„Nejsou lidi. Tenhle povzdech slyšíme často, když sháníme řemeslníka. Ale že touto bolestí trpí i jinde, mě nenapadlo. Zrovna taková velká instituce, jako jsou tajné služby Ruské federace mají potíže s tímtéž. Nejsou lidi! Tak jim nezbývá, než se spoléhat na služby takových dvou joudů, co létají z místa na místo a neví kam dřív skočit. Jsou tak „tajní“, že je všude znají, i jejich krycí jména, a mají dokonce i jejich fotografie. A ještě ke všemu ti dva všechno poserou,“ nebere si servítky Ivan Vyskočil a pokračuje. „Znovu se připomíná kauza Skripal. Už jsem jednou o tom psal, že mi to přijde celé divné, když pan Skripal byl vězněn v Rusku za svoji činnost. Tam ho mohli, kdyby chtěli, v tichosti udusit polštářem, tak nevím, proč by za ním posílali agenty do Británie, aby si uřízli nějakou mezinárodní ostudu? Ti dva agenti s sebou měli novičoku, že by zlikvidovali půl Salisbury, ale jim se nepovedlo ani zlikvidovat zmíněného Skripala. Joudové!“ žasne herec a dodává.

„Nyní, po sedmi letech, jsme se dozvěděli, že nám vyhodili do vzduchu sklad ve Vrběticích. Ale zase to ti šantalové zpackali. Vybuchlo jim to jindy, než mělo, a prý i jinde, než mělo. Prostě opět joudové! Jenže co dělat, když i taková obávaná GRU nemá lidi???“

Dva „tajní“ joudové?

„Co si tak vzpomínám, co se tehdy kolem vrbětického výbuchu dělo?“ zamýšlí se Ivan Vyskočil a pokračuje. „Všichni jsme se divili, proč sklad tak nebezpečných věcí nezajišťuje armáda, nebo policie? Jak to, že to je nějaké soukromé firmy a hlídají to nějací brigádníci, kteří mají pojem o zajištění tak nebezpečného materiálu asi jako já o kvantové fyzice? Navíc si pamatuju, jak mluvil, nevím, zda to byl starosta Vrbětic, že tam lidé lezli dírama v plotě a chodili tam na houby. Pak je zázrak, že obětí nebylo víc. Ale naši dva „tajní“ joudové tam nevlezli – tajně - dírou v plotě, ale šli přes vrátnici, zapsali se a možná si i udělali s vrátnýma selfíčko,“ neodpustí si „rýpnutí“ herec a ve stejném tónu dodává. „Já vám nevím…. Nějak to není ochotna má hlava sežrat!“