Nejen dnes, ale už vždycky za jeden provaz!

Děkuji za moudrá slova Josefu Skálovi. My, starci, sice věčně mladí, ale kteří už nikam nekandidujeme, si můžeme dovolit rady. S jednou se vám nyní přimlouvám i já.

Nová politická strana STAČILO! (pozor, není to jednorázová volební koalice, ale nová politická strana!) vzbuzuje očekávání a naději. I u mě. Pravicovým vládám se povedlo, že konzervativní proudy levice si přes historicky danou vzájemnou opatrnost, nedůvěru a přetrvávající ideové rozdíly podaly ruce. Doposud nikdy ještě na jedné kandidátce nebyli  evangelíci, národní socialisté, sociální demokraté, bývalí anarchisté i komunisté. Schválně říkám „bývalí anarchisté“ a „bývalí komunisté“. Protože házet bomby po následnících trůnu nikdo netouží, o anarchii v sociálních otázkách se zasloužila pravice a o beztřídní společnosti či diktatuře proletariátu nikdo soudný dnes ve volbách neuvažuje. Jsme realisté. Shodli jsme se všichni na společném jmenovateli: sociální spravedlnosti, silném, kompetentním a suverénním národním státu, konzervativních hodnotách rodiny a respektu k druhým názorům, což předpokládá život v míru a bez potřeby vydávat veřejné peníze na zbraně. A to je dobře. Válka je vůl. Jakákoliv. Kdekoliv, kdykoliv. Je dobře, že jsme se shodli.

Děkuji Josefu Skálovi, že připomněl sen o široké shodě levicových sil Bohumíra Šmerala. Ten byl levicový politik, novinář, vizionář. Shoda se ale narodila, až když si letos podaly ruce dvě političky. Kateřina Konečná a Jana Maláčová. Dvě kdysi velké strany levice. Komunisté a sociální demokraté. Spolu s národními socialisty, kterým se kdysi posměšně říkalo „brkouni“ vzniklo STAČILO!.

Na levici se poprvé od roku 1921 nesoupeří, ale spolupracuje. Trvalo to 104 let, než jsme zmoudřeli.