„Kde domov můj... Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách...“ Naše hymna je celkem líbezná píseň, když ji tedy nerecituje Karel Schwarzenberg anebo nehraje vojenský soubor v Tádžikistánu. Pochází z divadelní hry se zpěvy Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka od Josefa Kajetána Tyla.

Tyl se narodil před dvěma sty deseti lety a národ ho měl velmi rád, i když – nakonec ho všichni nechali zemřít v bídě. O zajímavostech kolem dramatika, hymny a Čechů si ParlamentníListy.cz v rámci osmičkového seriálu povídaly s publicistou Zdeňkem Čechem.

Milostný trojúhelník

Dramatik, který se dožil pouhých osmačtyřiceti let, se narodil v dobách napoleonských válek. Po nedokončeném studiu filozofie se přidal ke kočovné divadelní společnosti, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Magdalenou Forchheimovou. „Hráli na různých štacích, v sálech, které byly k dispozici, a kočovné soubory nebývaly příliš velké. Moc nóbl život to nebyl, nikdo na tom nezbohatl,“ podotýká Čech. Tyl poté vystupoval na různých pražských scénách, až se roku 1846 stal dramatikem Stavovského divadla. Posléze napsal svou asi nejznámější dramatickou báchorku Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Zvolili ho ovšem i poslancem rakouského ústavodárného Říšského sněmu a k „císařskému domu“ byl poměrně servilní.