Přiláká a zablokuje. Hřebejk popsal, co provádí oponentům

Jan Hřebejk už dříve patřil k hlasitým kritikům možnosti vlády hnutí ANO a SPD. Tehdy dokonce říkal, že kdyby taková koalice vznikla, doporučil by svým dětem odejít ze země. Nyní popisuje jak snáší skutečnost, že se po volbách vláda ANO, SPD a Motoristů skutečně formuje. Za příklad dává i politickou situaci na Slovensku, kde úřaduje vláda Roberta Fica: „Já osobně v posledních letech pracuji na Slovensku. Přijel jsem teď z Bratislavy. Trošku vím, jak to vypadá, když u vlády nejsou ti lidé, který si přejete. Nikdo neví, kam se to pohne. Jsou ale nějaké hodnoty v základech toho státu. A byl bych nerad, abychom žili ve státě, kde ty hodnoty už nejsou,“ uvedl v podcastu.

Svou frustraci někdy ventiluje i na sociálních sítích, kde působí emotivně. Sám říká, že ho to vlastně baví a funguje to pro něj jako určitý ventil. „Postovat něco obzvlášť rozhorleného, to je strašně jednoduchý. Někdo řekne, že mám třeba odvahu, ale já říkám, že to není žádná odvaha. Odvaha je něco jiného. Prostě, že čelíš něčemu, za co můžeš mít nepříjemnosti. A to já si myslím, že v té situaci nejsme, zatím tedy. A doufám, že ani nebudeme, že by člověk za něco, co plácne na sítích, aby za to byl popotahován. Je to pro mě zábava a prokrastinace. To je asi to nejpřesnější slovo,“ komentuje své aktivity na platformě X.

Hřebejk zároveň přiznává, že si uvědomuje, jaké reakce jeho příspěvky na sociálních sítích vyvolávají, a často právě ty agresivní. Otevřeně říká, že někdy publikuje věci záměrně tak, aby přitáhly protinázorovou odezvu – a má pro to vlastní název: „Občas udělám takovou věc, říkám tomu mucholapka, že tam napíšu něco, co vím, že vzbudí nějaký nález protinázorů a ty lidi pak zablokuju, ale ne z toho důvodu, že bych nesnášel cizí názory. Nechci tam výkřiky a dokonce ani od lidí, kteří si myslí podobné věci jako já, ale mají z toho takové hřiště z mého pohledu pro nějaký ubohý humor, který se zakládá z nějakých urážek,“ vysvětluje.

Moderátor Čestmír Strakatý připomněl, že někteří lidé ve spojitosti s Janem Hřebejkem používají označení „morální maják“. Režisér vysvětlil, jak takové nálepky vnímá. „To jsou takové nálepky jako lepšolidi a dobroserové a pravdoláskaři a nevím co. To těm lidem nezazlívám. Že někdo použije morální majáctví nepovažuji za to, že je to až tak mimo. Když ale někdo napíše ve svém postu ukronácek, tak ho blokuju a ani si nečtu nic dál,“ řekl.

Anketa

Má Jindřich Rajchl vaši důvěru? (Ptáme se od 12.11.2025)

Má

96%

Nemá

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 7046 lidí

Následně přešel k tomu, jak důležitou roli podle něj hraje humor – zejména jako pojistka proti pocitu výjimečnosti nebo vlastní neomylnosti. Popsal to slovy: „Humor je důležitý, protože humor tě brzdí, aby sis nezačal moc myslet nebo považovat se za nějakého výjimečného. Musíš mít vedle sebe lidi, kteří, když ti řeknou nějaký fór, který tě shazuje, tak nemůžeš být z toho hořký, nebo musíš přemýšlet, proč to tak je. Prostě proti tomu postoji je dobrý humor. Když vidíš, že si z tebe lidi dělají srandu, tak je něco špatně,“ zdůraznil, že zdravý humor a sebeironie je klíčem k tomu, aby se člověk „neutrhl od reality“.

Po debatě o humoru se rozhovor přesunul k napětí, které v uplynulém roce panovalo na FAMU. Konflikt se rozhořel, když se na několika uměleckých školách, včetně FAMU, objevily palestinské vlajky právě v den výročí teroristického útoku Hamásu na Izrael. Reagovali senátoři, známé osobnosti i část umělecké obce. Jan Hřebejk tehdy veřejně kritizoval vedení fakulty a tvrdil, že děkan FAMU dokonce požádal o policejní ochranu.

Když moderátor připomněl, že v této kauze chyběl humor, Hřebejk to uvedl na pravou míru: „Když se na den výročí největšího poválečného pogromu vyvěsí palestinské vlajky, tak se opravdu z toho těžko dělá humor. Je vhodné tohle dělat na vysoké škole? Říkali, že to vyvěsili dřív — to jsou výmluvy ala Turek. To vůbec neberu. A druhá věc: jsou nějaké místní poměry na té škole. K tomu já se těžko mohu vyjadřovat. Současné informace mám zprostředkované, takže o tom mluvit nechci,“ řekl Hřebejk, že kauza FAMU je pro něj citlivá záležitost, k níž nechce veřejně spekulovat nad rámec toho, co má ověřené.

Dále zdůraznil, že v podobných konfliktech se často dostávají do role rukojmích samotní studenti. Dodal, že jejich situaci nechce zlehčovat ani zneužívat, protože by to bylo nefér. „Tam jsou vždycky takovým rukojmím té argumentace studenti. Vypadal bych jako idiot, kdybych se skoro v šedesáti letech navážel do studentů FAMU. Studenti mají jednu velkou výhodu, že mají čerstvé mozky, jsou prostě chytrý, jsou ještě nezkažený, ale mají také jednu nevýhodu - nemusí prokouknout úplně tu hru, co se na té škole hraje a co se hraje s nimi. Devadesát devět procent z nich se o dění na škole vůbec nezajímá,“ podotkl režisér.

I přes napětí kolem celé kauzy si stojí za svým názorem a nepřehodnocuje ho. Kritizuje jak samotné vyvěšení vlajek, tak následnou argumentaci vedení školy. „Považuji za naprosto nechutné, aby někde na vysoké škole visely palestinské vlajky v Praze 7. října. Je to nevkus, šílené. Argumentace, že tam visely 6. a zůstaly tam až do 7., považuji za lež, měli to vyvěsit až 9. října. A ti, co takhle argumentují, to je až urážející jejich inteligenci,“ řekl s tím, že argumentace mu připadá podobně hloupá, jako když Filip Turek tvrdí, že nechává kolovat mobil v hospodě a dovoluje lidem, které nezná, aby za něj psali příspěvky na sociální sítě.

Anketa

Bude Andrej Babiš dobrý premiér?

Bude

93%

Nebude

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 19789 lidí

Jan Hřebejk v závěru této části rozhovoru otevřeně popsal své osobní pocity vůči Palestincům a Židům. Přiznal, že jeho pohled je subjektivní a že si uvědomuje, jak může působit na mladší generaci. „Já mám s Palestinci soucit, ale nemám k nim žádný obdiv nebo respekt. Mám pocit, že jsou nástrojem v rukách okolí, Íránu a dalších států, zatímco k Židům jako k národu mám tak hluboký respekt a obdiv, nejsem v tom nestranný. I z tohoto důvodu mně Židi imponují. A Palestinci mi prostě neimponují. A to je rasismus, to mi řeknou mladí lidé s čerstvými mozky, kteří budou vyvěšovat palestinské vlajky,“ pokrčil rameny.

Závěrem rozhovoru zdůraznil, že přes všechny konflikty a společenské spory je pro něj zásadní víra v dobro. Bez ní by podle svých slov nedokázal normálně fungovat. „Kdybych nevěřil v dobro, tak bych nechtěl žít, nebo nechtěl mít děti. To, kde žijeme, je samozřejmě jedno velké štěstí. Dokonce i za těch komunistů to bylo štěstí. Ta totalita naštěstí padla, mohli jsme začít cestovat, procestoval jsem toho docela dost a mnoho lidí z této země také. Myslím si, že čím víc člověk cestuje, tím víc si uvědomuje, jak v klidné zemi žijeme,“ dodal Hřebejk

Po úvaze o víře v dobro dodal, že optimismus nesmí znamenat naivitu. Opakovaně varuje před tím, co vidí na Slovensku, kde aktuálně pracuje, a upozorňuje, že svoboda se může nenápadně vytrácet. „Neznamená to ale, že se nemáme obávat a že nemá být člověk kritický. Jak jsme začali, že dělám teď práci na Slovensku, tak vidím, jak se ubírá té svobodě, jak se ztrapňuje ta vláda.“

„Nesmíme zapomenout, že teď máme předsedu parlamentu, který sliboval svým voličům, že vystoupíme z Evropské unie, že vystoupíme z NATO. A to by byl strašný pád,“ řekl na adresu Tomia Okamury (SPD). Lidi, kteří zvolili 80 poslanců ANO, si podle Hřebejka mnohdy myslí, že Babiš má to podnikání na rozdíl od jiných oligarchů na západě, a tam si to nebude chtít rozházet. O tom má však Hřebejk pochybnosti. Kromě jiného se vyjadřoval také o lidech, kteří „hajlují“ jako o „poltickém sajrajtu“, čímž zřejmě kritiku opět směřoval na poslance Filipa Turka. To vše podle jeho slov nelze ignorovat, když člověk vidí, co se děje na Ukrajině.