Politolog osvětluje, proč velká část společnosti vzpomíná na život v komunismu v dobrém

27.04.2019 20:39

Politolog Daniel Kunštát se vzhledem k výročí padesáti let od nástupu Gustáva Husáka do funkce v rozhovoru pro server Info.cz vyjádřil, proč pro většinu lidí měla doba normalizace zároveň mnoho dalších a podle všeho podstatnějších dimenzí. „Pro mnohé lidi to byly v jádru dobré časy, kdy se v jejich životě nic převratného ani dramatického nedělo,“ vysvětluje politolog. Nit nenechal suchou ani na premiéru Andreji Babišovi a došlo i na prezidenta Zemana: „Zeman a jeho nejrůznější političtí přátelé kupříkladu docela pěkně odkazují k brunátnému křupanství okresních zemědělských tajemníků včetně tak typické fyziognomie a estetického vkusu,“ tvrdí. A okomentoval také, co měli podobného Václav Havel a Gustáv Husák.

Politolog osvětluje, proč velká část společnosti vzpomíná na život v komunismu v dobrém
Foto: CEVRO Institut
Popisek: PhDr. Daniel Kunštát, Ph.D., politolog a sociolog, vedoucí katedry politologie a mezinárodních vztahů VŠ CEVRO Institut

Anketa

Je útok na Dominika Feriho důkazem o zhrubnutí české společnosti?

5%
95%
hlasovalo: 11039 lidí
Kunštát se v úvodu rozhovoru vyjádřil k výročí padesáti let od nástupu Gustáva Husáka k moci a s tím souvisejícímu nástupu normalizace: „Reformní klika – navzdory očekávání veřejnosti – vlastně okamžitě po okupaci rezignovala na jakékoliv známky odporu, a dokonce byla stále ochotnější podílet se – spolu s notorickými ‚konzervativci‘, tedy představiteli prosovětské ortodoxie – na nastolování jakéhosi nového politického narativu, který byl nosným ideologickým pilířem pozdější normalizace a který delegitimizoval pražské jaro a legitimizoval okupaci.“ „Pár týdnů po okupaci už vzdorovali vlastně jen jedinci, jako byli František Kriegel, František Vodsloň, Gertruda Sekaninová-Čakrtová nebo Božena Fuková,“ vyjmenovává Kunštát.

„Konec roku 1968 se tak už nese ve znamení občanské demobilizace, která byla vcelku přirozeným důsledkem totální odevzdanosti tehdejšího – nominálně reformního vedení strany. Lid si totiž velmi brzy uvědomil, že sice chtěl být s nimi, ale oni s lidem už jaksi nebyli. Koneckonců, přesně na to chtěl poukázat Jan Palach svým spektakulárním činem hned v lednu následujícího roku,“ dodává.

Kunštát postavu Gustáva Husáka hodnotí jako: „Muže moci, mimořádného tahu na branku, nezlomné vůle a neochvějné víry ve vlastní výjimečnost.“ Na druhé straně prý šlo také o člověka schopného a ochotného pragmaticky manévrovat a možná i podléhajícího jistému mesiášskému komplexu. Kunštát připomněl i proslulý tradovaný Husákův výrok: „Já tento národ z toho musím zachrániť, aj keby mi všetci mali napľuť do očí!“

Fotogalerie: - Husák v muzeu

ÚSTR spolu s Historickým ústavem a Národním muzeem...
Koná se v Nové budově Národního muzea, tedy v býva...
Konference nese název Gustáv Husák, Moc politiky-p...
V sále konání  zasedalo za bývalého režimu Federál...
ÚSTR spolu s Historickým ústavem a Národním muzeem...
Stará výsledková hlasovací tabule

A o tehdejším režimu Kunštát tvrdí: „Namísto teroru Husákův režim nastolil tichou společenskou smlouvu s veřejností. Tento neformální kontrakt spočíval v nabídce sociálních jistot, určité úrovně konzumu a relativního růstu blahobytu výměnou za závazek společnosti k vlastní depolitizaci, tedy za vzdání se možnosti aktivně zasahovat do politiky.“ Připomněl též, že normalizaci nelze srovnávat s útlakem režimu v období 50. let a že za činnost v průběhu pražského jara nebyl nikdo odsouzen do vězení.

O účasti občanů na oslavách a průvodech, které do značné míry legitimizovaly režim, pak Kunštát tvrdí: „Nezanedbatelná část společnosti přitom tento diskurz do určité míry přijala za svůj – z pragmatismu, ale i v upřímném přesvědčení o legitimitě ‚reálného socialismu‘: Fakticky si tak přivlastnila proklamovaný ideologický rámec režimu k vlastním a zcela neideologickým cílům, tedy k ‚uspokojení‘ každodenních potřeb a zájmů. Hranice mezi pouhou pasivitou, rezignovaným přijetím reality, aktivním podílením se na rituálech moci a upřímnými projevy loajality byla velmi nečitelná. Z výhod systému těžili všichni, snad s čestnou výjimkou vyhraněné opozice. Základním pocitem té doby byla spíše lhostejnost než strach.“

Kunštát dodává, že „‚většina‘ ale nepatřila ani k explicitním prorežimním přisluhovačům, ať už ideologicky zoceleným, nebo naopak bezpáteřním“. Projevy konformity byly podle něho vesměs motivovány pragmatismem a omezovaly se na nutné zlo („udělám jen to, co po mně chtějí“) a byly řízeny maximou „žít normálně“ („třeba snahou dostat se na školu, do vysněného zaměstnání nebo na zahraniční cestu“).

Fotogalerie: - Komunisté v Mostě

Mítink komunistů v Mostě na prvního máje
Mítink komunistů v Mostě na prvního máje
Mítink komunistů v Mostě na prvního máje
Mítink komunistů v Mostě na prvního máje
Mítink komunistů v Mostě na prvního máje
Mítink komunistů v Mostě na prvního máje

Na to, že některá sociologická šetření vypovídají o tom, že je tady nemalá část společnosti, pro kterou není předlistopadový režim pouhým zlem, Kunštát odpovídá: „Jistě, kdykoliv se snažíme mluvit o normalizačním režimu, vstupujeme do prostoru, v němž spolu soupeří různé pravdy a odlišné vzpomínky. ‚Temno‘ normalizace mělo pro mnohé docela dost světlých momentů. Lidská paměť je individualizovaná, odvozená od vlastního, svébytného příběhu. Vzpomínky jednotlivců, rodin i celých sociálních skupin zdaleka ne vždy odpovídají konvenčnímu pohledu katedrové historiografie, politologů, převažujícího veřejného diskurzu nebo mediálnímu mainstreamu.“

A dodává: „Rozličné paměti na individuální i skupinové úrovni mají někdy dost odlišné, či dokonce protichůdné akcenty. Komunistickou éru jen zřídkakdy popisují v kategoriích čirého zla a o roce 1989 neuvažují jako o radikálním konci dějin. Občas třeba relativizují zločinnou podstatu komunistické vlády a velmi často připouštějí existenci lecčeho dobrého za ‚totáče‘ (např. hmotně zajištěnější časy, pohodlný život). A je to zcela logické a přirozené.“

Reportér Vratislav Dostál pak k tématu podotkl: „Dneska často slýcháme hlasy o tom, v jak ponuré politické situaci se nacházíme. Vždycky v duchu přemítám, kde nebo v čem asi tak lidé spatřovali naději v takových letech 1982 nebo 1983. V Sovětském svazu se u moci střídali starci typu Andropova a Černěnka, u nás to byl čas politické stability. Změna poměrů v nedohlednu, přesto tady byli lidé, kteří se angažovali v opozici.“ Načež Kunštát zareagoval, že současnost a realita počátku 80. let opravdu nejsou souměřitelné. „Obávám se, že tehdy se jen málokdo trápil tím, v jak truchlivé době žije. Češi patrně byli – alespoň ve své většině – ‚za komunistů‘ docela spokojeni. Režim – vlastně jakýkoliv režim – koneckonců nemohl dokázat zcela znehodnotit obyčejné lidské životy. Otravný policejní stát vyžadující poslušnost a účast na přihlouplých rituálech ponechal docela rozsáhlý prostor osobní svobody.“

Fotogalerie: - Komunisté proti zdražování

Manifestace se zúčastnila Marta Semelová
Jiří Dolejš
Komunista Milan Krajča si neodpustil srp a kladivo...
Nechyběla ani protidemonstrace
„Přestaňte nás ždímat“
Podepisovala se petice

Normalizaci sice můžeme chápat jako „příběh bezpráví“, ale pro většinu lidí měla podle Kunštáta zároveň mnoho dalších a podle všeho podstatnějších dimenzí: „Například tu, že většina populace ‚žila dobře‘ nebo alespoň tak nějak ‚normálně‘. Byla to namnoze léta ekonomického zlepšení (například pro dělníky), politiku a soukromí lidé striktně oddělili a o nic ‚veřejného‘ se raději nestarali. Pro mnohé to byly v jádru dobré časy, kdy se v jejich životě nic převratného ani dramatického nedělo.“

„Byly vykolíkovány poklidným rodinným vegetováním a velkoryse pojednaným volným časem, stráveným s kolegy, sledováním televizních seriálů nebo věnovaným zájmům a zálibám (neobvykle rozšířený fenomén ‚koníčkaření‘ a rozličného kutilství byl doslova znamením doby!). Uzavírala se manželství a plodily děti, vesele se dovolenkovalo. Skoro každý měl dost důvodů být alespoň někdy, a třeba i často, jednoduše šťastný a spokojený,“ myslí si Kunštát.

„Revoluce jako radikální rozchod s ‚minulým‘ a nastolení ‚nového‘ je iluzí,“ vyjádřil se Kunštát a máme prý stále dědictví tohoto „normalizačního vědomí“, které se v praxi projevuje například občanskou pasivitou, paternalistickými nároky na stát, nedůvěrou v politiku a demokratické mechanismy, distancí od vrchnosti, té pražské nebo třeba té bruselské, ve zdánlivě paradoxní kombinaci s podléháním aktuálním mocným.

Fotogalerie: - Komunisté na vodě

Neformální setkání s kandidáty do voleb do Evropsk...
Neformální setkání s kandidáty do voleb do Evropsk...
Welcome drink s třešničkou
Neformální setkání s kandidáty do voleb do Evropsk...
Neformální setkání s kandidáty do voleb do Evropsk...
Neformální setkání s kandidáty do voleb do Evropsk...

K požadavku zrušení komunistické strany Kunštát namítá: „Realistický nebyl a není. Ponechme stranou, že pro stabilitu i kvalitu naší demokracie vždy byla větším rizikem nevěrohodnost politiky ‚systémových‘ stran než nostalgie, překrucování historické pravdy či touha po sociálních jistotách následovníků Grebeníčka a Filipa.“ „Radikální zúčtování s komunistickou stranou by také prý bylo v rozporu s étosem listopadu (‚nejsme jako oni‘), a – zcela pragmaticky vzato – by to mohlo podlomit legitimitu revoluce i jejích čelných protagonistů.

A pak přišlo i na porovnání Gustáva Husáka s Václavem Havlem: „Obě významné historické postavy mají překvapivě leccos společného, jakkoliv podobná přirovnání mohou vyznít poněkud násilně. Oba byli vězni téhož režimu, aby posléze, byť každý ve zcela jiném kontextu, stanuli na Pražském hradě. To je ovšem svým způsobem spíše kuriozita či shoda okolností než nějaký významný sdílený znak.“

Fotogalerie: - Magický Havel

Příznivci prvního prezidenta svobodné Českoslovens...
Muzika hrála. Oslavné jsou přece i Vánoce
Ikona Václava Havla má ale také stále sílu
Ano, něco dokázal
Bezesporu. Nebyl bez chyby.  Znáte humanitární bom...
Fotografie ze života  Václava Havla se promítaly n...

Závěrem pak Kunštát i odpověděl, zdali jsou premiér Andrej Babiš či prezident Miloš Zeman určitým „návratem k předlistopadovým myšlenkám a chování“: „Pravda je, že Zeman a později do jisté míry i Babiš se stali mluvčími těch částí společnosti, které poměrně brzy pochopily, že úplně nepatří mezi vítěze demokratické transformace, a v důsledku toho se do určité míry odcizily demokratickému uspořádání.“

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Fotogalerie: - Zeman v Rusku

Obrázky ze státní návštěvy Miloše Zemana v Rusku
Miloš Zeman s Vladimirem Putinem
Obrázky ze státní návštěvy Miloše Zemana v Rusku
Obrázky ze státní návštěvy Miloše Zemana v Rusku
Obrázky ze státní návštěvy Miloše Zemana v Rusku
Miloš Zeman a Dmitrij Medveděv

Podle Kunštáta je nynější situace radikálně odlišná. To však podle něho neznamená, že Zeman i Babiš vůbec nenavazují na jisté dílčí normalizační tradice: „Zeman a jeho nejrůznější političtí přátelé kupříkladu docela pěkně odkazují k brunátnému křupanství okresních zemědělských tajemníků včetně tak typické fyziognomie a estetického vkusu. Babiš je zase dobrým příkladem kultu expertního řízení a technokratického manažerismu, velmi příznačného právě pro normalizační režim,“ tvrdí.

  • Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: rak

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Takový binec! Skandál po pohřbu Karla Gotta? FOTO, za které možná vyrazí šéfa

9:02 Takový binec! Skandál po pohřbu Karla Gotta? FOTO, za které možná vyrazí šéfa

Bývalý poslanec za TOP 09 František Laudát se na svém facebookovém profilu zamyslel nad snímkem z po…