„Kritika se valí na Cermat, nemá ale odpovědnost spíš ministr školství?“ tak uvedla Nora Fridrichová první reportáž v nedělním pořadu 168 hodin o elektronickém systému podávání přihlášek na střední školy. Byla to však spíše reportáž na obranu ředitele Cermatu, který spolu s pár programátory a svým synem makal přes Vánoce na systému a za odměnu na něj ministr školství poslal kontrolu. Nic nového jsme se nedozvěděli. Ovšem další reportáží to redaktoři veřejnoprávní televize vskutku „vylepšili“. Ukázali celému národu, hlavně dětem a mladistvým, jak si mohou naprosto klidně a bez problému v mnoha obchodech, v automatech či na internetu sami koupit gumové medvídky s nebezpečnou látkou HHC. Takto návodná reportáž se neměla nikdy vysílat!
Česká televize si nechává každoročně zpracovat za pár milionů korun, našich korun, analýzy pořadů, tedy i 168 hodin. Pokusím se pomocí struktury analýzy popsat obě reportáže. Kritérii jsou tematická agenda, transparentnost, srozumitelnost, správnost a objektivita.
Konec papírovým přihláškám, nově prostřednictvím moderního elektronického systému
Na střední školy se letos hlásí na 106 tisíc uchazečů. Troufám si říci, že většina z nich, nebo jejich rodiče, doslova zuřili u počítačů, protože systém 1. února nefungoval. Kdo za to mohl? Cermat a jeho ředitel, nebo ministr školství? A co na to děti a rodiče, kterých se to bezprostředně týká? A co udělat, aby se to už neopakovalo? Z reportáže jsme se postupně dozvídali, že ministr školství Mikuláš Bek (STAN) řekl v květnu 2023, že udělá maximum, aby byl ten proces rychlejší a méně stresující jak pro uchazeče o studium, tak pro jejich rodiče. V říjnu 2023, když tendr na výběr firmy, která měla dodat systém, zkrachoval, měl ještě náhradní řešení, což oznámil poslancům na jednání výboru. A protože to asi nebyla pravda, nabídl se ředitel Cermatu Miroslav Krejčí, že to zachrání se svými programátory a synem. A právě proplacení práce synovi, hovoří se o částce asi 50 tisíc korun, se stalo hlavním mediálním tématem v prvním únorovém týdnu a podnětem pro ministra Beka, aby do Cermatu poslal kontrolu. V reportáži vystoupili respondenti, kteří obhajovali výši částky pro syna. Nechyběla důvěrně známá tvář Michala Bláhy z Hlídače státu, který různě radí politikům v oblasti digitalizace, tedy patří do vládního spektra. Postavička známá také z mnoha článků mainstreamových médií. Asi nemáme v ČR jiného odborníka na IT.
Má Evropa přejít na válečnou ekonomiku, aby se ubránila Rusku?Anketa
Výsledek analýzy reportáže:
Tematická agenda – byla to reportáž o ničem. Skutečnosti jsme znali, žádné novinky jsme se nedozvěděli a hlavně nevíme, zda se podniknou nějaké kroky, aby se ta situace v budoucnu neopakovala. Byl to jen čistý lobbing za šéfa Cermatu.
Transparentnost – na první pohled byla v pořádku, vystupující byli řádně označeni, ale proč tam byl právě Bláha a Michal? To je to, na co bychom se měli ptát a novináři by nám to měli vysvětlit. Navíc když obsah jejich sdělení byl obecný a všeobecně známý.
Srozumitelnost, správnost a objektivita jdou spolu ruku v ruce. Nebyl poskytnut prostor k vyjádření všem hlavním aktérům. Chyběli uchazeči, rodiče, opoziční politici či nezávislý odborník a divák se vlastně nedozvěděl, proč tendr zkrachoval, kde skončily peníze pro externí firmu, kolik to všechno stálo peněz, jak dostal Cermat a jeho lidé zaplaceno? Takže třebaže byla reportáž srozumitelná, byla jednostranná, neobjektivní a manipulativní, na podporu ředitele Cermatu. Podpořena vystoupením Bláhy a Michala, kteří tam vůbec nemuseli být. Bylo to pro ně jen PR zdarma ve veřejnoprávní televizi.
Fotogalerie: - Pryč s Green dealem
HHC droga podobná marihuaně. Na rozdíl od ní ale legálně prodejná. Dostanou se k ní volně i děti pod 18 let
Pokud jde o druhou reportáž o sladkostech s HHC, doporučovala bych ji okamžitě stáhnout z vysílání a webu. Reportáž měla být podle slov moderátorky o zařazení HHC mezi zakázané látky, o zákonu, který leží už dva roky ve Sněmovně. O dalších možnostech legislativního řešení, tedy ne návodem! Novinář nikdy nesmí dát nikomu návod, jak si například obstarat drogu, a už vůbec ne dětem! V tomto případě ukázat, jak si náctileté děti v klídku kupují nebezpečné cukrovinky, ukázat, jak vypadají jejich obaly, je, řeknu to expresivně, „na pár facek“! Děti, které do této chvíle o tom třeba nic moc nevěděly, si je teď mohou sehnat a vyzkoušet.
Nepochybuji o tom, že se z analýzy ČT dozvíme, že reportáž splňovala všechny požadavky veřejné služby. Tu ovšem pořad 168 hodin už dávno neposkytuje. Ostatně jako drtivá část vysílání ČT. Uvědomme si, že analýzu zpracovává firma, kterou si ČT sama vybrala, i když ve výběrovém řízení, dává jí zadání a platí ji z našich peněz. Vlastně jí platíme za naše oblbování.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
