Trend předčasných voleb, kdy na úkor tradičních etablovaných stran dávají voliči přednost stranám novým, se potvrdil i v rámci eurovoleb. Vy osobně to přičítáte na vrub naší vrcholové politice posledních let. Domníváte se ale, že nové strany něco pozitivního změní? Co by podle vás Česku nejvíce pomohlo?

Nejsem si jist, zda nové strany něco změní. Změnit se musí především samotná politická kultura, a tady je vážné nebezpečí, že nové strany a nové tváře navzdory slibům dlouho nepoplují proti proudu. Kéž bych se mýlil! Ale že změnu potřebujeme, o tom není sporu. Nezbývá než doufat, že se tak stane. Obávám se však, že evoluční, postupné kroky to nevyřeší. Chtělo by to velký třesk, jenže ten se zase může sakramentsky zvrtnout.  A pokud se ptáte, co by Česku pomohlo, tak jsem možná snílek, ale mám neochvějné přesvědčení, že stát musí vyrůstat a čerpat autoritu z všeobecného uznání mravních zásad, které spojuje slovo spravedlnost. Není možné, aby si spravedlnost a morálku každý vykládal po svém. S tím souvisí také skutečnost, že máme ohromnou spoustu (rádoby) politiků, ale zoufale akutní nedostatek státníků a ještě méně demokratických vůdců.

I přes všechny problémy, kterým jste musel jako starosta v tomto volebním období čelit, byste chtěl obhájit váš mandát. Když ve volbách uspějete, co považujte za nejdůležitější?