Je podle vás Viktor Orbán diktátor?Anketa
Přehled mediálních zajímavostí tentokrát otevře ukázka toho, jak lze zostudit starší generaci a udělat z jejich příslušníků přihlouplé prosťáčky, což si vzal za své redaktor Práva Jan Martínek ruku v ruce s anonymní partou tzv. elfů, kteří si už nějakou dobu hrají na bojovníky s dezinformacemi. „Dalo se to čekat. Pár dnů před volbami se rozjedou propagandistické mlýnice naplno a začne z nich padat tolik hanebného, až se vám bude točit hlava. Například v pátek přinesly Novinky zprávu o tom, že tzv. čeští elfové, anonymní samozvaná cháska monitorující soukromí uživatelů internetu a mentorující za údajné špatnosti v něm se vyskytující, vyšla na veřejnost s tzv. databází hoaxů, konspirací a dezinformací, které si mezi sebou přeposílají občané důchodového věku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jak uvádějí „elfové“, hlavními terči této kolektivní korespondence jsou Piráti, migranti, Evropská unie, covid a tak dále.
„Veřejnost má nyní možnost nahlédnout, co chodí do schránek jejich rodičům a prarodičům, posoudit, do jaké míry je obsah autentický, nebo umělý, vidět jakým směrem je manipulativní,“ řekl Vít Kucík, mluvčí „elfů“. „Co to znamená v překladu? Občané jsou de facto vyzýváni, aby porušovali listovní tajemství, tedy paragraf 182 trestního zákona, vstupovali do mailové korespondence svých seniorských rodinných příslušníků a posuzovali – podle té databáze – ‚pravdivost‘ toho, co si jejich senioři čtou a píšou. Už jen chybí, aby ti mladší dozírači udávali své seniory na nějaký tomu příslušný úřad, a ten příslušné pachatele začal sankcionovat,“ kroutí mediální analytik nevěřícně hlavou nad zvěrstvem „elfů“.
Špinavostí před volbami je spousta, ale elfové šli už přes čáru
Truchlivě mu to připomíná dopis, který napsal syn Ludvíka Frejky, jednoho z obžalovaných v procesu se Slánským. „Frejkův syn se dožadoval pro svého otce trestu smrti. Soud mu vyhověl. Tak tohle chceme pro naši budoucnost? Zavést do právního řádu plošnou oznamovací povinnost, a neoznámíš-li nějaký čin, který bude označen za nepřijatelný, staneš se spoluviníkem a bude na tebe pohlíženo, jako bys ten čin spáchal ty sám. A pak kdo tu vytváří rozdělenou společnost, kdo šíří strach a paniku? Jako by ‚elfové‘ vlastně potvrdili obsah některých těch kolujících mailů, například, že se v budoucnu chystá nová moc lidem nad sedmdesát let odebrat volební právo a zesnulé pohřbívat do společných hrobů,“ podotýká Petr Žantovský s tím, že koneckonců první vlaštovky už proletěly – Nora Fridrichová navrhovala limitovat hranici volebního práva na 40 let.
Moderátorka České televize nezůstala s tažením proti starší populaci osamocena. „Bára Basiková zase popisovala, jak strašný je pobyt třeba na turné na venkově, kde žijí samí nevzdělanci, kteří pak svým volebním hlasováním kazí život té elitní skupině, k níž se sama počítá. To Eva Holubová se s tím nepárala. V rozhovoru pro DVTV vyslovila přání, nechť starší generace ‚vychcípá‘. Žádná předvolební kampaň není přehlídkou žáčků nedělní školy. Špinavostí, pomluv, výmyslů a obvinění si tradičně v těch časech užíváme dost. Ale tohle už je přes čáru. Někdo by měl na ‚elfy‘ konečně poslat příslušné orgány činné v trestním řízení. Nebo lépe: měli bychom je kolektivně ignorovat. Tím, že o nich vůbec mluvíme, jako bychom jim dodávali na významu. A to si opravdu nezaslouží,“ vysvětluje mediální odborník.
Na Západě sílí proud mladých odmítajících bruselskou totalitu
V poslední zářijový den se pod názvem „Česká republika, Evropská unie a evropská integrace: současnost, vize a alternativy“ konala v Poslanecké sněmovně z mnoha pohledů zajímavá konference. „Pořádal ji místopředseda zahraničního výboru Jiří Kobza spolu se spolkem Odchod.eu, vedeným Matějem Gregorem. Vystoupili tu mnozí odborníci na záležitosti týkající se Evropské unie, a ti nahlédli téma z různých úhlů. Například Jiří Hejlek z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice velmi svěžím jazykem pojednal o největších rizicích setrvání České republiky v EU,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Z hlediska národně-právního a evropsko-právního se na stejný problém podívali právníci Vladimíra Bondarenková a Libor Vondráček. „Současnou hurá-akci Green Deal zhodnotila Martina Hrabáková. Cenné bylo vystoupení proděkana kutnohorské Vysoké školy politických a společenských věd Vladimíra Srba, který zhodnotil postavení, možnosti a praxi tzv. mikrostátů, tedy nejmenších členských zemí Evropské unie. O zkušenosti z Nizozemska se podělil Hugo Chadima, který upozornil na to, že na Západě roste v mladé generaci velice dynamicky proud, který odmítá eurohujerismus a bruselskou totalitu,“ zdůrazňuje mediální analytik.
O čem se nehovoří, to není. Mainstreamová cenzura mlčením
Sám na semináři také vystoupil s příspěvkem na téma „Proč naše – mainstreamová – média dělají EU propagandu“. „Už jsem absolvoval řadu podobných akcí, ale tohle byla první, kde se dokonale sešlo téma a jeho analýza ze všech možných pohledů a úhlů. Přitom se to celé odehrálo v absolutně korektní atmosféře, nepadala tu žádná aktivistická prohlášení, nýbrž jen a pouze fakta a argumenty. Tak jsem si kladl otázku, zda si konání této konference nějaká ta mainstreamová média vůbec všimnou. Ovšem nenašel jsem na Googlu byť jen jedinou zmínku. Zapracovala cenzura mlčením: o čem se nehovoří, to není,“ připomíná Petr Žantovský.
Tím vlastně sama mainstreamová média svým způsobem potvrdila hlavní teze z jeho přednesené analýzy, proč vlastně tolik tleskají Evropské unii. „Jednak proto, že jsou za to štědře placeni, jednak proto, že i ti, kdo vědí, co je skutečnost, se bojí o ní mluvit, protože jsou v soukolí prostředí, kde se omílají floskule a povinné fráze. Vybočit z toho znamená podepsat si výpověď a být vytěsněn z novinářské profese, přinejmenším té mainstreamové. Tedy přijít o živobytí. A to si nikdo nedovolí. Čímž se vytváří živná půda pro uplatnění staré teze o tom, že stokrát opakovaná lež stává se pravdou. To je svět, v němž žijeme,“ přiznává mediální odborník.
Příběh jako by byl o dnešních novinářích z mainstreamu
Na závěr se podělí o příběh, který mu poslal přítel a kolega z branže a který nemůže v Týdnu v médiích opomenout. „Ten příběh totiž svědčí o tom, že sebereflexe i u novináře možná je, avšak v našich luzích a hájích se jí nějak nemohu dočkat. Příběh je ovšem poučný i z jiného důvodu: je totiž pravdivý, jako by byl o našich dnešních žurnalistech, zejména z tzv. mainstreamu. Připomíná se v něm John Swinton, bývalý šéf zaměstnanců New York Times a zároveň jeden z nejoblíbenějších lidí od novin v New Yorku. V roce 1953 byl požádán, aby pronesl přípitek před New York Press Clubem. Když to udělal, učinil velmi důležité a odhalující prohlášení,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Následuje doslovná citace Swintonova přípitku. „V současné době v Americe neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc, a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by jiné zaměstnání,“ zaznělo v New York Press Clubu před téměř sedmdesáti lety.
Prací žurnalistů je zabíjet pravdu a prodávat svou vlast
To ale nebylo všechno. „Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu; bezostyšně lhát; překrucovat pravdu; plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a svou rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti,“ vyznal se John Swinton před svými kolegy ze svých pocitů a přesvědčení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
