Fiala se v úvodu věnuje tomu, jak mu prezident Zeman jakožto ministru školství sdělil, že nejmenuje Martina Putnu profesorem, protože nesouhlasí s jeho názory a způsobem, jakým je vyjadřuje. „S mnohými Martinovými názory sice nesouhlasím ještě více než prezident, ale to vůbec není důležité,“ říká. O tom, kdo má být profesorem, podle něj nemají rozhodovat prezident nebo ministr. „Rozhoduje o tom vědecká rada vysoké školy v tak složitém a dlouhém řízení, že už důkladnější nelze ani vymyslet,“ zlobí se politik, který je sám profesorem.

Martin Putna se podle Fialy stát profesorem musel. A to nejen protože splnil podmínky a protože ho profesorem chtěla Univerzita Karlova, ale také proto, aby nevznikl precedent, že prezident profesora jmenovat nemusí. „ Prezidenta jsem přesvědčil – nepopírám, že v náročném vyjednávacím procesu, s Milošem Zemanem to není lehké – a profesoru Putnovi jsem dekret předal,“ vzpomíná Fiala, který není spokojen s tím, že nynější ministr školství Marcel Chládek nezvolil stejnou metodu. „Bylo mi ale jasné, že prezident Zeman to dříve či později zopakuje, bude-li se mu to hodit. Proto jsem připravil návrh novely vysokoškolského zákona, kdy by jmenování podepisoval ministr,“ říká.

Zbavme prezidenta této funkce

Podle Fialy v naší zemi, která miluje tituly a kde už skoro každý nějaký má, je titul profesora nejvíce, čeho lze dosáhnout. Je nadán určitými akademickými právy, může garantovat obory, dotvářet komise, zaštiťovat projekty, a je tak i cenným zbožím na akademickém trhu. Na profesory jmenované prezidentem si pro to všechno nenecháme sáhnout. Důstojnost profesora posvěcujeme důstojností hlavy státu a tak to má být napořád, zní od většiny akademické obce.  „Není to tak, tvrdím dlouhá léta já, bez ohledu na to, co zrovna dělá Miloš Zeman. Říkal jsem to už v době, kdy se procházel po Vysočině jako podle svých slov spokojený důchodce,“ reaguje trochu překvapivě Fiala.