Čeští dobrovolníci, kteří pomáhali uprchlíkům, působili v srbském táboře Adaševci u hranice Srbska s Chorvatskem do prosince 2017. Teď už v táboře pomáhají především místní lidé. Do tábora přicházejí nejčastěji lidé z Afghánistánu. O něco méně uprchlíků dnes přichází ze Sýrie a z iráckého Kurdistánu. Přicházejí do tábora s pomocí pašeráků, kteří si nechají za své služby zaplatit.

„Je to tak, že kdo má peníze, tak si může zaplatit větší servis. To znamená, že kdo peníze nemá, může zkoušet přejít hranici na vlastní pěst. Kdo má nějaké peníze našetřené, může si přechod hranic zaplatit. Kdo má více peněz, může si dovolit zaplatit třeba i taxík, který je převeze přes celý stát,“ prozradil Votypka. Pokud se o to někdo pokusí nelegální cestou a je chycen, je vrácen do zdejšího tábora. Votypka se setkal s lidmi, kteří byli takto do tábora vráceni čtyřicetkrát.

Proč přicházejí lidé především z Afghánistánu. V době, kdy v zemi působil velký počet amerických, britských či jiných západních vojáků, celá řada Afghánců proně pracovala. Především jako překladatelé. Američané za poskytované služby obstojně platili, jenže když se většina amerických vojáků ze země stáhla, tak Afgháncům, kteří jim dříve pomáhali, začalo jít o život. Někteří jejich spoluobčané jim nemohli zapomenout, že pracovali pro Američany. Tak se vydali do Evropy.

To jsou podle českého koordinátora pomoci lidé, kteří si zaslouží pomoc Evropy. Zaslouží si žít v Evropě, kde mohou prosperovat. Do tábora přicházejí však i tací, u nichž si Votypka není jistý, zda si zaslouží žít v Evropě. „Ale není na mně, abych to posuzoval... Naším úkolem rozhodně není posoudit, kdo má a kdo nemá právo na azyl,“ zdůraznil.