O existenci „no go zón“ ParlamentníListy.cz informovaly již před několika měsíci v textu převzatém z amerického Gatestone Institute, který se této problematice dlouhodobě věnuje. Ve zmíněném článku jsme konkrétně popisovali poměry vládnoucí v Londýně, ale zdokumentovaná je také obdobná situace v Berlíně, švédském Malmö, Paříži a také v bruselské čtvrti Molenbeek. Právě tam v týdnu zasahovala policie, a dokonce její starosta se otevřeně vyjadřoval v tom smyslu, že jím spravovaná městská část je „líhní pro kriminálníky a radikální islamisty“. Dva z teroristů, kteří se účastnili atentátů v Paříži, žili právě zde a nebyl to zdaleka první případ spojující terorismus s Molenbeekem. Mnozí experti jen nevěřícně kroutí hlavami, že je něco takového možné v takové blízkosti samotného centra Evropské unie.
Obyvatelé evropských „no go zón“ spojuje vedle vysoké míry nezaměstnanosti také nechuť učit se jazyk své nové země a žít v souladu s jejími zákony. Zdejší úřady neuznávají a řídí se zvyklostmi a zákony, které jsou vlastní jejich rodné zemi a islámu. Právo šaría je uplatňováno takovým způsobem, aby se o něm úřady nedozvěděly. To se týká například mnohoženství či vražd ze cti. Ve Švédsku a Německu byly v minulých letech hlášeny četné případy, kdy „starostlivý otec“ muslimské rodiny zavraždil svoji dceru kvůli tomu, že se například intimně stýkala s rodilým Evropanem či se dopustila jiného „stejně vážného“ prohřešku. Jak otevřeně přiznal ve své nedávno vydané knize starosta berlínské čtvrti Neukölln Heinz Buschkowsky, úřady jsou proti těmto praktikám v podstatě bezmocné.
Celý text v angličtině je ZDE.
Do jedné takové čtvrti v Paříži se vypravil reportér internetového serveru ABC7.com David Ono, který dle svých slov navštívil místa, kde by nikdo ze čtenářů jistě nechtěl bydlet ani tam přebývat třeba jen na pár hodin. „Na některých z těchto míst se můžete dostat do velkých potíží, a to hlavně v noci. Na ulicích se běžně prodávají drogy a kvete tam i další kriminalita,“ vypráví Gil Soltz, který vyrostl ve čtvrti San Bernardino a osobně reportéra Ona do jedné téměř 100% muslimské „no go zóny“ přivedl. „Místo se nachází jen pár kilometrů od centra Paříže, ale zdejší svět je naprosto odlišný. Lidé zde žijící svádí neustále bitvy s policisty, úřady, pracovním trhem, ale i sami mezi sebou. Jedním z nich je devětadvacetiletý Tunisan Bunougrkh. Mluví arabsky, ale francouzsky nikoli,“ píše Ono.
„Moji přátelé nemohou najít práci, takže se živí třeba nelegálním prodejem cigaret přímo na ulici. Je to tady tvrdé, ale aspoň si tak seženeme peníze na jídlo, byť nás to stojí neustálé konfrontace s francouzskou policií,“ cituje Ono mladého muslima s tuniskými kořeny, se kterým dále hovoří o terorismu. Bunougrkh si stěžuje, že zdejší muslimové žijí v atmosféře neustálého podezřívání ze strany policie a úřadů. „Muslimové teroristické útoky v Paříži nespáchali. Tohle muslimové prostě nedělají. V žádném případě,“ brání se vehementně nezaměstnaný muslimský mladík. Zároveň však připouští, že muslimská komunita žijící v Paříží se cítí odtržena od společnosti a je naplněna hněvem.
„Podobné postoje jsou znatelné i o dva bloky dál, kde zase žije v hojném počtu muslimská komunita ze střední Afriky. Vidím zde mnoho malých obchodů, jejichž majitelé vypadají přátelsky, byť nechtějí, abych je natáčel kamerou. Za dveřmi obchodů však existuje nekontrolovatelný černý trh, kde vám prodejci v okamžiku chytí kameru nebo fotoaparát do ruky, když se jím nelíbí vaše jednání. Příslušníci zdejší komunity se chovají drsně a zločin je tu běžnou součástí života. Otázkou zůstává, jestli to vytváří také živnou půdou pro vznik terorismu? Bunougrkh mi tvrdí, že zabíjení nevinných lidí je špatné a teroristé by měli být zastaveni. Když se ale dívám do nelítostně vyhlížejících tváří zdejších mladíků hledajících smysl života, nejsem si jistý, jestli jeho postoje sdílí i další příslušníci muslimské komunity,“ uzavírá Ono.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: pro
