„Hlavní malér spočívá v tom, že jsme si nezametli před vlastními prahy. Dodneška jsme nebyli schopni si říct pravdu, jak to bylo. Ani sami sobě, jako jednotlivci. Aby si každý otevřeně řekl, jaká byla jeho míra kolaborace s komunistickým režimem. Jestli to byla kolaborace nebo koexistence,“ vysvětluje Stránský.

Jako příklad uvádí zážitky ze svých setkání se studenty. Ti se ho na začátku besedy obvykle ptají, proč se v lágru proti komunistům nepostavili. Na konci debaty se většinou ptají, proč jim o těchto věcech někdo nevypráví doma.