„To, co se děje, má ve skutečnosti velmi silný základ v islámu. Respektive v jednom z jeho výkladů. Islámský stát má silný myšlenkový základ, který vychází z islámské tradice. Jinak by nepřitahoval tolik lidí. Je proto důležité otevřeně o některých věcech mluvit. Především o problémech, které to nese, o integraci, o soužití mezi lidmi,“ zmínil Berrezouga. On sám si například říká, že emigroval zbytečně – neboť odešel podle svých slov z diktatury a našel ji i zde uvnitř komunity. To, že je Tunisko jednou z nejsvobodnějších islámských zemí, si prý uvědomil až tady. „Když jsem poznal lidi z ostatních islámských zemí. Když jsem se zde začal stýkat s Araby především ze Saúdské Arábie, Jemenu, Egypta a Iráku, prostě z Orientu, pochopil jsem, že jejich myšlení je úplně jiné,“ podotkl. 

Berrezouga následně pohovořil o tom, že posledních pět století zažíváme pád islámské kultury. „Zlatý věk už je pryč. Intelektuální islám, který byl do 12. století v Bagdádu nebo do 15. století ve Španělsku, bohužel zmizel. Tón udávají Arabové, kteří svůj původ odvozují od Mekky a Medíny či al-Hidžáz. Všechno je vidět v dějinách. Kdo rozšiřoval kulturní formu islámu? Umajjovci. Rozšířili se do Sýrie, po celé severní Africe až do Španělska. Šlo o tolerantní formu islámu, kterou představovali filozofové a mnoho myslitelů. Vedle toho byli beduíni, kteří pocházejí z oblasti Nedžd na Arabském poloostrově, a jejich představiteli jsou právě Saúdové. Jak myslí? Literatura je špatná, umění špatné, existuje pouze náboženství. Vznikly tak dva kulturní islámské světy. Jeden hodně otevřený a hodně tolerantní. Ten druhý je bojovný, hodně tvrdý islám. Když Mongolové zničili ve 13. století Bagdád, byla zničena i abbásovská dynastie a ta umírněná civilizace v podstatě skončila. Respektive ve Španělsku přežila část umajjovské dynastie do 15. století. Proto mluvím o pěti stoletích pádu,“ rozhovořil se Berrezouga. Podle něj se to odráží i do dnešní doby, kdy největším sponzorem islámských komunit v Evropě jsou Saúdové a Turecko.