Jedna souvislost je zarážející, nejdříve musíme potkat skrytost a teprve později neskrytost, což je nesmírně hluboký odkaz desáté knihy Platónovy Ústavy. S neskrytostí se potácíme vždy pohledem dozadu, do podstatné minulosti. V tom je dosud nedostatečně pochopená pravda, s naprosto fatálním důsledkem pro mladé lidi. Přesně toto schází mládí, a proto jsou si tak jistí v tom, k čemu došli svým myšlením. Z toho vyplývá jejich jistota, která v dnešní době, a je to poprvé v naší přítomnosti, se často stává něčím, co se proměňuje v ten prazvláštní druh krutosti, která vypadá normálně, což z této krutosti dělá něco velmi šíleného. 

To, co udělali naši mladí poslanci s premiérem Babišem včera v parlamentu, tj. 14. ledna 2026, bylo až děsivé a mrazivé. Svými otázkami na něj útočili tak nenávistně a surově, že se vzedmula vlna odporu proti těmto dvěma pirátům (Richterová, Hřib). Oba tito fanatici byli odkrýváni v jejich tupé neschopnosti sebe samé krotit a humanizovat. Byli si tak jistí svými pseudopravdami, že totálně ztratili hranice lidskosti a chovali se jako příšery. Toto byla ukázka krutosti, která vyrůstá pomalu, nenápadně a nevyhnutelně ve společnosti, v níž se toto naladění ukazuje v latenci a jen občas se vyjeví. To poprvé pochopila Hannah Arendtová. Za to ale může progresivistická mediální sféra ve společnosti, která také ztratila hranice ve své nenávisti a bestiality; není nebezpečnější fenomén mezi námi. Jak je možné toto pochopit z filozofického hlediska (Fenomén postřeleného Fica, Kirk v USA).