„Tyto rodiny jsou naprosto bezbranné, velmi trpí a mají pocit viny,“ řekla Amélie Boukhobzaová, klinická psycholožka a spolupracovnice organizace Entr'Autres, která má pobočky po celé Francii. Cílem těchto sdružení není podle ní ani tak pomoc radikalizovaným dětem, „které o ni koneckonců ani nežádaly“, jako pomoc rodičům, kteří „nemohou držet smutek za své dítě“, píše agentura. „Není sice možné odpustit, ale rodičovská láska je tady pořád,“ dodává k tématu Boukhobzaová.

Narážela tím např. na osud rodiny, která se snažila dělat všechno možné, aby bránila radikalizaci svého syna. Úsilí rodiny se bohužel ukázalo jako marné, protože devatenáctiletý mladík jednoho dne vešel do katolického kostela a přímo před oltářem podřezal stařičkého kněze. Za svůj zrůdný čin zaplatil životem.

Rodina se snažila mladého muže odradit od radikalizace. Když na počátku roku 2015 zmizel, příbuzní neváhali a oznámili úřadům, že mladý muž odešel. Posléze byl zadržen při snaze proniknout na bojiště do Sýrie. Ale nestačilo to, o rok později zradikalizovaný mladý muž zemřel. Už v době, kdy se mladík pokusil prchnout do Sýrie, matka přiznala médiím, že se snažila obrátit na úřady a žádala o pomoc, aby jí pomohly s umírněním syna. Sama už prý nevěděla kudy kam.

Podobné trauma má celá řada rodin. Některé se snaží udržet kontakt se svými dětmi i poté, co jejich ratolesti prchnou bojovat do Sýrie. Kontakty udržují z mateřské lásky, byť od svých dětí nejednou slyší, že zrazují víru a paktují se s nevěřícími. Rodiče ale chtějí zůstat žít na Západě a snaží se naopak své děti přesvědčit, aby se vrátily domů. Někdy tlak situace rodiče nevydrží a raději přeruší se svými dětmi kontakt.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.