Aby v roce 1989 mohli studenti demonstraci uspořádat oficiálně, tak se rozhodli požádat o součinnost svazáky. Ti je podpořili pod podmínkou odsouzení Izraele. Klíma tak neměl na výběr a tento jediný ústupek „s těžkým srdcem“ udělal.
To, že se dav vydal po manifestaci na Národní třídu, pokládá Klíma za náhodu. „Já jsem došel na Národní třídu, tam jsem dostal pendrekem a šel jsem domů,“ shrnul dění po přehrazení průvodu, který se snažil dostat na Václavské náměstí.
Fotogalerie: - 17. listopad v centru Prahy
Poté se Klíma zapojil i do stávkového výboru a do jednání s vládnoucí garniturou. Roli partnera pro vyjednávání ale vzápětí převzalo Občanské fórum. „My jako zástupci studentů jsme se účastnili vyjednávání spíše proto, abychom dodali nějakým způsobem váhu nebo legitimitu těm požadavkům Občanského fóra, ale tu skutečnou politiku už studenti nedělali,“ vysvětlil.
Před volbami v roce 1990 Klíma dostal nabídku kandidovat do politiky, to ale odmítl, neboť mu přišlo, že ještě nic neví o světě a o životě a že by bylo nesprávné, aby ze své pozice ve 20 letech připravoval pravidla pro ostatní, jak se mají chovat a jak mají žít. Místo toho se rozhodl věnovat se úspěšným stolním a později i počítačovým hrám.
Klíma nyní více vidí, že politika je, má být, službou vlasti. Současný stav prý není dokonalý, ale důvod k revoluci rozhodně nespatřuje. „Rozhodně si nemyslím, že je správné srovnávat situaci dnes a situaci v roce 89 – jakkoli máme dnes své problémy, tak podobné problémy dnes mají všechny západní státy,“ poukázal.
Fotogalerie: - Korzo Národní
Říkat, že dnešní problémy jsou dědictvím komunismu, je dle Klímy alibismus. „Ty problémy, co dnes máme, jsou mnohem víc problémy moderního západního kapitalistického státu,“ dodává. Další revoluce dle bývalého studentského vůdce není cestou, jak tyto problémy řešit.
Psali jsme:
autor: rak
_profil_top.jpg)
