Schulz byl ve druhé polovině března zvolen předsedou SPD grandiózním způsobem, když dostal 100 % hlasů. Neméně působivé byly tehdy i jeho preference. Socialisté a jejich voliči již viděli svého nového lídra ve funkci kancléře a naopak budoucí politická kariéra stávající Angely Merkelová se ocitla v sázce. Některé z průzkumů dokonce dávaly v přímém souboji větší šance právě Schulzovi a společně s ním rostla i SPD.

Jen několik dní po Schulzově zvolení přišlo první varování. Socialisté zaostali v malé spolkové zemi Sársko za CDU o propastných deset procent a nic na tom nezměnil ani „faktor Schulz“. Tehdy však k němu ještě byla německá média milosrdná. Například deník Huffington Post zdůvodňoval neúspěch socialistů v Sársku velkou popularitou premiérky Annegret Kramp-Karrenbauer a také nezájmem tamějších voličů o sociální témata.

Jestliže volební výsledek ani ne v milionovém Sársku bylo možné brát z pohledu socialistů jako v podstatě neškodné „cvičení“, ztráta v Šlesvicku-Holštýnsku je už poněkud jiná kapitola. V zemi, kde žije třikrát více obyvatel než v Sársku, se socialistům v posledních letech dařilo. Od roku 1988 zde byl vyjma sedmiletého období premiérem vždy lídr socialistů. V posledních pěti letech stál v čele této spolkové země T. Albig.