„Nález sám má svou právní logiku. Zatímco totiž občanský zákoník připouští i osvojení dítěte člověkem nežijícím v manželském svazku, zákon o registrovaném partnerství toto právo registrovaným partnerům výslovně upírá. To je v rozporu s rovným zacházením a navíc je zde i absurdní situace, že partner je týmž zákonem zavázán dbát o ochranu vývoje a výchovy případného dítěte svého partnera. Je to tak přesvědčivé, až se člověk diví, jak taková nelogičnost mohla vzniknout,“ podotýká Weiss. A na to právě poukazoval i soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Původní text ZDE.
Weiss následně připomíná, jak se ta nelogičnost v zákoně o registrovaném partnerství ocitla. „Lobbisté, kteří v roce 2006 prosazovali registrované partnerství, tehdy pochopitelně naráželi na odpor. Jednalo se koneckonců v historické perspektivě několika tisíciletí o značné novum. Proto zdůrazňovali, že jde opravdu jen o registrované partnerství dvou osob – někteří i nadhazovali, že by ani nemusely být stejného pohlaví – a rozhodně ne o předstupeň manželství se vším, co k němu patří. Například s dětmi. A tak je zákonodárci vzali za slovo. A s tímto ujištěním pro zákon zvedlo ruku dostatečné množství konzervativních poslanců,“ říká Weiss. Podle něj tak ústavní soudci nyní zrušili slib, díky kterému zákon prošel. „Došlo na slova těch, kteří ujišťování gay lobbistů tehdy nevěřili,“ dodal Weiss.
Následně si všímá slov soudce Jaromíra Jirsy, který zdůraznil, že ze strany Ústavního soudu se v žádném případě nejedná o nakročení k možnosti společně osvojit dítě registrovanými partnery. „Právně jistě ne. Ale fakticky? Jak by to mohlo být jinak? Vláda se bude muset ke zrušení odstavce nějak postavit. A postaví se k němu tak, že možnost osvojení dítěte registrovaným partnerem uzákoní, jak už oznámil ministr Dienstbier. Co se dalo čekat, že udělá jiného? Že celé registrované partnerství zruší?“ ptá se Weiss. Podle něj to tak muselo dopadnout, neboť dnešní politické režimy jsou založeny čím dál tím víc na individuálních právech.
„Dožadování se nějakého ústavně zaručeného individuálního práva je jeden ze způsobů, jak dostat svou věc před Ústavní soud, který má právo měnit zákony. Práva jsou důležitá, o tom žádná. Ale pak se vytrácí, že zákony v zásadě má tvořit sbor, který se jmenuje poněkud polopaticky zákonodárný. A že účast ve veřejném životě spočívá i v něčem jiném, než že se pořád někdo pro sebe dožaduje nějakého práva. Základní práva jsou nepodmíněná, tam, kde začíná základní právo, končí diskuse,“ dodává komentátor. Podle něj se však zcela vytrácí zájem dítěte, je zde patrné pouze právo člověka na dítě.
„Háček je v tom, že adopce dětí homosexuály je prostě myšlenka, jejíž čas nastal, i kdyby měly trakaře padat. V progresivních kruzích západních zemí už byla otázka, zda je to správné a dobré, aby děti vyrůstaly se dvěma rodiči stejného pohlaví, definitivně vyřešena. A to tak, že ji vůbec klást je znakem předsudku,“ sděluje Weiss. Nelze podle něj přistupovat na to, že by homosexuálové neměli adoptovat děti, protože jsou zhýralejší, ale naprosto legitimní je otázka, zda není důležité, aby dítě vyrůstalo v rodině, kde bude obklopeno vzorci chování mužů i žen – ke světu i k sobě navzájem.
„Jenže tahle otázka už se klást nesmí. Gender je koneckonců jen sociální konstrukt, všechno je fluidní, trvání na biologicky daných rozdílech mezi muži a ženami je esencialismus a útlak. Ústavní soud v nálezu ‚zdůrazňuje, že nespatřuje sebemenší rozumný důvod, pro který by i on sám měl k erozi tradičního pojetí rodiny a její funkce jakkoliv aktivně přispívat‘. Přesto k tomu právě přispěl. Asi nemohl jinak. On nic, on jen nalézá právo. Individuální práva odtržená z jakýchkoli jiných vazeb mají svůj neúprosný mechanismus, který se, jakmile se jednou nastartuje, moc nedá zastavit,“ uzavřel Weiss.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
