V porovnání s hlavními složkami atmosféry mají tříatomové skleníkové plyny (vodní pára, CO₂ a metan) jen mírně vyšší molární tepelné kapacity. To znamená, že příspěvek CO₂ a metanu k ukládání tepla je vzhledem k jejich nízké koncentraci považován za zanedbatelný.

„Příspěvek oxidu uhličitého a metanu k ukládání tepla je vzhledem k jejich nízké koncentraci zanedbatelný. Pouze vodní pára se díky své vyšší koncentraci a energii přeměny významně podílí na ukládání tepla v atmosféře,“ stojí ve studii.

Studie uvádí, že v minulosti, během milionů let, byly průměrné globální teploty mnohem vyšší než dnes (až přes 20 °C) a hladiny CO₂ v atmosféře dosahovaly hodnot několik tisíc Vppm (částic na milion). Tyto vysoké úrovně CO₂ byly spojeny s obdobím intenzivního rozvoje nových druhů života.

Od poloviny 19. století došlo k nárůstu koncentrace CO₂ z přibližně 280 Vppm na 420 Vppm a k nárůstu průměrné globální teploty o přibližně 1,2 °C. Tento nárůst teploty je často spojován s průmyslovým rozvojem a používáním fosilních paliv, což vedlo k větším emisím CO₂.

„Současný výzkum klimatu je silně orientován na empirický vztah mezi obsahem oxidu uhličitého v atmosféře a globální průměrnou teplotou,“ připouští studie, v níž jsou vyjádřeny obavy ohledně toho, zda je zvyšování teploty způsobeno rostoucím obsahem CO₂, nebo zda vyšší teploty vedou k uvolňování CO₂ z oceánů, kde je CO₂ obvykle v mnohem vyšší koncentraci než v atmosféře.