Zpravodajství médií o tom, že elektrárny Počerady, Chvaletice a Kladno nejpozději na jaře 2026 přestanou pracovat, vévodí úvahy o tom, zda to česká energetika zvládne. Doplňují je úvahy o tom, co z toho majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač bude, nebo nebude mít (s podtónem, že by zisk mohl být nadhodnocen). Případně zda stát jejich provozování svěří někomu jinému. Jenže to jsou jen prvoplánové záležitosti. To zásadní zůstává mimo pozornost redaktorů a tedy i čtenářů.

Jde totiž o první uhelné zdroje, jejichž ekonomiku zlikvidovaly emisní povolenky. Jejich příznivci tedy mohou jásat, že fungují právě tak, jak chtěli. Jenže úplně stejně, jako povolenky zahubí trojici elektráren Sev.enu, zahubí do pěti let, spíš však dříve, ekonomiku všech ostatních uhelných elektráren. Včetně jejich největšího provozovatele, skupiny ČEZ. Jestliže česká energetika ustojí odstavení tří elektráren (z nichž jedna je certifikovaná pro náběh soustavy po blackoutu), což je možné, zcela jistě neustojí odstavení flotily ČEZ. Protože pak už nebude v provozu prakticky žádná uhelná elektrárna. Ty se přitom podílejí na produkci elektřiny stále z více než čtyřiceti procent.