„Velmi překvapující je zjištění, že řada zdravotně postižených nemá zájem si nalézt plnohodnotné zaměstnání a raději zůstává dobrovolně nezaměstnaná,“ napsala mimo jiné v resumé studentka Markéta Adamová. Pročetli jsme pozorně její bakalářskou práci a zde jsou některé – přímé citace jsme korektorsky neupravovali “ postřehy...

O zdravotně postižených

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová vystudovala v letech 2005 a 2008 bakalářský obor andragogika a personální řízení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze. K její bakalářské práci se ParlamentníListy.cz dostaly snadno. Na webu FF UK stačí kliknout na záložku knihovna a tam do centrálního vyhledávače UKAŽ napsat téma Zaměstnavatelnost zdravotně postižených občanů – Pekarová Adamová to má ve svém životopise – a můžete si celou práci stáhnout.

„Odmítání zapojení se do pracovního života většinové společnosti může znamenat řadu problémů nejen pro zdravotně postižené, ale i pro společnost. V dnešní době, kdy obyvatelstvo stárne a chybí kvalitní pracovníci v mnoha odvětvích hospodářství, mohou představovat i zdravotně postižení kvalitní pracovní sílu, jejíž ekonomický potenciál je třeba zohledňovat. Společnost si tento aspekt ale stále ještě neuvědomuje a ani samotní zdravotně postižení se takto stále ještě nevnímají. Tuto skutečnost je třeba změnit. Jako vhodný prostředek ke změně vidím větší otevřenost většinové společnosti k její vlastní diverzitě, čehož lze dosáhnout pouze změnou myšlení a postojů společnosti. Tato změna však nenastane ze dne na den,“ uvedla dále v resumé na začátku bakalářky.

V úvodu se pak zabývala pojmem práce: „K našemu každodennímu životu patří práce, ať už v jakékoliv podobě. V práci se lidé realizují, uskutečňují své vize, setkávají se s dalšími lidmi, uspokojují svoji potřebu být prospěšní ostatním. Práce dává našim životům smysl. Předpokladem pro to, abychom mohli pracovat, je taková kombinace našich schopností, dovedností, odhodlání a energie, která umožní vykonávat nějakou činnost. Každý má tuto kombinaci sestavenou z jiného poměru jednotlivých složek. Ale věřím, že opravdu každý tuto možnost má.“ Dále pak píše, že se „dnes často hovoří o tom, že podle toho, jak se chová společnost k zdravotně postiženým, se usuzuje její vyspělost“.