U Zdeny Mašínové a Milana Píky představu romantických Vánoc jako z obrázků Josefa Lady anebo z koled v mládí nahradily smutek nad ztrátou bližních, věznění a estébácká šikana. A jak to celé tehdy prožívali? A co by přáli lidem v Česku do příštího roku? ParlamentníListy.cz se na to zeptaly.

Mašínová vytěsňovala

„Mám na Vánoce od nejútlejšího dětství dost nedobré vzpomínky, protože je vždy provázel velký smutek. Od té doby, co jsem rozum brala, nikdy nebyla o svátcích celá rodina pohromadě. Takže nejsem jejich velkou vyznavačkou,“ podotkla Zdena Mašínová. Otec byl nacisty popraven v roce 1942 a ještě v poslední minutě hrdě zvolal: „Ať žije Československá republika!“ Bratři začali po ovládnutí země komunisty organizovat odboj proti nim. V roce 1956 pochovala matku, jíž nechali komunisté zemřít na rakovinu střev v žaláři. Nicméně i sama Mašínová mladší byla krátkou dobu ve vězení a pak ji režim neustále šikanoval.

„Dost jsem vše vytěsnila, protože to bylo vždy velmi ošklivé. Pamatuju si jen na zimu. V cele nikde nic nebylo. V životě se vám stanou takové věci, že když chcete dál žít, raději na ně zapomenete,“ sdělila Mašínová. V roce 1973 se nicméně provdala za bývalého komunistu Rudolfa Martina, jenž vrátil rudou knížku na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968, čímž přišel o místo učitele na pražské FAMU. „S mužem to byla úleva. Když má člověk u sebe někoho blízkého, tak je to celkem příjemné. Za mnou teď přijela neteř a je to moc hezké. Alespoň tak. Žila zde půldruhého roku, docela dobře umí česky a je to moc fajn holka. Takže jsem za ní ráda,“ dodala pro ParlamentníListy.cz.