„Se začátkem roku 2016 se začal odehrávat historický souboj mezi dvěma soupeřícími rozvojovými modely – tedy strategiemi, jejichž cílem je dosáhnout ekonomického růstu – mezi Čínou na jedné straně a USA a dalšími západními zeměmi na straně druhé,“ tvrdí Fukuyama a dodává, že ačkoliv se tento souboj neodehrává veřejnosti na očích, jeho výsledek „rozhodne osud většiny Eurasie na desetiletí dopředu“.

Ekonomický růst Číny sice v posledních letech zpomalil, to však neznamená, že se země nesnaží zařídit jinak. Snaha změnit celý ekonomický model z dosavadní exportně orientované ekonomiky na orientaci na domácí trh není jednoduchá. Zároveň však má Čína ještě jiné plány. Již v roce 2013 totiž čínský prezident Si Ťin-pching oznámil projekt „Jeden pás, jedna cesta“, jehož cílem je zcela proměnit ekonomické jádro Eurasie.

„Jeden pás sestává ze železničního propojení západní Číny skrz střední Asii až do Evropy, na Blízký východ a do jižní Asie. Zvláštně nazvaná Jedna cesta pak zahrnuje přístavy a zařízení, jež povedou ke zvýšení námořní přepravy z východní Asie a spojí tyto země s Jedním pásem, čímž jim umožní přesouvat své zboží po souši namísto dvou oceánů, jak činí nyní,“ tvrdí Fukuyama.