Nechce se mi v deníku rozvádět tak složitou problematiku, jako Digital Services Act. Ale musím. Už jen proto, že právě ten uvedla Markéta Šichtařová jako důvod svého odchodu a všichni se mě ptáte, jak je možné, že já jsem nehlasovala pro „svobodu projevu“, zatímco Markéta odešla s „rovnou páteří“. Podívejte se, já paní Šichtařové neberu její rozhodnutí. Jen si myslím, že když někdo odchází z práce, protože se podle něj nedá v té práci „efektivně pracovat“, měl by si tu práci alespoň vyzkoušet. Je to totéž, jako bych řekla, že olivy jsou naprosto nechutné, a přitom je nikdy neochutnala. (Což mi je docela podobné, ale v deseti letech, nikoliv v dospělosti.) Paní exposlankyně Šichtařová totiž nikdy nevstoupila do žádného výboru, do žádného podvýboru, do žádné komise, do žádné delegace. Jen si šla občas sednout na plénum. Každý ale ví, že plénum je o ničem. Žvanírna. Komedie pro kamery. A občas se tam možná něco odhlasuje. Reálná práce, kterou poslanec vykonává a kterou nakonec může ony věci měnit, probíhá právě u kulatých a odborných stolů, případně v neoficiálně určených pracovních skupinách.