Své pravidelné ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co se v uplynulém týdnu objevilo ve sdělovacích prostředcích, začíná Petr Žantovský informací, které si všiml na webu specializovaném na mediální informace s názvem Mediář.cz. „Ve čtvrtek jsem si tam přečetl článek, který vyšel pod titulkem ‚S ruskou propagandou má za Českou republiku bojovat Kalenský‘. Míněn je novinář Jakub Kalenský, redaktor Hospodářských novin, předtím České televize nebo Lidových novin,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
„Ten tedy byl, jak se dočítám, Evropskou službou pro vnější činnost vybrán jako zástupce České republiky do nového odboru strategické komunikace, zaměřeného na boj proti ruské propagandě. Tenhle odbor funguje v Evropské komisi a pan Kalenský potvrdil, že byl vybrán pro práci v něm. Dále se už o tom v Mediáři nic nedozvíte. A tahle zpráva jako by měla zaniknout, jako by měla být nenápadná a člověk by jí neměl věnovat pozornost. Ale já si myslím, že podstatnější než jméno pana Kalenského je skutečnost, že vůbec existuje něco takového, jako je evropský útvar pro boj s ruskou tzv. protizápadní propagandou,“ upozorňuje mediální odborník.
Velký bratr už neklepe na dveře, protože je dávno u nás v kuchyni
Považuje za velmi významný nový prvek v naší – jak se říká demokratické – společnosti, že vytváříme na mezinárodní úrovni propagandistické informační centrály, které mají v popisu práce boj s nějakým propagandistickým nepřítelem, v daném případě tedy s Ruskem. „To je pomalu horší než za studené války. Mě by velmi zajímalo, jak ten boj bude vypadat, co bude produktem práce těchto lidí, jako je pan Kalenský. Jestli pan Kalenský a jiní lidé z jiných zemí budou nadále vystupovat v ostatních médiích jako nezávislí novináři nebo zda budou za každou svojí větou zdůrazňovat, že pracují pro propagandistický odbor nějaké evropské instituce a jejich pracovní činností je propaganda a propagandistický boj,“ přemítá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Proto je velice zvědavý, jak se tato úplně nová skutečnost projeví v našich životech. „Měli bychom se smířit s tím, že Velký bratr nejenže už neklepe na dveře a je už dávno u nás v kuchyni, vaří nám polévku a hlídá, kam chodíme po večerech, za co utrácíme peníze, co si myslíme, na jaké programy se díváme na internetu nebo v televizi. Ale nově i s tím, že pokud se náhodou budeme chovat jinak, než usoudí Velký bratr zde zastoupený mimo jiné panem Kalenským, že bychom se měli chovat, tak nám bude nějakým způsobem vyměřen trest. A je už celkem nepodstatné, v čem bude spočívat,“ podotýká mediální analytik.
Dříve byly takové úřady terčem opovržení, ani tento nebude ničím počestným
Můžeme být také zahlceni nějakou protipropagandistickou antipropagandou. „Nebo může jít o tresty v podobě vyhazovů z práce, uvěznění a podobné věci, které si mnozí pamatují z časů, kdy se podobné úřady, ale jenom na národní úrovni, taktéž zakládaly a taktéž fungovaly. A vzpomínám si, že takové úřady a takové instituce byly vždycky předmětem velikého opovržení u většiny populace. Tak nevím, jestli teď pana Kalenského a ten institut máme naopak zahrnovat všeobecnou láskou, úctou a respektem. Ale každopádně jejich činnost bude velice nepočestná, což je asi to nejlepší slovo, kterým se dá označit,“ myslí si Petr Žantovský.
Pro druhé téma si přichystal výběr úletů, které v poslední době ve sdělovacích prostředcích zaregistroval. „Vzal bych to jako takovou podrubriku, kterou bych nazval opravník omylů, které nebyly opraveny těmi, kterými měly být opraveny, tedy našimi slavnými novináři. Kolem nás běží spousta mediálních informací, jež jsou často nekomentovány nebo nejsou oponovány ze strany novinářů, ať už záměrně, z hlouposti nebo nedostatku zájmu. Nevím proč, ale to je celkem vedlejší. Podstatné je, že ty věty najednou visí ve veřejném diskurzu, aniž se vůči nim někdo postaví a říká: ‚Vždyť je to přece lež‘, nebo ‚Je na tom velká část lži‘. Tak já bych jenom uvedl několik takových příkladů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V České televizi nejsou schopni zareagovat na zjevné omyly
Začíná větou „Díky atentátu byla po válce Československá republika obnovena v původních hranicích“, kterou zaslechl ve zpravodajském pořadu České televize od zástupce Vojenského historického ústavu v souvislosti s výročím atentátu na Heydricha. „Redaktor samozřejmě mlčel, protože buď to neví, o čem jde řeč, nebo je mu to jedno, nebo to pro něj nic neznamená. Ale pokud vím, po válce nebyla Československá republika obnovena v původních hranicích, protože jí Stalin ukousl na základě mezimocenských dohod celou Podkarpatskou Rus. To je zdánlivě neškodná věta, ale lhát by se nemělo, a to ani v České televizi, která je na to jinak celkem kabrňák,“ poznamenává mediální odborník.
Podobně bez odezvy zůstal výrok německého ministra zahraničí Steinmeiera „Konflikt na Ukrajině vyvolala anexe Krymu“, který odvysílala Česká televize v pořadu Události, komentáře. „To jsem tedy spadl na záda a začal přemýšlet, jestli pan Steinmeier nežije v nějakém jiném století nebo na jiné planetě. Protože pokud vím, tak konflikt na Ukrajině začal na Majdanu v zimě 2014, kdežto referendum na Krymu se konalo o tři měsíce později, takže časová souslednost mu nějak nevychází. Tak nevím, jak to pan ministr myslel. Každopádně Česká televize k tomu nedala žádný komentář,“ připomíná Petr Žantovský.
Michnik zapomněl, že součástí okupačních jednotek byla i polská armáda
Ve stejném pořadu ČT vystoupil Adam Michnik, polský novinář a emeritní politik, a vyjadřoval se k okupaci Československa v roce 1968. „Neustále opakoval takovou tu mantru, že šlo o sovětská vojska. Je pravda, že tvořila většinu, jistě to bylo pod sovětským velením, ale když pan Michnik stále opakoval, že máme stejnou traumatizující zkušenost z té okupace sovětskou armádou, poněkud zapomněl na to, že součástí okupačních jednotek byly i jednotky polské armády. Naši stateční novináři se na to opět nezeptali, takže jsme jako hloupí diváci odcházeli od televize s dojmem, že v srpnu 1968 pravděpodobně tedy Rusko přepadlo nejenom Československo, ale svým způsobem i Polsko, avšak opak je pravdou. Takže informačně zase nic,“ hodnotí mediální analytik.
Všiml si toho, že dost často se rozhovory pro Českou televizi s lidmi ze zahraničí, kteří přijeli na pozvání Knihovny Václava Havla, odehrávají právě v ní. „Tentokrát tomu tak nebylo, ale místo toho byl celý rozhovor s panem Michnikem prolínán reklamou na akce Knihovny Václava Havla. Přitom je to soukromá instituce, tak nevím, proč jí Česká televize dělá reklamu. To je zhruba na té úrovni, proč dělá reklamu turné skupiny Lucie, ale tato reklama je snad už placená. Jestli si to Knihovna Václava Havla platí, tak by mělo být označeno, že jde o inzerci, což nebylo,“ konstatuje Petr Žantovský.
Většina lidí ve státní správě působila dříve v soukromé sféře
Podrubriku opravník omylů uzavírá příkladem Jana Knížka, bývalého šéfa Generálního finančního ředitelství, a kauzy kolem něj. „Ta byla podána v České televizi tak, že s panem Knížkem byl ten problém, že byl v soukromé sféře a měl tam kolizi zájmů mezi Finančním ředitelstvím a soukromou sférou. Avšak když se podíváme na fakta, tak zjistíme, aniž se chci věnovat podstatě té kauzy, o níž moc nevím, že pan Knížek odešel ze soukromé sféry naprosto jednoznačně a se vším všudy po všech formálních i obsahových stránkách, než nastoupil do státní správy. Zato ve vládě vidím nejméně dva z lidí, kteří tak neučinili. Jeden se jmenuje Dan Ťok, ministr dopravy, který byl ředitelem Skansky, tedy zásadního dopravního stavitelského podniku ještě v okamžiku, kdy byl jmenován ministrem. Teprve poté tento ‚drobný‘ kolizní problémek formálně vyřešil,“ upozorňuje mediální odborník.
Tím druhým je pak ministr financí Andrej Babiš, který ze žádných firem neodešel, a přitom jeho pravomoc zasahuje do sféry, jež se ho podnikatelsky velmi týkají. „Takže je to opět o tom dvojím metru. Když chceme bít psa, tak si hůl najdeme. Když se nám nelíbí z nějakého důvodu pan Knížek, tak na něj vyndáme střet zájmů. Přitom se to týká snad všech politiků kromě premiéra Bohuslava Sobotky, který v žádné firmě nepracoval, protože se narodil přímo do politiky. Ale většina zkušenějších lidí působila někde v soukromé sféře, nyní je ve státní sféře a pak se zase vrátí do soukromé. Nevidím v tom problém a nevím, proč by z toho měli dělat problém v České televizi a ještě k tomu z toho dělat téma,“ podivuje se Petr Žantovský.
Službu České televize si povinně kupujeme, aniž můžeme ovlivnit její kvalitu
Také závěr svého dnešního ohlédnutí věnuje veřejnoprávní televizi. „Může to vypadat, že s ní mám nějaký soustavný problém, ale jde o to, že se nás týká nejvíc. Zdůrazňuji opět, že si ji platíme, že si její službu kupujeme, aniž můžeme ovlivnit její kvalitu, hodnotu a cenu. Přitom ji nemůžeme odmítnout, to je nejhorší. Protože tu službu musíme kupovat, máme zesílené právo se na to zboží dívat zblízka. Česká televize má zákonem uložený nějaký souhrn povinností, jak má veřejná služba médií vypadat. Tedy že to má být především o zpravodajství, edukaci, kultuře, a to zpravodajství by mělo být nestranné, objektivní a tak dále, všechny ty floskule známe,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ale pak se stačí podívat na pravidelný pořad Události, komentáře, který je přerušován čímsi, co jeden z jeho moderátorů, Lukáš Dolanský, nazývá autorským přehledem zpráv, a hned vyskočí otázka, jestli takto má veřejná služba médií vypadat. „Tenhle pojem ‚autorský přehled zpráv‘ je sám o sobě velmi zajímavý. Protože buď je něco zpráva, a pak je to objektivní a nemá to žádného autora, nebo to není zpráva. Pak to má autora a je to nějaká vyfabrikovaná informace, která sleduje jakýsi cíl, má tedy něčeho docílit, něco ovlivnit, nevím co, ale rozhodně to nelze označit za zprávu,“ tvrdí mediální analytik.
Pokud se moderátoři považují za autorské komiky, měli by změnit zaměstnání
Zpráva je totiž objektivní, kdežto autorská informace je subjektivně daná autorem. „Autorský přehled zpráv nám předvádí trojice rotujících moderátorů Takáč, Dolanský a Borek. Zejména pan Borek je v tom ohledu kabrňák, protože jeho autorství často přesahuje i na délku času samotný informační základ zpravodajství. Zprávu řekne půlkou věty a pak ji spoustou dalších vět komentuje takovým zlehčujícím, vtipkujícím způsobem, který je, myslím si, dosti nevhodný, často i vůči kontextu, který bývá vážný. Ale hlavně to nemá co dělat ve veřejnoprávní televizi,“ kritizuje Petr Žantovský.
Neznamená to, že by takové informování muselo z obrazovek zcela vymizet. „Ať si dělá nějaké svoje legrační zpravodajství jakákoli soukromá televize. Ať si tam posadí nějakého komika, pana Izera, pana Náhlovského, pana Hrona, pana Cibulku nebo pana Krause, to je úplně jedno, a ať si ten autor autorsky pojednává tu realitu kolem sebe a my jako televizní diváci potom budeme vědět, že to není zpráva o realitě, ale zpráva o tom, jak tu realitu vidí a nazírá tento jmenovitý autor-komik. Jestliže se pánové Borek s Dolanským a Takáčem považují za komiky a autorské komiky, tak by měli změnit zaměstnání, protože tohle my z našich koncesionářských poplatků platit opravdu nemusíme,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
