Půlnoční mše v kostele Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě bude v neděli v režii Tomáše Halíka, jenž má sice většinou předem připravené a rozmyšlené, o čem přesně chce kázat, ale nechybí mu prý ani odvaha své kázaní ve chvilce změnit a improvizovat. „Zvlášť o té půlnoční člověk neví, ke komu zrovna mluví. Kostel se v toto období často zaplní úplně jinými lidmi. Vnímám tam pak lidi, ke kterým cítím zvláštní poslání. Jsou to lidi, co přijdou tak jednou za rok, ale duchovně nejsou hluší a slepí, ty je třeba speciálně oslovit,“ upřesnil kněz a dodal, že v takových chvílích zakomponuje často i trochu humoru.

Halík se také přiznal k tomu, že velmi rád lidi vítá podáním rukou při vstupu do kostela. „Lidi jsou z toho šokováni. Když jim vždy popřeji hned na začátku, dokonce se nestává, že by pak někdo vyrušoval. Často také lidem říkám, ať se kolem sebe rozhlédnou, podají ruku člověku, který stojí vedle nich, řeknou mu jednu větu,“ usmívá se kněz a dodává, že to vždy naprosto změní celou atmosféru.

O čem přesně bude mluvit ale předem prozradit nechtěl. „Určitě tam bude jeden teologický vtip,“ řekl. Nezapomněl ani poznamenat, že je rád, že lidé jsou stále hledači a o Vánocích mají potřebu jít za „duchovní vůní“. „Chyba ale je, když někteří páni faráři lidem vynadají, že nechodí do kostela pořád a chtějí do nich nacpat celou věrouku. Lidé vidí, že je beru vážně a mluvím k nim, oni cití, že mohou má slova brát vážně, všímám si toho, že pak vždy zpozorní,“ uvedl Halík.