Lidé si podle jeho názoru nedokázali dodnes říct, co v minulosti udělali špatně a co udělali dobře. Místo toho si začali již za nacistické okupace vymýšlet konstrukce, které jim měly umožnit srovnat svůj život s vlastním svědomím. A plody tohoto konání sklízíme dodnes. V devadesátých letech se nám prý dostalo svobody takřka zadarmo a opět ji využili především aktéři minulého režimu, tzv. veksláky nevyjímaje. I ti se totiž chopili zlomové privatizace.
Vůdčí osobnost, která povede společnost, se tu neobjeví
"Hlavní malér spočíval v tom, že nebyl dostatek lidí, kteří by byli ochotni udělat všechno pro to, aby nový stát nebyl právní kontinuitou navázán na komunistický režim, ale na první republiku,“ míní spisovatel. Pokud by k tomu došlo, tak by o místo mohli přijít přední činovníci komunistického režimu, kteří dnes mají vyšší penze než lidé obývající komunistické cely. Oceňuje však to, že dnešní mladí lidé se stále více zajímají o to, co se v naší zemi dělo před rokem 1989. A krátce po něm. Stránský se zde staví proti názoru exprezidenta Václava Klause, který prohlásil, že dnešní mladí lidé ztrácí zájem o toto historické období.
Komunistické kriminály však přece jen měly jednu přednost. Seděla v nich elita národa, od které se tehdy mladý Stránský leccos naučil. V součtu však komunisté zadupávali tento národ do země, a to se projevuje dodnes, např. v podobě závisti. „Pokud sám nevím, co chci, nastupuje tu místo pro závist vůči druhým,“ poznamenává Stránský. Každý z nás by měl někam směřovat, měl by vědět, kam chce dospět, to je podle jeho názoru správná cesta. Stránský totiž nevěří tomu, že se v Česku objeví nějaký mocný „tahoun“, který by určil směřování země v příštích letech.
Ve vysílání také prozradil, že každé ráno po svém probuzení děkuje za svobodu, které se dožil a všechno ostatní považuje za druhotné, nevyjímaje ani aktuální politické dění. Platí však zároveň, že cítí trochu mrazení a strach z nových politických hnutí, která uspěla. „Mám trochu strach z toho, že pan Babiš může politiku vést jako své firmy, což moc nejde. Ale na druhé straně musím říct, že on dokázal jednoduše popsat věci, které ostatní popisovali složitě,“ uvedl Stránský. Větší strach má pak z Tomio Okamury, který si prý hraje se strachem lidí, ale víc to spisovatel nechtěl rozvádět.
Jsem proti rušení lustračního zákona
Stránský také jednoznačně prohlásil, že je proti rušení lustračního zákona. Vede ho k tomu mimo jiné i pohled na skupinu lidí, kteří prosazují jeho zrušení, Trvá však také na tom, že každý člověk má dostat šanci, aby ukázal, co v něm je. To platí i o členech pravděpodobné příští koaliční vlády.
V průběhu vysílání došlo i na případ skupiny Mašínů. Stránský poukázal na to, že mu komunističtí strážci ve vězení opakovaně připomínali, že vedou třídní válku. Z tohoto hlediska proto stojí za bratry Mašíny, kteří také počítali s vypuknutím třetí světové války. Lidé by se o jejich minulost měli víc zajímat, měli by se zajímat i o jejich útěk z Československa, bez ohledu na to, jak se na ně dívají.
V závěru pořadu došlo také na pojem „noblesa“, vůči kterému se v pořadu dříve vymezil premiér v demisi Jiří Rusnok. Stránský má za to, že noblesa do dnešní společnosti patří, pokud se s noblesními lidmi setkáte, tak to poznáte. A pokud se někdo pojmu „noblesa“ vysmívá, dává tím svému okolí cosi najevo.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
