Podle něj by bylo nespravedlivé snažit se zamlčet, že si za „tu dnešní katastrofu“ Britové mohou i sami. Argumentoval tím, že to byl premiér Tony Blair, kdo už v roce 2004 poskytl osmi novým členským státům Evropské unie ze střední a východní Evropy plnou volnost pohybu při hledání práce ve Velké Británii. „Tehdy ujišťoval krajany, že tuto nabídku akceptuje nanejvýš 13 tisíc Poláků. Nakonec jich přišlo 750 tisíc, k tomu stovky tisíc z jiných přistoupivších zemí. Silnou strunu tolerance Britů to přepnulo k prasknutí. Tady šlo o existenční záležitosti. O pracovní místa. O byty pro Brity samotné – a to včetně střední třídy,“ poukázal Schmidt.

Celý text je ZDE

Taková situace však nebyla v Londýně, ale za hranicemi této evropské moderní multikulturní metropole. „Když pak migranti dostávali sociální dávky, aniž kdy zaplatili jediné penny do společné kasy, sud se naplnil. A úplně přetekl, když se v druhé polovině minulého roku takřka na pozvání Angely Merkel stovky tisíc Syřanů – a ne jen oni – vydaly na cestu. Britům bylo jedno, kdo chtěl do jejich země – noví migranti, staří migranti. Člun už byl pro mnohé jednoduše plný. A zjevně to v rozhodnutí o Brexitu rozhodlo,“ myslí si Schmidt.