Podle Bhallové dohodu o omezení íránského jaderného programu mezi Washingtonem a Teheránem nevítá Rusko s nijak velkým nadšením. Patrné to prý bylo již minulý týden při oznámení výsledků jednání ve švýcarském Lausanne. „Předstírání nadšení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova nebylo možné přehlédnout. Ruský diplomat dokonce jednání opustil a k návratu jej musel telefonicky přemlouvat jeho americký protějšek John Kerry,“ píše Bhallová a konstatuje dále, že Rusko si sice nepřeje mít v sousedství íránské jaderné zbraně, ale zároveň pro ně bylo určitě napětí mezi Spojenými státy a Íránem výhodné. „Washington se nyní totiž zbavil jedné těžkosti a může se více soustředit na ruský problém,“ konstatuje Bhallová.
Rusko se dle jejího názoru snažilo dělat vše proto, aby vztahy mezi USA a Íránem zůstaly narušené. Mimo jiné nabídlo Íránu k prodeji systém moderní protivzdušné obrany, jež by mohl potenciálně zabránit bombardování íránských jaderných zařízení americkými letadly. „Pokud chce Washington skutečně dovést jednání s Íránem do úspěšného konce, měl by znovu řešit otázky spojené s protiraketovou obranou ve střední Evropě, kterou považuje Moskva za ohrožení svých národních zájmů,“ míní Bhallová. Postupnou normalizaci americko-íránských vztahů považuje Bhallová z hlediska Ruska za nevýhodnou nejenom v oblasti politiky a mezinárodních vztahů, ale i v oblasti energetiky.
celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
„Když vše půjde podle předpokladu, tak bude moci Írán poslat na světové trhy svoji ropu bez omezení vyplývajícího ze sankcí. Sice půjde vzhledem ke zchátralým íránským technologiím o pozvolný proces, ale i tak to znamená pro Rusko další komplikaci. Především s jeho záměrem udržet si svůj energetický vliv nad Evropou. Rusko nyní zajišťuje pro evropský kontinent 29 % spotřeby plynu a 37 % spotřeby ropy,“ uvádí Bhallová a zmiňuje, že pobaltské státy a Polsko se navíc ve snaze zbavit se své závislosti na Rusku zaměřují na zkapalněný zemní plyn. V jižní Evropě prý vyhlídky pro energetický ruský sektor nejsou o mnoho příznivější. Především v důsledku tureckého veta v otázce tranzitu tankerů se zemním plynem přes Bospor.
Rusko dle Bhallové plánovalo, že posílí svůj energetický vliv v jižní Evropě prostřednictvím plynovodu South Stream, jehož výstavba měla stát asi 30 miliard dolarů. South Stream měl vést přes Černé moře a dále na Balkán s cílem ve střední Evropě. Jedním z jeho cílů bylo také dostat mimo hru Ukrajinu. Kombinace vysoké ceny a rostoucího odporu Evropské unie však tento obrovský projekt pohřbily. Rusko poté přišlo se záložním plánem v podobě plynovodu vedeného přes Turecko. „Na první pohled téměř geniální plán však po bližším zkoumání vzbuzuje značné pochybnosti. Musí se najít silný investor a je nejisté, jestli o něj vůbec budou mít koncoví evropští odběratelé zájem v situaci, kdy jeden plynovod z Ruska do východní Evropy plně funguje.
„Rusko ovšem ztrácí svůj vliv i na Blízkém východě. Šéf moskevského Centra pro monitoring světového obchodu Igor Koročenko krátce po oznámení podepsání dohody o íránském jaderném programu zmiňoval, že nyní může Rusko dotáhnout do konce prodej protivzdušného raketového systému S-300 Íránu. Náměstek ministra zahraničí Sergej Rybakov zase hovořil o tom, že součástí dohody by mělo být zrušení embarga. Obě dvě prohlášení ovšem nemusí Washington za současné situace nijak zvlášť zneklidňovat. Bylo by tomu tak jedině v případě, kdyby Američané plánovali bombardovat íránská jaderná zařízení. Ruské komentáře o prodeji systému S-300 jsou tak tedy pouhými slovy, která nepředstavují fakticky žádnou hrozbu,“ uvádí Bhallová.
Jak Bhallová konstatuje, tak Blízký východ byl přitom pro Rusko vždy prostorem, kde mohlo směle konkurovat Spojeným státům. „Jeho vliv je zde však nyní značně oslaben. Což je vedle snahy Evropanů zbavit se energetické závislosti pro Putina další nepříjemnou záležitostí. Omezené možnosti Ruska v jeho blízkém sousedství však nic nemění na patové situaci panující mezi Washingtonem a Moskvou.“, uzavírá Bhallová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
