Na paškál si bere Tibi zejména Merkelovou hojně používaný slogan „Wir schaffen das“ (My to zvládneme, pozn. redakce), který se stal symbolem její přistěhovalecké politiky otevřených dveří. „Jde jen o prázdný slogan, který nezahrnuje žádný dlouhodobý plán. Ten samotný slogan může být špatný i dobrý. Nicméně kancléřka se měla za poslední měsíc poučit. Po sérii teroristických útoků přerušila dovolenou a co na tiskové konferenci sdělila? Opět jen ‚Wir schaffen das‘. Málem jsem spadl ze židle. Ptal jsem se sám sebe, v jaké zemi to žiju?“ podivuje se Tibi.

Merkelová si podle Tibiho měla uvědomit, že na světě se pohybuje v současné době více než pětašedesát milionů lidí bez domova a všem pomoci prostě nelze. „Jsem ochoten akceptovat dav či tři miliony, ale nemohu přece pomoci všem. To prostě není možné. Není podle mě namístě tady hovořit o morálce. O tom přece politika není. Merkelová nedokázala rozpoznat problém. Její tolikrát opakovaný slogan prostě nenabízí žádné řešení,“ je přesvědčen Bassam Tibi, který přišel do Německa v roce 1960, kdy mu bylo osmnáct let.

Podle Tibiho do Německa ze Sýrie přichází dva druhy lidí. „Před několika dny jsem se setkal asi s deseti Syřany. Byli skvělí. Chodí do školy a chtějí se uplatnit na pracovním trhu. Kladl jsem jim na srdce, že pro ně vzdělání musí být vždy na prvním místě. Také jsem jim říkal, že potom k nim budou Němci velmi přátelští. Ale setkal jsem se i se členy Muslimského bratrstva. Říkal jsem jim, že by měli být Německu vděční. Oni ale tvrdí, že Německo patří Alláhu. To není tolerantní islám, který jsem v mládí poznal v Damašku. Bohužel ne všichni Syřané v Německu jsou dobří a někteří hodlají porušovat ústavu.“