Mediální analytik Petr Žantovský rozebírá napětí mezi Akademickým senátem FAMU a Radou České televize, které vzniklo v souvislosti s kritikou moderátora Václava Moravce.
„O tom, že historie se umí opakovat, svědčí zpráva z pondělka 15. prosince, kterou najdeme na Mediaguru například pod titulkem ‚Akademický senát FAMU kritizuje Radu České televize, postavil se za Moravce‘. O co tam jde? Akademický senát FAMU vyjádřil údajné znepokojení nad kroky některých členů Rady ČT. Podle senátu mohou tyto postupy ohrožovat nezávislost veřejnoprávního média a překračovat zákonem stanovené pravomoce. Tohle usnesení bylo přijato skutečně na Akademickém senátu Filmové a televizní fakulty AMU na prosincovém zasedání. A podle toho usnesení senát tvrdí, což je koneckonců pravda, že Rada České televize má podle zákona kontrolní a dozorčí funkce a není oprávněna zasahovat do dramaturgie a dalších obsahových věcí, které se objevují na obrazovkách. To je pravda,“ připouští Žantovský.
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Na druhou stranu je také pravda, že Rada České televize má kontrolní a dozorčí funkce. „A jestliže se Radě České televize zdá, že některé události, které se dějí na obrazovce, nejsou úplně korektní nebo nejsou konformní vůči zákonu č. 483/1991 Sb., kde § 2 jasně vymezuje, co je funkcí veřejnoprávního média, a jednou z nich je skutečnost, že Česká televize, a v obdobném zákoně č. 484 také Český rozhlas, má za úkol podporovat pluralitní diskusi různých názorových proudů ve společnosti,“ řekl expert na oblast médií.
V ironické nadsázce uvádí, že tohle je něco, co zřejmě Akademický senát FAMU ještě nikdy nečetl. „Jinak by se nemohl vyjadřovat tak hloupě a nezasvěceně, jak se vyjadřuje nyní. To je jedna věc. A druhá věc je, že marně hledám důvod, proč se právě Akademický senát FAMU vyjadřuje o České televizi, o Radě České televize, o moderátorovi Moravcovi, o kterého tam jde především atd. Nevím, kde na to berou kompetence,“ podivuje se Žantovský.
Zdůraznil, že nenašel žádný paragraf nebo artikul, který by opravňoval Akademický senát FAMU zasahovat do činnosti jiných institucí, byť na podobném poli, tedy na tom mediálně televizním. „Takže je to politický aktivismus, pojďme si to říct. A když si vzpomeneme na rok 2000, to není zas tak moc dávno, je to 25 let, tak víme, že velice podobně začínaly akce, které měly odstartovat takzvanou televizní krizi, k níž pak došlo. Známe ty důsledky, známe odvolávání jednotlivých funkcionářů, známe všechny ty tahanice okolo a známe také slavný citát Karla Schwarzenberga, že Česká televize patří těm, kteří v ní pracují. Myslím si, že tuhle větu si přisvojili ti, kteří tam pracují, tedy včetně Václava Moravce, a mají pocit, že jsou neode… nenahraditelní, abych to řekl neutrálně. A to i navzdory tomu, že dělají kopance, které jsou předmětem, myslím, oprávněné kritiky,“ řekl mediální analytik.
A jako příklad připomněl dlouholeté ignorování některých politických osobností nebo směrů v klíčovém diskusním pořadu právě Václava Moravce. „Takže akademický senát jenom ukázal ramena a řekl: ‚Tak pozor, jestli sáhnete na Českou televizi, tak my jsme tady připraveni. Máme spacáky, suché toalety a už si to šupeme do zpravodajské budovy České televize.‘ Takže je klidně možné, že nás ještě letos něco zajímavého v tomto směru potká, protože ten spor mezi Moravcem a Radou České televize doutná,“ soudí Žantovský.
Teď se podle něj postavila za Radu České televize i „generalita České televize“. „To znamená, že pan ředitel Hynek Chudárek vyzval k tomu, aby se tyto věci neděly. A to je samozřejmě červený hadr na lidi typu Václava Moravce a na jejich podporovatele, tak jsem opravdu zvědav, jestli náhodou nebudeme mít letos další televizní krizi,“ předvídá mediální expert.
Dále rozebírá historické pozadí televizní krize a dává ji do přímé souvislosti s politickým uspořádáním po volbách v roce 1998. Tehdejší konflikt byl podle Žantovského vyvolán poraženými stranami, které se nedokázaly smířit s dominancí vítězné koalice a snažily se manipulovat veřejným míněním.
„Kdo si to pamatuje a byl tehdy nablízko těm událostem, tak dobře ví, že celá takzvaná televizní krize vznikla proto, že ve volbách v roce 1998 zvítězila ČSSD, za ní byla ODS. Tyto strany spolu zavřely takzvanou opoziční smlouvu a začaly vládnout v zemi jaksi navzdory názorům různých poražených stran typu Unie svobody, ODA, Demokratická unie a podobně. Kdo si ještě pamatuje tyhle subjekty? Už dávno neexistují. Ale ty dvě strany vládly v této zemi čtyři roky vcelku vyrovnaně a kvalitně. A to samozřejmě jejich poražené odpůrce dráždilo, a proto využívali všechny možnosti, aby zburcovali lidi proti tomu vládnoucímu, řekněme společenství,“ připomněl odborník na oblast médií.
V tehdejších událostech nalézá jasnou paralelu k současné politické situaci, kdy se podle něj stejné názorové skupiny snaží zpochybnit výsledky demokratických voleb. „Není to náhodou tak, že dneska také vládu sestavují strany a hnutí, která nejsou úplně po libosti lidem, kteří vyráběli televizní krize tehdy a jsou schopni je vyrábět i dnes? Já si myslím, že se jedná stále o stejné lidi. Někteří už tam nejsou, ale v zásadě jde názorově o dědictví Václava Havla. Pojďme si to říct natvrdo. Je to tak, když někdo náhodou zvítězí ve svobodných volbách a nelíbí se nám, je to špatně, protože nepatří mezi nás ‚lepšolidi‘. Takže historie se umí opakovat, ty věci se opravdu opakují včetně těch kulis okolo. Může to být i tento případ,“ zdůraznil Žantovský.
Meta má právo určovat obsah na svých sítích
Dále rozebírá nedávné kroky společnosti Meta, která na svých platformách omezila účty propagující potraty a komunitu LGBT+. Žantovský zásadně odmítá označovat toto jednání za cenzuru a zdůrazňuje, že jako soukromý vlastník má korporace plné právo určovat obsah na svých sítích.
„Naprosto převratná je novinka, kterou zveřejnil mimo jiné server iRozhlas 13. prosince pod titulkem ‚Největší cenzura Mety za poslední roky‘. Společnost zrušila desítky účtů spojených s potraty a s LGBT+. Pominu, že hned v titulku se jedná o zavádějící a manipulativní tvrzení. Meta, která, jak víme, provozuje Facebook, Instagram a WhatsApp, zasáhla do určitého vnitřního obsahového rámce svých platforem a je zde označována za cenzora. To znamená, že cenzor je ten, kdo rozhoduje o svém vlastním obsahu ve svém vlastnictví. Pokud vím, tak Meta je vlastníkem těch platforem. Tedy si může dělat, co chce,“ zdůraznil Žantovský.
Zdůrazňuje právo vlastníka a kritizuje aktivistické skupiny za to, že si nárokují prostor v cizích médiích. „Nechť si neziskovky propagující potraty a sexuální odlišnosti jdou do jiných sfér. Meta jim nepatří. Nepatří jim žádná z těch platforem. To jsou soukromé firmy a oni využívají jejich služeb,“ vysvětluje mediální analytik.
Fotogalerie: - Prague Pride na vodě
Přirovnává požadavky aktivistů k absurdní představě prosazování podobných témat ve vysílání Rádia Vatikán, které je provozováno římskokatolickou církví a nedostatečně dává prostor homosexuálním nebo potratovým obsahům.
„A mohli by začít demonstrovat na náměstí svatého Petra ve Vatikánu za práva LGBT propagace na Rádiu Vatikán. Teď nejde o práva LGBT, jde o práva jejich prezentace na určitých platformách nebo na určitých mediálních vlnách. Mám za to, že se to u nás velmi málo odlišuje. Máme nějaké LGBT organizace, máme nějaké potratové aktivisty, dobrá. Každý má právo si myslet, co chce, a říkat si, co chce, pokud to není v rozporu s trestním anebo jiným zákonem, ale nemá nárok říkat to na platformě, která patří soukromé společnosti. Nejsem velkým přítelem těchhle komunikačních korporátů a myslím si, že Facebook za léta své existence byl u jádra mnoha společenských problémů a rozmanitých fenoménů rozbíjejících společenskou soudržnost, protože holt na tom Facebooku se vyjadřuje každý podle svého, říká tam svoje věci, zveřejňuje tam svoje věci, a ten Facebook, respektive jeho vlastník Meta, tomu dal svého času zelenou, zcela bez jakýchkoliv zábran. To je věc a odpovědnost Mety. Jestliže si Meta teď uvědomuje, že některé věci už přesahují rámec běžného komunikování na téma, tak je předmětem čisté infiltrace a indoktrinace propagandy nějakého extrémního názoru. Co jiného propagace potratů nebo sexuálních odlišností je, než propaganda ideologie?“ píše Žantovský.
Rozlišuje mezi svobodou slova a agresivním šířením ideologie, která podle něj narušuje společenskou soudržnost. Rozhodnutí technologického giganta zakročit proti těmto specifickým obsahům proto jednoznačně podporuje a vítá. Zmínil také, že Václav Klaus kdysi řekl, že nemá nic proti homosexuálům, ale nesnáší homosexualismus.
„To je přesně ono. Ve chvíli, kdy se vám z menšinového tématu stane většinově prosazovaná ideologie, je společnost v problému. Jestliže Meta v tuto chvíli chce proti tomuto problému zabojovat, tak ode mě může uslyšet jedině aplaus,“ vyjádřil se analytik.
Nositelé Krameriovy ceny
Dále se věnuje Krameriově ceně za nezávislou žurnalistiku. Už od roku 2016 ji uděluje Asociace nezávislých médií v České republice; Petr Žantovský je té asociace spoluzakladatelem. Hlavním kritériem pro ocenění je vysoká kvalita odvedené práce a pevnost v osobních postojích, nikoliv ideologická příslušnost.
„Může se to trošku zdát jako sebechvála, ale není tomu tak. Není to dílo jenom moje. Je to dílo mnoha lidí okolo mne a z podobných názorových a postojových skupin. Ceny vyhlásila Asociace nezávislých médií v roce 2016 a letos byly udělovány už podesáté. Oceňují novináře, kteří se vyznačují kvalitním výkonem žurnalistické profese, jak z mainstreamu, tak z takzvané alternativy, a dokonce i z akademické půdy. My jsme tehdy, kdysi dávno před těmi 10 lety, zahájili tuto cenu s přesvědčením, že se pokusíme přemostit ty uměle vykopané příkopy mezi takzvanými přijatelnými, žádoucími a nevím jakými ještě prorežimně konformními médii, a těmi ošklivými, odmítanými, vymlčovanými médii alternativními,“ vysvětlil spoluzakladatel Asociace nezávislých médií.
Lidé si pak podle něj začali všímat toho, že tady ta platforma je a že se na ní setkávají velice cenní a hodnotní novináři z obou myšlenkových světů. „Spojuje je to, že za nimi je kvalitní novinářská práce,“ zdůraznil Žantovský a ohlédl se za laureáty z minulých let.
„Cenu dostal Jan Petránek, o jehož profesionalitě jistě nikdo nebude pochybovat. Dále Ondřej Neff, zakladatel internetové žurnalistiky u nás. Tereza Spencerová, báječná novinářka, bohužel již nežijící. Zdeněk Zbořil, politolog. Vlastimil Vondruška, spisovatel a člověk, který se nebojí říkat své názory otevřeně. Stanislav Motl z Českého rozhlasu, který se zabývá hlavně obdobím protektorátu. Jaroslav Bašta, bohužel už také zesnulý,“ připomenul Žantovský.
Také Ján Kuciak v roce, kdy se stal obětí mafiánského spiknutí na Slovensku, pár týdnů po svém odchodu obdržel tuto cenu. „Alexander Tomský, také politolog a nakladatel. A takhle bychom mohli pokračovat. Eva Kantůrková, spisovatelka, novinářka. Martina Kociánová, moderátorka, pěvkyně. Jan Keller, sociolog, publicista. Benjamin Kuras, spisovatel, publicista. Vynikající novinář Ivan Hoffman, kterého vytlačili z Českého rozhlasu, protože jeho názory tam přestaly být žádoucí a konformní vůči tamnímu názorovému prostředí,“ řekl organizátor.
Fotogalerie: - Československo v Darney
Zmínil i letošní laureáty. Je mezi nimi Daniela Mrázková, významná osobnost české žurnalistické a umělecké fotografie, publicistka, kurátorka fotografických výstav a zakladatelka prestižní soutěže Czech Press Photo. „Bez ní by česká žurnalistická fotografie posledního půlstoletí vypadala zcela jinak,“ zdůraznil Žantovský.
„Z toho takzvaného mainstreamu přijal cenu Miroslav Korecký, vynikající politický komentátor deníku Mladá fronta Dnes. Dále politolog, antropolog a historik Ivo Budil, který se často vyjadřuje k současným událostem z hlediska historického odstupu a je velice specifickou osobností tohoto prostředí a úctyhodný pán. Porota také uctila Karla Srpa, dnes už bezmála 90letého hudebního publicistu, dlouholetého předsedu Jazzové sekce,“ poznamenal mediální analytik.
Zdůraznil, že Srp je symbolem toho, jak se lidé kolem umění a svobodného myšlení v 80. a 70. letech dokázali stavět vůči režimu. „Zůstal na tom i pro roce 1990, dělal věci obdobně a se stejným přesvědčením jako kdykoli předtím v životě. Proto také ani v tomto novém období nepatřil k mainstreamu a byl předmětem mnoha hnusných mediálních ostouzení. Další letošní laureát je Miroslav Suja, autor webu Czech Free, jednoho z prvních, které začaly působit na mediálně alternativní scéně. Další zase úplně jiný jiný typ je Robin Čumpelík, který kromě toho, že ho známe jako moderátora a autora podcastové platformy Inovace republiky, upozornil na sebe v covidové době.
No a protože každý rok je trošku federální, tak i letos máme slovenskou laureátku, a to je Dana Križanová, která napsala už pět knih literatury faktu, vyslovuje se velice kriticky ke slovenské politice, zejména k předchozímu období za vlády Igora Matoviče, a v současné době napsala a vydala velmi aktuální knihu Nežádoucí 1205. Je to příběh slovenského občana Josefa Hambálka, jehož jméno se bezprávně ocitlo na sankčním seznamu Evropské unie kvůli vykonstruovanému obvinění v příslušnosti k ruské motorkářské skupině Noční vlci. Dana Križanová je statečná žena, která si stojí za svým.
A to je něco, co Krameriovu cenu odlišuje od všech ostatních. Její laureáti jsou lidé, kteří si stojí za svým. O nic víc ani méně zde nejde,“ zdůraznil Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Petrem Žantovským?
