Čtrnáct mužů, kteří 20. listopadu 1952 stanuli před Státním soudem v Praze, patřilo ještě nedlouho předtím k elitě československého komunistického režimu. Nyní však bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský čelil spolu s dalšími osobami obvinění z organizování protistátního spikleneckého centra. Zinscenované soudní líčení trvalo týden a skončilo vynesením 11 rozsudků smrti.
Impulzem k čistkám ve vedení komunistických stran byla sovětsko-jugoslávská roztržka v roce 1948. Na snahu Moskvy utužit disciplínu prostřednictvím politických procesů doplatili životem jako jedni z prvních maďarský ministr zahraničí László Rajk a tajemník ústředního výboru bulharské komunistické strany Trajčo Kostov.
Exemplárnímu procesu se neměla vyhnout ani Komunistická strana Československa, která pro tento účel obětovala generálního tajemníka svého Ústředního výboru Slánského, ministra zahraničí Vladimíra Clementise či náměstka ministra národní obrany Bedřicha Reicina. Fiktivní spiklenecké centrum nakonec čítalo 14 osob, vůči kterým byla vzneseno obvinění z velezrady, špionáže a sabotáže, ale také z těžkých "ideologických zločinů" trockismu a titoismu.
Proces s aktéry údajného komplotu byl zahájen před Státním soudem v Praze 20. listopadu 1952. Podle žaloby, kterou zastupoval nechvalně proslulý prokurátor Josef Urválek, usilovali spiklenci o vytržení Československa ze spojenectví se Sovětským svazem a ve spojení s exponenty světového imperialismu a sionismu sabotovali politiku socialistické výstavby. Celá obžaloba měla silný antisemitský podtext, což souviselo s aktuálním vývojem situace na Blízkém východě, v němž Moskva zaujala proarabskou pozici.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav, čtk