Paní senátorko, úvodem bych se vás chtěl zeptat na událost, která sice už utichá, ale začátkem roku výrazně rezonovala veřejným prostorem: Po novoročním projevu předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury se do debaty ostře vložil ukrajinský velvyslanec v Praze Vasyl Zvaryč. Na sociálních sítích jeho slova označil za nepřijatelná a vyzval českou společnost i instituce, aby se vůči nim vymezily. Jak jste tenhle moment četla vy?
Ona je to událost už několik dnů stará a u nás se rádo zapomíná. Tedy jde ale o odraz jevu obecného a stále platného, a tak by se zapomínat nemělo. Ukrajinští diplomaté mívají po světě podobné problémy často. Někdo je totiž naučil, že vždy dostanou cokoli, o co si řeknou. Tak se podle toho chovají. Dokud nenarazí. Speciálně u nás to ale není poprvé, co se různí velvyslanci pokoušejí zasahovat do českého dění, například americká ambasáda podporovala různé protesty a manifestace. Je to ale podobné, jako když minulá česká vláda zasahoval do dění na Slovensku nebo v Maďarsku a dříve i v Polsku.
Když cizí velvyslanec veřejně komentuje výroky českého ústavního činitele a očekává reakci společnosti, co to podle vás vypovídá o tom, kam se dnes posunula role diplomacie?
Je to otázka síly a nastavení hranic. Každý si dovolí jen to, kam ho druhá strana pustí. To platí v diplomacii i v osobním životě. Chovejme se jako suverénní sebevědomý stát hájící své národní zájmy – a okolí nás tak bude respektovat.
Psali jsme:
A z pohledu advokátky: co vám tahle kauza říká o tom, jak se dnes zachází s pojmy jako suverenita státu, svoboda projevu a mezinárodní zvyklosti?
Jste rádi, že je Babiš premiérem?Anketa
S hranicemi moci souvisí i spor o Filipa Turka. Prezident Petr Pavel opakovaně odmítl jeho jmenování ministrem, přestože premiér Babiš a Motoristé na nominaci trvali. Jak tenhle střet čtete v širším kontextu české ústavní praxe?
Ústava prezidenta ke jmenování nenutí, naopak předpokládá, že premiér a prezident se mají na ministrovi shodnout. Ale tady nejde jen o ústavu. Ta totiž poskytuje široké pole pro činnost, které se říká politika. A politika obnáší i poměřování sil a vyměřování teritorií. Kdyby premiér Babiš pochopil, že to není útok na Turka, ale na Babišovu vládu, měl by vůči prezidentovi silné karty. A prezident by pak musel posoudit, jestli mu takový spor stojí za otevřený konflikt s vládou.
Nemáte pocit, že se tímto způsobem postupně mění pravidla hry, aniž by se o tom vedla otevřená debata směrem k veřejnosti?
Pravidla se nemění, ta jsou dána. Jen se mění zvyklosti. Protože se mění hráči a jejich pozice. Zvykejme si.
Psali jsme:
Dalším silným symbolem poslední doby byl STRATKOM, tedy odbor strategické komunikace (Fialovy) vlády, který nová vláda zrušila. Když se na to podíváte zpětně – co jeho existence vypovídala o vztahu státu k vlastním občanům? A jak hodnotit práci Otakara Foltýna?
Otakar Foltýn se znemožnil úplně sám a je nepochopitelné, že jej minulá vláda nechala veřejně působit tak dlouho. Takový odbor určitě nepotřebujeme. Nepotřebujeme útvar, který bude lidem říkat, co si mají myslet. Takhle podle Fialovy vlády vypadá výchova kritického myšlení? Nejhorší je, že tenhle pokleslý způsob komunikace prosákl i mezi veřejnost, mezi přátele, kolegy, mezi rodiny. Jako kdyby odlišné názory musely být důvodem kde vzájemnému ničení vztahu a k nepřátelství. Navíc často nejde o odlišné politické názory, ale čistě o odlišné sympatie, jako mezi fanoušky soupeřících klubů.
Fotogalerie: - Důvěra vládě
Do veřejné debaty nedávno vstoupil i Jiří Lobkowicz, který se otevřeně přihlásil k tomu, že se považuje za součást elit a že elity mají společnosti ukazovat směr. Jak na vás takové sebevymezení působí?
Stovky statí byly popsány o vymezení pojmu elita a o její roli ve společnosti. Pokud někdo tvrdí, že on sám je elitou, pak musí jedním dechem dodat, že nese na svých bedrech ohromnou odpovědnost za ostatní, za dění ve společnosti. A že ta odpovědnost tíží a zavazuje. A že to je úkol a úděl služby ostatním. Není to privilegium. Jestli někteří říkají jen to, že to oni jsou tou elitou, aniž by dodali to druhé, pak to jsou jelita, a ne elita. Elity mnohokrát v minulosti chybovaly a zklamaly. Otázkou je vůbec vymezení pojmu elity. A už vůbec nejde přijmout výklad, že kdo se prohlásí za elitu, také sám elitou je.
Psali jsme:
Když to vezmeme obecněji: co podle vás dnes nejvíc prohlubuje propast mezi lidmi, kteří se považují za elity, a většinovou společností?
Mám velké pochybnosti o tom, koho lze dnes považovat za elitu. Média vytvářejí "elity" s vteřinovou životností - pak lidé adorují různé sportovce, umělce, hvězdičky Hvězdné pěchoty apod., aby za dva měsíce obdivovali jiné.
Když se na všechny tyto spory – kolem svobody slova, hranic moci a role státu – podíváte pohledem své dosavadní práce v Senátu, kam teď sama směřujete svou pozornost? Na čem aktuálně pracujete a co považujete za důležité téma pro nejbližší období?
Vedle mého základního tématu - rodiny - mě zajímá svoboda projevu, klimatické šílenství a nehospodárné vedení státu. Pevně doufám, že s nástupem nové vlády budu moci ve své péči o tato témata trochu polevit. Třeba i jen proto, že získám zastánce, kteří v tom boji půjdou se mnou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Šlo podle Vás v kauze Filipa Turka o mocenský střet Pavla s Babišem?
