Jak řešit situaci s muslimy v Evropě? Kromě potírání radikálního islamismu, na čemž se shodnou všichni.Anketa
Období Vánoc a konce minulého roku strávil filosof, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek se dvěma kamarády v Izraeli. „Zejména se nám v Jeruzalémě jednalo o sběr zvuků různých poutníků. Byli jsme stále mezi lidmi, šlo o různé typy jako Syřané, Arméni, poutníci ze západní Afriky, Rusové, Koptové. A v tom poměrně velkém množství lidí byl cítit dost velký neklid. Nejlépe všechno snášeli Habešani, nejvíce uvolněné bohoslužby a chování měli právě ti lidé z Etiopie,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek své zamyšlení nad tím, co můžeme v novém roce očekávat, připomenutím atmosféry posvátného místa.
Spolu s ním tam byl kameraman, jemuž koluje v žilách i krev severoamerických Indiánů, kteří hodně velkou důležitost přikládají svým snům. „A on byl najednou celý vyplašený a přiznal se mi, že několik nocí po sobě má úplně děsivé, agresívní sny, které normálně v Evropě nebo v Americe nemá. Já z toho byl překvapený, protože jsem měl kupodivu také podobné sny o konfliktu mezi Palestinci a Židy. A když jsme si to rozebírali, tak jsme si uvědomili, že my všichni jsme zaboření do nějakého oceánu emocí, jak bych to nazval,“ přiznává filosof.
Situaci prožíváme víc frustrujícím způsobem, než je nezbytně nutné
Konkrétně teď jsme zabořeni delší dobu do frustrující atmosféry, která má svá opodstatnění, a ty jenom zesilují naše myšlenky, které se k tomu vážou. „My ty myšlenky, které nás obklopují, přijímáme, jak by možná psychotronici řekli, nějakým podvědomím nebo že jsme všichni jakoby propojení. Ale možná jenom čteme z toho, jak se lidé chovají, jak jsou neústupní. Asi jako když počítačový program hledá na letišti teroristu podle toho, jak se pohybuje, protože šťastný člověk se pohybuje jinak než člověk pod stresem,“ vysvětluje Václav Cílek.
Psali jsme:
A přidává historku ze setkání s malířem Františkem Skálou, při níž si začal pochvalovat, jak je dobré, že něco dělají a nepodléhají žádným frustracím. „On se tak jako smutně pousmál a řekl mi, že členové tajné skupiny, v níž je, tím rozuměl skupinu BKS neboli ´Bude konec světa´, která existuje určitě patnáct let, mají v propozicích spolku, že mají podléhat zmarům a frustracím světa. A teď byl jako by otrávený, že to nedokáže. To bylo hezké vidět, že aktivní prací se dá spálit hodně z té atmosféry, která jde kolem nás. Takže si myslím, že situaci prožíváme hlouběji a víc frustrujícím způsobem, než je nezbytně nutné. Že to je do značné míry pocit,“ komentuje filosof převládající vliv hrozeb než pozitivních očekávání.
Rusové začínají kvůli padající ceně ropy doopravdy skučet
Ale realitou, která může vést k naplnění některé z hrozeb, je neustále klesající cena ropy. „Sleduji to pozorně, protože je za tím skryta hrozně jednoduchá záležitost. Konkrétně Rusko získává 70 procent svého rozpočtu z prodeje různých typů energií, zejména ropy a plynu. Ruský nebo třeba saúdský rozpočet je počítaný zejména na to, kolik se prodá ropy, když to takhle zjednoduším. Rusové dělali rozpočet na rok 2015 tak, že cena ropy bude 95 dolarů. A začínají doopravdy hodně skučet. Saúdové sice také počítali s cenou kolem 90 dolarů, ale ti mají obrovské zásoby peněz. Takže si myslím, že do našeho světa vkrade kvůli cenám ropy nestabilita, a to Ruska,“ očekává Václav Cílek.
Připomíná, že podle analytiků by třeba Írán potřeboval k vyrovnanému rozpočtu, aby ropa stála 130 dolarů za barel, Venezuela 160. „Budou-li trvat ceny ropy dalších několik měsíců, tak začnou určitě hrozit ohniska napětí, konkrétně Venezuela, Mexiko, Írán, Islámský stát, Rusko. Z toho mohou být konflikty, uprchlíci, ty státy budou muset své problémy nějak začít řešit. Takže si myslím, že se v tomto roce budeme dostávat zase do nějakých rozkolísaných období a že jsme na to špatně připravení tou frustrací, tím zmarem, tím zabořením někdy až zbytečným do té emoční atmosféry naší doby,“ míní Václav Cílek.
Na muslimské imigraci do Evropy je nepříjemné, že se začíná vymykat z rukou
Za významnou hrozbu pro Evropu považuje i příliv uprchlíků z rozvrácených částí světa a s ním související islamizaci starého kontinentu. „Především musíme rozlišovat islám jako náboženství a islám jako ideologii. Já osobně považuji islám za jedno ze základních dobrých náboženství. Ale to, s čím jsme konfrontováni, není ani tak ta náboženská stránka věci, ale spíš ideologická. Mně to hodně připomíná komunismus v padesátých letech. Máte jednak lidi, kteří tomu věří, k tomu všelijaké fanatiky, ale také mlčící většinu, která se jenom veze a bojí se proti tomu ozvat. Řada lidí, včetně muslimů, tyhle násilné ideologie nesnáší. Tak abychom nekladli rovnítko mezi náboženství a ideologii,“ upozorňuje filosof.
Přiznává, že jeho scénář zaplavení Evropy přistěhovalci je ještě hrozivější než scénář většiny lidí, protože si na rozdíl od nich uvědomuje, že ještě hrozí vysušování severní Afriky a Blízkého východu. „Takže když budou dvě suché sezony za sebou, tak ti lidé budou mít hlad a budou se snažit dostat do Evropy za každou cenu. Nepříjemné na téhle zejména muslimské imigraci do Evropy je to, že se začíná vymykat z rukou. Státy jako Německo, Francie a Anglie mají něco mezi 15 až 20 procenty, tedy už poměrně hodně, těchto imigrantů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek.
Přistěhovalci se nechtějí učit jazyk a odmítají i právo
A někteří z nich už mají státní občanství, někteří jsou už imigranti druhé generace. „Kupodivu je poměrně málo problémů se starší generací, protože ta je ráda, že se dostala z těch svých divných poměrů. Ale problémy jsou s těmi nezaměstnanými a frustrovanými lidmi. Teď ta porodnost. Ta je v Anglii u Neangličanů o tolik větší, že během pětadvaceti až třiceti let bude – a ve Francii to je podobné – obyvatel neanglického nebo nefrancouzského původu něco mezi čtyřiceti až padesáti procenty populace. A nejméně příjemná záležitost na části populace muslimů či cizinců, je, že se odmítají učit jazyk a odmítají právo,“ podotýká filosof.
Přitom jsou země, které si s přistěhovalectvím dokážou poradit, jak ukazuje třeba Švýcarsko. „Ale u Švýcarů je to tak, že se musíte naučit dobře jazyk, musíte něco vědět o historii Švýcarska a pochopitelně musíte souhlasit s tím, že budou v zemi švýcarské zákony. Jinak to nejde. Ale ve Francii a v menší míře i v Německu, ale i jinde, třeba ve Skandinávii, je čím dál tím víc hlasů, že imigranti chtějí právo šaría. To znamená, že nerespektují jazyk, kulturu dané země a nerespektují ani zákony dané země. Pro mě je otázka přistěhovalectví otázkou schopnosti těchto lidí se integrovat,“ konstatuje Václav Cílek.
Evropskou kulturu považují za méněcennou a určenou k vymření
V islámských komunitách v západní Evropě se uskutečnily průzkumy, podle nichž si většina západních muslimů přeje, jednak aby platilo právo šaría, konkrétně ve Francii a v Anglii, ale i jeden typ islámu. „Kdyby se tomu nechal volný průběh, tak se mohou rozhořet boje mezi frakcemi, sunnity a šíity. Proto víc než sedmdesát procent z nich chce jeden typ společnosti. Pro mě v tuto chvíli přijímání muslimů znamená, že bych to klidně nazval sebevraždou. Protože to jsou lidé, z nichž mnoho nemá rádo evropskou kulturu, považuje ji za méněcennou, považuje ji za určenou k vymření. Často se tím ani netají. To znamená, že to jsou lidé, kteří s sebou přinášejí násilí,“ myslí si filosof.
Česká republika je zemí, kterých se tyto problémy ještě nedotýkají. Navíc se vláda odmítavě staví k závazným kvótám, které by členským státům Evropské unie stanovily, kolik syrských uprchlíků musí přijmout, s odůvodněním, že na jejich příliv nejsme připraveni. „Spíš bych se zamyslel nad tím, jestli by se nemohli přijímat třeba křesťané ze Sýrie nebo z Egypta. Těm hrozí mnohem větší nebezpečí. Ti jsou doopravdy v posledních letech terčem vražd, útoků, vypalování kostelů. Týká se to Koptů, ale mnohem víc Syřanů, začíná se to týkat křesťanů v Iráku a podobně,“ poukazuje Václav Cílek.
Neopatrností bychom mohli způsobit destabilizaci vlastního státu
Problémem ale je, že Evropská unie to bere tak, že náboženství je každého soukromá záležitost. „To znamená, že u těch imigrantů se to náboženství nezkoumá. Myslím si, že nám do budoucnosti nezabývá nic jiného než doopravdy silně zvažovat, koho přijmeme, koho nebudeme chtít, a proto ho odmítneme. Zjevné je, že bychom měli přijímat lidi z Ukrajiny, z Ruska, ale dál už je třeba být opatrní, abychom nezpůsobili doopravdy v měřítku deseti nebo dvaceti let destabilizaci vlastního státu. Obávám se, že je to možné a pravděpodobné,“ přiznává filosof.
Tomu, že by západní civilizaci nebo i celému světu hrozila zkáza ve stylu Mayů či starého Říma, jak se o tom v různých katastrofických vizích hovoří, nevěří. „Tenhle typ řečí tady byl skoro vždy, ale já spíš věřím tomu, že se ocitáme v transformačním období, které je závažné už jenom proto, že je hodně lidí, problémem jsou klimatické změny i energetika. Nevěřím na konec světa v podobě amerického katastrofického filmu, ale věřím na přetváření světa, které může trvat jednu, dvě generace a jehož výsledkem bude jiný svět. Neříkám, jestli lepší, nebo horší, ale jiný. Třeba jiná tvář kapitalismu, jiná tvář bankovnictví, jiné zacházení s oxidem uhličitým nebo obecně s energetickými zdroji, jiný typ náboženství,“ přemítá Václav Cílek.
Životní prostředí pro nás přestalo být téma alarmujícího typu
Ve světle výše uvedených hrozeb se mnohem méně pozornosti dostává klimatickým změnám a zhoršování životního prostředí. „Životní prostředí tradičně bývalo evropské nebo americké téma. A v Evropě doopravdy došlo k tomu, že většina ukazatelů – jako znečištění – se zlepšila. A dokonce se zlepšila řada biologických indikátorů, to znamená množství zvěře, počet druhů a tak. Zvěř z Evropy a v Severní Americe má šanci, a to čím dál větší. My to vnímáme na občasném návratu vlka, nebo na tom, že tu a tam projde los Třeboňskem nebo částí Šumavy. Proto už životní prostředí pro nás přestalo být téma toho alarmujícího typu,“ vysvětluje klimatolog.
Naopak životní prostředí a šance zvířat na přežití se kromě Evropy a Severní Ameriky zhoršuje všude na světě. „Některé státy, zejména ty tropické, jsou na tom doopravdy hodně špatně a dochází k vyhynutí zvířat, která jsou nádherná. Sladkovodní delfíni, nosorožci, doopravdy něco, co tady bylo miliony let. A jinde ve světě se také nepoměrně víc mluví o zhoršující se intenzitě klimatických změn, je jim přičítána mnohem větší důležitost, než si myslíme my. Připomenu obrovské pochody kvůli klimatickým změnám v Jižní Americe, ale i v New Yorku a leckde jinde,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek.
Dva anomální roky mohou ovlivnit náš pohled na klimatické změny
U nás se o klimatických změnách mluví méně ze dvou důvodů. „Jednak jsme takoví ti skeptici, kteří tomu moc nevěří. Za druhé jsme v té části světa, kde se klimatické změny projevují relativně nejméně, zatímco na severu mnohem víc a na jihu, kde občas bývá sucho, také. Ale to mohou dva anomální roky úplně změnit. Američané měli svůj hurikán Sandy, měli tornáda a všechny byly anomálně velké. Proto je to u nich téma. Ale životní prostředí začíná být velké téma i v Číně, která přejímá iniciativu, a starat se o něj začíná i Indie. Tohle téma se ale o slovo přihlásí samo, protože počasí je rozkolísané, to vnímáme všichni. Stačí počkat a něco se s tím stane,“ uzavírá Václav Cílek své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
