„Několikrát jsem v posledních měsících kritizoval nekonkrétní a neosobní dělení na ‚my‘ a ‚oni‘. Tato zájmena jsou často používána v nenávistných článcích, z nichž není patrné, kdo jsou ‚my‘ a kdo jsou ‚oni‘. Proto hned na začátku vysvětlím, koho mám na mysli. ‚My‘ jsme ti, kdo už zhruba deset let upozorňují, že přijímání muslimských migrantů představuje pro Evropu velké nebezpečí,“ poznamenal Drápal úvodem textu, jenž nesl titulek „My jsme to říkali“.
„Větu, která tvoří název článku, nepíšu a nevyslovuji s nějakým zadostiučiněním. Dokonce bych byl rád, kdybych se celou tu dobu mýlil a kdyby integrace muslimů probíhala pokojně a úspěšně. Ano, je mi jasné, že někteří mě přiřadí do tábora lidí, kteří jsou skutečně netolerantní a nenávistní a cítí se nadřazeně nad jinými etniky či náboženstvími. A nebylo vůbec příjemné nechat si nadávat do xenofobů, islamofobů a podobně,“ poznamenal Drápal, jenž mimo jiné spoluorganizoval přesídlení několika iráckých křesťanských rodin.
„Nicméně právě cesta do Iráku a kontakt s tamními lidmi mně jen potvrdily to, co jsem si myslel už dříve, totiž že s muslimy budou v Evropě problémy. Teď, po několika tragických událostech ve Francii a ve Vídni, došlo u politiků, ale i v médiích k posunu. Už se v mainstreamu neříká, že tyto útoky ‚nemají nic společného s islámem‘'. Politici i žurnalisté uznávají, že integrace se nedaří. Už se mluví o teroristickém útoku i tam, kde se dříve říkalo či psalo, že vrah ‚měl psychické problémy‘, a věc se posouvala z roviny politické a náboženské na rovinu psychologickou,“ dodal Drápal, jenž je podle svých slov rád, že k posunu došlo.
„Obávám se ale, že tento posun nestačí. Francouzský prezident Macron přišel s nápadem, že by si Francie měla vyškolit ‚vlastní imámy‘, kteří by šířili tolerantní islám. Naše zkušenost s komunistickou vládou by mu mohla pomoci nahlédnout, že něco takového je nesmysl. Islám je obrovská duchovní síla, kterou si nelze takto ochočit,“ dodal.
A co podle Drápala dělat teď? „Muslimské menšiny se už západoevropské státy nezbaví. Teroristé vraždí v kostelích, kde proti nim stojí přestárlí duchovní a několik hodně starých dam. Teroristé by se možná rádi utkali s mladými, silnými muži, jako jsou oni sami, jenže takoví do kostelů, zejména ve Francii, už nechodí. Jelikož vrátit muslimy do země původu se nepodaří, nezbývá opravdu než usilovat o integraci, aniž slevíme z vlády zákona a přístupu padni, komu padni. Netroufnu si tipovat, zda se to podaří. Lehké to určitě nebude, ale jinou cestu nevidím. Tedy, ještě jednu ano… my křesťané bychom k nim měli hledat cestu a vyprávět jim o Ježíši Kristu,“ zmínil Drápal, který by podle svých slov byl raději, kdyby naše zákony byly vstřícněji nastavené proti těm, kdo pomoc potřebují a nebyli by pro nás hrozbou – třeba vůči čínským křesťanům.
„A kde můžeme, tam pomáhejme. Všem včetně muslimů. Ovšem v jejich zemi původu,“ uzavřel.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
