Co si myslíte o zřízení senátní komise k předběžným unijním auditům, které se týkají premiéra Babiše. Jaký vidíte smysl této komise, kterou vaši kolegové z horní komory Parlamentu prosadili koncem minulého týdne?
Jak bych to řekla... Senátní komise zřejmě vznikla na základě toho, že není v dosahu ten list, který se dostal z Bruselu směrem na Ministerstvo zemědělství. Pan ministr Toman nechtěl zprávu zveřejnit, jelikož je předběžná, proto došlo k aktu ustavení této komise. Jejím cílem je sledovat záležitost, aby se nepustila ze zřetele a aby nezapadla. To je asi nejzásadnější věc, kterou má komise přinést.
Vy jste neměla zájem být také její členkou?
Já jsem v den, kdy se ustanovovala, už nebyla v Senátu, odlétala jsem na dovolenou po středečním zasedání, komise se řešila ve čtvrtek. Zájem jsem nejevila, jelikož jsem ani nebyla přítomna a přihlášena k tomuto bodu.
Jste spjata s upozorňováním na dotační kauzy v Ústeckém kraji. Co byste díky těmto zkušenostem senátní komisi doporučila? Co by měla sledovat?
Myslím, že primární chybou bylo, že unikly ty drafty. Máme zde něco, co je jakoby přípravné, ale konečná verze teprve přijde. A vlastně přesně totéž jsme zažili u kauzy ROP Severozápad: Když jsme dotační přerozdělování kritizovali a říkali „podívejte se, je zde takový a takový problém“, tak reakcí bylo: ne, tohle ještě není konečná zpráva. Ona se sice ta finální zpráva v podstatě příliš neliší od toho draftu, ten ale není konečný. To byla zásadní chyba, která zde nastala, protože pak kolem toho vzniká zbytečně velké povětří.
Nicméně myslím, že kolegové toto vědí a jsou-li mezi nimi lidé znalí auditů a umějí v nich číst, tak je to dobře. Vše vyplývá i z toho, co jsem zmínila – že ministr Toman uvedl, že odmítá draft dát k dispozici na veřejnost. Ale v České republice se nikdy nic neudrží pod pokličkou a po zkušenosti se Severozápadem bych vyčkala, až přijde text v konečné fázi.
Vy jste od počátku byla sympatizantkou pana Babiše, ale pár let uplynulo, objevily se různé kauzy… Jak se změnil váš postoj k Andreji Babišovi?
Za vše asi mluví to, že jsem nyní v klubu Starostů a nezávislých. Tečka.
K tématu se v médiích vyjadřuje „protikorupční bojovník“ a bývalý severočeský dotační úředník Leo Steiner, s kterým jste i vy při kauze dotačních podvodů v ROP Severozápad spolupracovala. On je přesvědčen, že premiér bude mít velký problém a že by měl podat demisi. Mezi kauzami „audit“ a Severozápad vidí obrovské podobnosti. Také vidíte podobnosti?
Lea Steinera velmi dobře znám a vážím si ho. On je prostě ten, kdo je znalý dané problematiky. On je ten odborník, který je schopen informace rozklíčovat a cosi za tím vidět. Já jsem to neoprávněné nakládání s prostředky od Evropské unie viděla vlastně jako laik a nejsem schopna říci, zda toto, o čem mluvíme nyní, se rovná kauze Severozápad, nebo nerovná. Musíme dát na slova, která říkají ti, kdo jsou nestrannými odborníky.
Určitě tam k nějakým pochybením došlo, ale jak daleká to pochybení byla, jak budou zasahovat Českou republiku, jak se k nim Evropská komise postaví – jestli bude chtít zablokovat operační programy, kde jsme měli problém, to už dost předjímáme. A to mě jako občana republiky zajímá nejvíc – aby tok finančních prostředků z Evropy k nám pokračoval.
V některých evropských zemích jsou na tom hůř než u nás, a ty peníze k nim putují.
Psali jsme:
Protesty, organizované spolkem Milion chvilek, které teď probíhají, jsou mimo jiné zaměřené i proti Marii Benešové, která byla mimochodem také spojena s ROP Severozápad. Jak se může projevit třeba tato „podobnost“, která se pojí k Andreji Babišovi?
Upřímně řečeno vůbec nechápu, proč došlo ke změně ministra spravedlnosti Jana Kněžínka tak, jak došlo. Je to jen další věc, která rozdmýchává vášně. Myslím, že to nebylo dobře, takovýhle switch, takhle náhlý. Já bych řekla, že paní ministryně Benešová je na svém postu spíš za Hrad než za nějakou vládní stranu. Samozřejmě se nabízí smyčka směrem k Severozápadu, protože ona poskytovala právní pomoc a podporu Ústeckému kraji, kdy mu vládla hejtmanka Jana Vaňhová.
Je pravda, že kancelář Marie Benešové – ne přímo ona - na mě kdysi i dávala žalobu za to, že jsem poškodila jméno Krajské zdravotní. Po změně představenstva se nakonec od této záležitosti upustilo.
Abych ale byla objektivní, tak Marie Benešová nikdy nebyla členkou komunistické strany, a co řekla o justiční mafii, s tím musím souhlasit.
Každopádně to nebylo šťastné rozhodnutí.
Vy sama jste se nějakého protestu „Milionu chvilek pro demokracii“ osobně účastnila? Jak je vnímáte?
Osobně jsem se žádného protestu v Praze neúčastnila. Tím, že nejsem z Prahy a plně ordinuji, tak jsem ani nestíhala.
Jsme v demokratické zemi, v demokratické společnosti, prostě lidé na protesty nárok mají.
Přesto se je například jak pan Babiš, tak třeba i pan prezident snažili bagatelizovat, ačkoli, jak říkáte, žijeme v zemi, kde existuje například shromažďovací právo…
Je to tak. Prostě jde o určitou akci v návaznosti na to, že něco se stalo a lidé reagují... Bohužel, když všechno není dobře vysvětlené, tak vznikají dohady a situace se stane takovou, jaká je nyní. Mělo by se říci, co je skutečně pravda... Teď do toho ještě změna zákona, která se týká státních zástupců. Vznikl zde právě strach, aby Pavel Zeman neskončil ve své pozici nejvyššího státního zástupce, protože to by pak už opravdu bylo ohrožením demokracie.
Pavla Zemana si já vážím. Tohle byla prostě další špatná záležitost, která se zde začala protřepávat, když nastoupila paní ministryně a některé její výroky zněly neurčitě. Ze slov předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, kterého si také vážím, mi vyznělo, že se tam možná asi něco i chystalo... na základě toho, co jsem mohla vyčíst mezi řádky. Nevím...
Ale na protesty mají lidé legitimní nárok, chtějí slyšet pravdu.
Zmínila jste Hrad. Vy se nepřipojujete k ústavní žalobě na prezidenta, kterou inicioval váš senátní kolega Václav Láska?
Nepřipojuji se k ústavní žalobě na prezidenta, protože tam pro mě osobně zůstává řada krkolomných nesrovnalostí, v nichž se vracíme ještě i do minulého volebního období pana prezidenta. Míchá se minulé a současné. Já působím v Senátu již druhé období, a tehdy jsem vedla ústavní stížnost proti amnestii Václava Klause, a pak jsem se už jaksi automaticky připodepsala, když Senát hlasoval o žalobě na prezidenta. A Ústavní soud se tím prostě nezabýval. Myslím, že je to v tomto případě zbytečné. Nevidím jako nutné, abych to podepisovala. Nevidím v tom něco smysluplného. Nevidím v tom přínos, je to gesto.
Ještě se vrátím jednou otázkou ke kauze Severozápad – policie totiž před pár dny navrhla obžalovat dalších 26 lidí. Máte po těch letech pocit satisfakce?
Ne, nemám, ani jsem nechtěla pocit satisfakce. Já jsem vždy chtěla – asi jsem naivní – aby zvítězila pravda a aby se zde nekradlo. Když vidíte lidi, kteří doopravdy mají máslo na hlavě, udělali hrozně špatné věci, všechno se to s nimi táhne, a nakonec stejně nejsou potrestáni... Tady je evidentní, co se stalo, ale ta kauza je tak košatá a bohatá, že nevím, jak bude dotažena do konce. A právě, jak již uplynula dlouhá doba, tak vše se tak jakoby rozmělní.
To je možná jeden z důvodů, proč lidi jdou do těch ulic. Protože vidí, že tohle tady taky nefunguje.
Pokud bývalý ředitel dotačního úřadu Petr Kusnierz, který si svou část trestu ve vězení splnil, skutečně podává vyšetřovatelům informace, které povedou k odsouzení dalších v kauze Severozápad, pak tomu říkám ano.
Ale neberu to jako satisfakci. Chci, aby se tu nekradlo. Aby se peníze, které se k nám dostanou, využily na smysluplné účely.
Je zapotřebí mnoho změnit. Demokracie je důležitá a lidé by si jí měli vážit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
