Kunštát se v úvodu rozhovoru vyjádřil k výročí padesáti let od nástupu Gustáva Husáka k moci a s tím souvisejícímu nástupu normalizace: „Reformní klika – navzdory očekávání veřejnosti – vlastně okamžitě po okupaci rezignovala na jakékoliv známky odporu, a dokonce byla stále ochotnější podílet se – spolu s notorickými ‚konzervativci‘, tedy představiteli prosovětské ortodoxie – na nastolování jakéhosi nového politického narativu, který byl nosným ideologickým pilířem pozdější normalizace a který delegitimizoval pražské jaro a legitimizoval okupaci.“ „Pár týdnů po okupaci už vzdorovali vlastně jen jedinci, jako byli František Kriegel, František Vodsloň, Gertruda Sekaninová-Čakrtová nebo Božena Fuková,“ vyjmenovává Kunštát.
„Konec roku 1968 se tak už nese ve znamení občanské demobilizace, která byla vcelku přirozeným důsledkem totální odevzdanosti tehdejšího – nominálně reformního vedení strany. Lid si totiž velmi brzy uvědomil, že sice chtěl být s nimi, ale oni s lidem už jaksi nebyli. Koneckonců, přesně na to chtěl poukázat Jan Palach svým spektakulárním činem hned v lednu následujícího roku,“ dodává.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
