Kdo by hájil ČR před Bruselem lépe?Anketa
ParlamentníListy.cz se do jednoho takového příhraničního supermarketu vypravily v polovině října. V dopoledních hodinách jely všechny kasy, zboží se ani nesundávalo z palet. Parkoviště se naplnilo zcela.
„Dříve to bylo ještě lepší, ale pořád dost ušetřím. Udělám nákup za šest tisíc a ušetřím minimálně třetinu. Některé peníze se mi sice vrátí až postupně, ale kdo ví, jaké budou ceny másla u nás za tři měsíce, až ho já vytáhnu z mrazáku? Z optimismu jsem se už vyléčil, takže pak se tenhle nákup vyplatí ještě víc,“ řekl nám tehdy jeden z českých nakupujících.
Už v té době ale zaznívalo i varování před kvalitou některých v Polsku zakoupených potravin, zejména těch, co podléhají rychle zkáze. Na téma pravidelně upozorňuje Agrární komora, která dokonce sepsala dlouhou historii polských potravinářských ostud.
Fotogalerie: - Zakupy w Polsce
Na facebooku citovala například Gabrielu Dlouhou ze společnosti České drůbeží: „Polské potraviny nemají moji důvěru. Skandálů už bylo tolik, že se nedají na prstech spočítat.“ Jen ze segmentu drůbeže, ve kterém se pohybuje, si paní Dlouhá vzpomněla na překračování limitů pro antibiotika, či dokonce přítomnost bakterie salmonely.
Sdružení drůbežářských podniků na problematickou kvalitu produkce své polské konkurence upozorňuje dlouhodobě.
V roce 2018 musel český řetězec stahovat konzervy, které místo deklarovaných 89 procent masa obsahovaly ani ne 70. Státní zemědělská a potravinářská inspekce tehdy zkonstatovala, že se nejedná o ojedinělý případ.
A „polské kuře“ se jednu dobu stalo doslova synonymem pro odpad. Legraci si z něj dělal i Andrej Babiš.
Z dalších potravin upozorňovala třeba na okurky obsahující kyselinu mravenčí, nebo na jablka opakovaně vykazující nadlimitní množství pesticidů.
Známá je též velká aféra, ve které polské potraviny obsahovaly sůl na posyp silnic. Skandál propukl v roce 2012 a hovořilo se o tisících tun potravin, zejména masných výrobků, ale i pečivu. V Poznani tehdy byla zatčena pětice lidí, která skupovala posypovou sůl, kterou balila a prodávala jako potravinářskou. Systém jim fungoval třináct let od roku 1999.
Po Vánocích se ale kritika začala postupně objevovat i ve facebookových skupinách, které doposud k přeshraničním výletům za nákupy burcovaly. Třeba ve skupině POLSKO – nákupy, tipy a doporučení se rozpoutala debata o jedné prodejně u hranic za „trojmezím“ u Hrádku nad Nisou.
„Dnes jsme tam byli poprvé a naposledy. Byli jsme tam ráno před 9. Nějaké potraviny v regálech prošlé. Maso v chlaďáku smrdělo, i když tam nějaké mělo trvanlivost až do devátého, mezi tím byly kusy, co byly do dnešního dne,“ líčila jiná diskutující.
Navíc prý nikde neměli označené potraviny v akci a cedulky u zboží byly přeházené, takže musela stále běhat, aby si ověřila cenu.
„Když jsem se slušně zeptala paní na jeden salám, co byl v letáku, tak mě odpálkovala, že neví, že asi není,“ zakončila s dotazem, jestli to tam takto chodí pořád.
„Nejhorší místo na nákup,“ přišla reakce. Současně s doporučením, že je lepší popojet pár kilometrů do Bogatynie, kde je vše včetně tří prodejen populárního řetězce Biedronka. A když člověk popojede až do Zhořelce, má to prý i bez nájezdů českých nakupujících, jaké znají supermarkety blízko hranic.
A protože Hrádek je u česko-polsko-německého pomezí, padlo ještě varování jiného typu: „Pozor, okrádají tam tmaví uprchlíci, co žijí v Zittau. Otevřou vám zadní dveře u auta, i když je v autě řidič a čeká na nakupující. Kradou batohy, kabelky. Zamykejte se.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
Helle
