Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu, že hotel měl právo odmítnout klienty z Ruska, protože neodsoudili anexi Krymu?Anketa
Pozvali si k tomu Radku Trylčovou, radní Plzeňského kraje, kandidátku za ODS do Evropského parlamentu (EP), emeritního děkana Ekonomické fakulty Západočeské univerzity Miloše Nového z TOP 09, exministra obrany a kandidáta za ODS do EP Alexandra Vondru a nejmladšího eurokandidáta z KDU-ČSL Františka Talíře.
Několik desítek mladých lidí si v dopoledních hodinách vyslechlo besedu, jejíž úvodní část přinášíme v této reportáži.
Ještěže tam jsme, aneb velké díky za to!
Na otázku moderátora diskuse, šéfa plzeňských Mladých konzervativců Dominika Schejbala, co znamená členství v NATO, odpověděla jako první bývalá čelná představitelka regionální Hospodářské komory a nyní krajská radní pro ekologii Trylčová: „Je to garance bezpečnosti naší republiky. Jsme součástí spojeneckých armád, máme výhody a tou zásadní pro mne je garance svobody. Máme také povinnosti. Ty bohužel neplníme, ale já jsem pro, aby se tato povinnost naplňovala. Jsme součástí NATO, ČR patří na Západ, jsme mimo východní blok, jsme střední Evropou. Díky členství česká armáda získala velkou prestiž. Pro nás není jiného zbytí než být součástí vojenského paktu.“
To Alexandr Vondra byl podstatně sdílnější: „Je to tedy velmi úspěšná vojenská aliance, která je zároveň zárukou, že Amerika a Evropa táhnou v zásadních věcech za jeden provaz. Já jsem vedl v první polovině devadesátých let vyjednávací tým o našem vstupu do Aliance. Když padlo rozhodnutí na exekutivní úrovni v roce 1997, že my, Maďaři a Poláci budeme pozváni, tak jsem odjel z náměstkovské role v Černínském paláci do USA, kde jsme s maďarskými a polskými kolegy dva roky bojovali za to, aby to americký Kongres neshodil ze stolu, protože náš Parlament až do takového dobrodružství nejde...“
Dnešní vojančení má glanc a obdiv
Americký Kongres má podle Vondry bohatou historii v tom, co odmítl, co mu prezident naservíroval. „Měli jsme obrovské štěstí, že v devadesátých letech byly příznivé geopolitické poměry – Rusko bylo slabé, Amerika silná, Evropa optimistická. Dnes je to daleko těžší – to vidíme na příkladu Ukrajiny, která promarnila příležitosti, kdy to ještě šlo. Dnes má prakticky dveře uzavřené. Jenom hlupák by pohrdl tím blahem, co máme. Takže máme skutečně nejlepší bezpečnostní záruky v moderních dějinách. Díky tomu máme mír a můžeme se rozvíjet,“ rozpovídal se Saša Vondra.
Miloš Nový za Talířova silného přikyvování sdělil přítomným: „Ekonomie má velmi blízko k historii. Z hlediska historie českého národa ve dvacátém století si připomínám události spojené s mnichovskou dohodou, pak obsazení Československa nacisty a pak okupace republiky armádami Varšavské smlouvy. Členství v NATO je pro mne zárukou, že tyto tři historické události, které se odehrály ve dvacátém století v naší zemi, se již nikdy nebudou opakovat. A osobní pohled – jsem ročník 1960 a prošel jsem základní vojenskou službou a dobře si pamatuji, jakou negativní ‚prestiž‘ mělo vojenské povolání. Tím, že jsme byli začleněni do Varšavské smlouvy, bylo dehonestováno a nikdo z nás si nedokázal představit, že by někdo v tehdejší československé armádě sloužil rád. V posledních dvaceti letech vidím, jak narostla prestiž naší armády, jak vzrostla hrdost na naše vojáky, kteří jsou účastníky zahraničních misí a někteří bohužel obětují své životy.“
Psali jsme:
Vezeme se jak černí pasažéři
Mladý Talíř na to reagoval poněkud pateticky: „Patříme na Západ! To je i jedno z mých hesel do Evropského paramentu. Nacházíme se nyní ve fázi, kdy o tom zdaleka nejsme přesvědčeni. Z historické zkušenosti, chtě nechtě, musíme někam patřit, nemůžeme být neutrální. Kdybychom nebyli na Západě a v NATO, tak bychom patřili na Východ. Vize neutrality je pro mne maskovaná propaganda směrem na Východ. Ačkoliv jsme malí, jsme v NATO velmi konstruktivní – všichni znáte generála Petra Pavla, kam to dotáhl. Takže je to demokratický pakt, kde i malý stát může hrát velmi konstruktivní roli.“
Nový podotkl, že náš alianční závazek by se měl pohybovat kolem dvou procent HDP, „tedy 100, 110 miliard korun, a my jsme něco kolem 70 miliard, což je kolem 1,2 procenta. Současná vláda hovoří o tom, že někdy v roce 2021 bychom byli na 1,4 procentech a požadovaných dvou procent bychom měli docílit v roce 2024. Samozřejmě slibem nezarmoutíš. V ekonomii ale pracujeme s termínem černý pasažér. To je ten, kdo se veze, a neplatí. Mám dojem, že se do jeho role občas dostáváme.“
Držet basu a nepodlehnout Rusku ani Číně!
Benjamínek František Talíř pak prohlásil: „Je mi bytostně cizí náhled na věci, že ve vztahu jak k NATO, tak k EU bychom měli především co nejvíce vytěžit, to je ale blbost. Dobře, třeba krátkodobě ano, ale když to děláme desetiletí, tak přestáváme být věrohodným partnerem a až budeme potřebovat pomoci, tak nám ostatní taky můžou zamávat. Když tedy neplníme závazky, tak se to může negativně promítnout v budoucnu. Pokud máme hrát nějakou důstojnou roli, musíme být silní a jednotní se západními státy, protože jenom tak můžeme hrát roli světového hráče právě vedle Ruska, Číny, pro které vyhovujeme maximálně jako předpolí. Oni skrz některé naše představitele mohou testovat, jak by co šlo rozvrátit, jak rozdělit. Takže my se naopak musíme tlačit do NATO, do EU, být konstruktivní, jednotní a, lidově řečeno, držet basu s ostatními.“
Německý voják slouží tam, kde je to bezpečné a bez rizika, náš…
„Aliance je spojenectví, je to vztah, a není to dar, který jsme dostali, a něco z toho těžíme, a nic nemůžeme odpracovat. Je to oboustranná ulice, není to žádná jednosměrka,“ poučil přítomné Vondra. „Výměnou za to, že dostáváme ochranu a bezpečnostní záruky, máme dělat v zásadě dvě věci. Zaprvé se naši vojáci, profesionálové, mají účastnit zahraničních misí. A pak máme vynakládat prostředky. Ten příběh dvaceti let není o nějakém černém pasažérství, i když po většinu těch let jsme ta dvě procenta nedávali. Ale naši vojáci bez výjimek vždy velmi profesionálně sloužili – byli v Iráku, na Balkáně, v Afghánistánu.“ Nikdy jsme podle Vondry nežádali žádné výjimky.
„Například německý voják při službě v Afghánistánu žádal výjimky – že budou sloužit, kde není riziko. Je to dané německým pacifismem, ústavními překážkami. Naši kluci byli v nejhorších lokalitách. A byli tam velmi úspěšní. Američané a Britové, kteří vždycky nesli na svých bedrech tu největší tíhu, tak je vždy oceňovali. Pokud toto fungovalo, tak nám bylo promíjeno, že jsme země, která potřebuje ty zdroje na transformaci společnosti. Nebyli jsme, obrazně řečeno, někde ‚přibiti na zdi‘ jako odstrašující případ,“ konstatoval dále Vondra.
Braňme Pobaltí, Polsko a Rumunsko
„Dnes je ovšem situace poněkud odlišná. Česko je přece jen bohatší než před těmi dvaceti nebo patnácti lety – to vidíme na každém kroku. A význam misí ve vzdálených končinách pomalu klesá čistě proto, že se Aliance soustřeďuje zpět na tradiční úkol – to je obrana vlastního území,“ pokračoval Alexandr Vondra.
„Je to dáno například na Ukrajině, kdy tu vidíme první násilnou změnu hranic od konce druhé světové války. Je potřeba bránit ty země, které se cítí nejvíce ohroženy, tedy pobaltské státy a do jisté míry Polsko a Rumunsko, které jsou vlastně na hranicích. My jsme schováni uprostřed. A z toho důvodu je třeba více plnit i ty finanční závazky, protože si to můžeme dovolit a je to důležité. Doteď se to nějak moc nevědělo, že Češi, Němci, Španělé, Italové, abych zmínil ty největší hříšníky, neplní. Věděli to většinou experti. V Americe je nyní prezidentem Donald Trump, který je přece jen člověk jiného typu. Je obchodník a chce něco za něco. A už se ví, že polovina nebo dvě třetiny členů NATO neplatí, co má. Pokud s tím něco neuděláme – a je jasné, že to nejde z roku na rok – tak hrozí, že Američané si řeknou, že na tom prodělávají a půjdou z NATO pryč. A Evropa se sama bránit neumí, dokázala to i Ukrajina,“ postrašil přítomnou omladinu Vondra.
Ad absurdum to vyhrotila radní Trylčová: „Období je velmi složité, nacházíme se v situaci, že neplníme závazky. Závazky jsou investice do naší infrastruktury. Není to jenom, že dáváme peníze do nějakého rozpočtu, ale díky tomu si můžeme vybudovat i kvalitní dálnice, aby případná vojska byla akceschopná, aby se dopravila tam, kde mají být, aby byli naši armádní odborníci dobře zaplaceni,“ zdůraznila krajská radní, sedící v koaličním vedení Plzeňského kraje. „To nejsou peníze, které přijdou někam do rozpočtu a není o nich vědět. Slýchávám, že to není potřeba, že nebudou války a konflikty. Není tomu tak. Války se vedou, vedou se v kyberprostředí. Vedeme války s terorismem, třeba v Afghánistánu. Naši vojáci v Afghánistánu, v Mali, ale byli také v Pobaltí, a to už je ochrana naší země, protože pobaltské země mají velmi podobnou historii jako naše země. Byly pod vlivem Ruska a Rusko o nás stále mluví jako o blízkém příhraničí a chtělo by nás zase zpět.“
Máme na to NATO, tak k čertu s evropskou společnou armádou
Pak se Trylčová zhrozila: „Hodně nebezpečné je, že se objevují tendence a názory, že nepotřebujeme NATO a uděláme si na evropské úrovni svoji evropskou armádu. Ale proč opouštět mnohaletý fungující pakt, jako je NATO, které je velmi úspěšné a my jsme v něm velmi úspěšní, a začít dávat peníze někam, kde nevíme, kdo by tomu velel, kde by bylo velitelství. V rámci EU musíme zůstat, ale společná armáda, to by byly další problémy,“ varovala takřka úpěnlivě.
„Je důležité zůstat v NATO jako ve vojenském paktu. Evropská unie je pakt a prostředí pro ekonomickou spolupráci, abychom mohli studovat a volně cestovat. Ne to, že by měla být společná armáda, u které ani nevíme, co by měla pořádně hlídat. Nebráním se diskusi o společné obranné politice, ale ne, abychom zakládali novou armádu, protože NATO tu působí mnoho let. Že budeme plnit svoje povinnosti, tak právě NATO nám dává spoustu výhod,“ chlácholila notorické kverulanty na závěr svého vystoupení krajská radní Trylčová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
