Zpravodajství médií o tom, že elektrárny Počerady, Chvaletice a Kladno nejpozději na jaře 2026 přestanou pracovat, vévodí úvahy o tom, zda to česká energetika zvládne. Doplňují je úvahy o tom, co z toho majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač bude, nebo nebude mít (s podtónem, že by zisk mohl být nadhodnocen). Případně zda stát jejich provozování svěří někomu jinému. Jenže to jsou jen prvoplánové záležitosti. To zásadní zůstává mimo pozornost redaktorů a tedy i čtenářů.
Jde totiž o první uhelné zdroje, jejichž ekonomiku zlikvidovaly emisní povolenky. Jejich příznivci tedy mohou jásat, že fungují právě tak, jak chtěli. Jenže úplně stejně, jako povolenky zahubí trojici elektráren Sev.enu, zahubí do pěti let, spíš však dříve, ekonomiku všech ostatních uhelných elektráren. Včetně jejich největšího provozovatele, skupiny ČEZ. Jestliže česká energetika ustojí odstavení tří elektráren (z nichž jedna je certifikovaná pro náběh soustavy po blackoutu), což je možné, zcela jistě neustojí odstavení flotily ČEZ. Protože pak už nebude v provozu prakticky žádná uhelná elektrárna. Ty se přitom podílejí na produkci elektřiny stále z více než čtyřiceti procent.
Dovoz takového množství elektřiny, především v zimě, není – diplomaticky řečeno – příliš pravděpodobný. Postavení nových paroplynových zdrojů, jež by uhelné elektrárny nahradily, je před rokem 2030 prakticky nemožné.
Proto státu nezbyde nic jiného, než provozovatelům nařídit, minimálně ČEZ, aby zdroje provozovali dál. Současně s tím ovšem začne doplácet na jejich provoz, aby nebyl pro majitele ztrátový. Neboť ztráty, způsobené emisními povolenkami, jsou příčinou toho, že je jejich provozovatelé budou chtít odstavit. Mimochodem, na toto riziko energetici upozorňují svorně již několik let. Bez toho, že by na to politici končící vlády nějak prakticky reagovali.
Takže stát bude doplácet na provoz nezbytných uhelných elektráren. Což nevyhnutelně povede k tomu, že se zvýší jeho (naše) zadlužení. Z výnosů emisních povolenek se totiž může dotovat nedostatečně a nepravidelně dodávající obnovitelné zdroje, nikoli existenčně nutné uhelné elektrárny.
Green Deal a pouhým „vědeckým konsenzem“ posvěcený „boj proti emisím oxidu uhličitého“, v jehož jménu se to celé děje, tak konečně začne vyhrávat nejen nad průmyslovými podniky a lidmi, ale také rovnou nad celým státem. Jeho výhra se přitom rovná naší ekonomické porážce.
To je kontext, kterého se v médiích hlavního proudu nedočtete.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Stane se Green Deal zhoubou Evropské unie?
autor: Jan Rychetský
