Klaus úvodem zdůvodňuje, proč píše o znovusjednocení, nikoliv pouze o sjednocení. „Němci jsou na tento malý doplněk velmi citliví. Neměli bychom opomíjet, že se sjednotili už v závěrečné třetině 19. století,“ poznamenal Klaus, jehož textu si povšiml i server Neviditelnýpes.cz. A zároveň podotkl, že 30. výročí nového sjednocení se má připomínat a v Německu i slavit.

Vzpomíná, jak měl loni při výročí této události projev v historické budově bavorského zemského parlamentu v Mnichově, kdy se jich ptal, zda to opravdu slaví, protože v ten den žádné oslavy neviděl. 

„K novému spojení západního a východního Německa nedošlo výlučně zásluhou Němců samotných, i když by masové demonstrace v Lipsku na podzim roku 1989 (u nás nic v takovém rozsahu nebylo) neměly být nedoceňovány. Znovusjednocení bylo spojeno s koncem komunismu, v Německu s ‚pádem berlínské zdi‘, u nás se sametovou revolucí. Je to tak, že pád komunismu změnil Evropu a umožnil znovusjednocení Německa. Někteří – když jsme nemohli jezdit na Západ – jsme se ve východním Berlíně a v ulici Unter den Linden aspoň na ten Západ chodili přes zeď dívat, ale rozdělené město na nás působilo smutně a bezvýchodně,“ popisuje Klaus.