Polská veřejnoprávní televize měla za dob předchozí vlády čtrnáct ředitelů. Kromě dvou z nich byl každý příslušníkem jiné politické strany, a tak se televize orientovala podle toho, jaká vláda byla zrovna u moci. „Nikoho neudivovalo, když se řediteli televize stali mluvčí vlády, bývalý šéf kanceláře prezidenta, bývalý člen volebního štábu.“ Televizní radu totiž vždy v důsledku jmenovali parlament a prezident.
„Politizace médií“ je podle ní všudypřítomnou skutečností nejen v Polsku. „Platilo, že kdo má vládu, má i média. A kdo vládu nemá, ten to kritizuje,“ uvádí Sulovská a dodává, že tomu bylo i za prezidenta Kaczyńského.
Příkladem uvádí nedávnou debatu v pořadu „Fakty po Faktach“ na polské soukromé televizi TVN24, kde vystoupil bývalý ředitel veřejnoprávní televize Robert Kwiatkowski, kterému nejsou současné postupy vládnoucí strany Právo a spravedlnost vůbec po chuti.
„Samozřejmě ta strana vyhrála volby, ale to ještě neznamená, že má vládnout všem a všemu,“ řekl Kwiatkowski. Na to však reagovala redaktorka Katarzyna Kolenda-Zaleska: „Vzpomínám si, jak Svaz demokratické levice vyhrál volby. Bylo to stejné. Pracovala jsem tehdy ve veřejnoprávní televizi a vy jste byl mým šéfem. Odešla jsem.“
Současný problém však plyne z toho, že Právo a spravedlnost obchází zavedené postupy a rovnou dosazuje konkrétní lidi na konkrétní místa. „Namísto usazení se za společný stůl a zachovávání dekora při politizaci médií byl stolek rozkopán úplně,“ míní Sulovská o předání kontroly nad veřejnoprávními médii polskému ministru financí.
Všechno je podle ní jen otázkou všudypřítomného politického boje. V tom však má Právo a spravedlnost výhodu, jelikož neexistuje jiná strana, která by jí mohla přebírat voliče, na rozdíl od jiných politických subjektů, které byly povětšinou liberálního směřování. Zároveň také postrádá aféry, jež doprovázely právě ony liberální strany.
„Zatímco u nás tato nechuť k zavedeným politickým stranám zplodila monstrum v podobě hnutí ANO s oligarchickým vedením kumulujícím ve svých rukou vysokou politickou, ekonomickou a mediální moc, v Polsku se politické prostředí zdá být přece jen zdravější,“ píše Sulovská.
„Na pozadí evropského zděšení nad ‚koncem demokracie v Polsku‘ tak zuří jen jeden z mnoha politických bojů nesmiřitelných soupeřů, kteří si jsou v mnohém podobni jako vejce vejci,“ míní Sulovská a dodává, že Polsko zatím není tak znechuceno svou politickou situací, aby dalo vzniknout něčemu tak nebezpečnému, jako je Andrej Babiš, jenž „pro svou bezbarvost pravděpodobně nikdy nebude podléhat takové kritice, jaké se dostává od levicových liberálů ‚lidově národně-katolickému‘ Právu a pravedlnosti.“ A to jej činí nadmíru nebezpečným.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
