Poslankyně Marta Semelová před dvěma lety v únoru jako host v pořadu ČT24 Hyde Park zpochybnila, že přiznání Milady Horákové ve vykonstruovaném politickém procesu byla vynucená. Odmítla, že obsazení Československa v roce 1968 bylo okupací, podle ní šlo o internacionální pomoc. Navíc ještě Vasila Biľaka, signatáře zvacího dopisu vojskům Varšavské smlouvy, označila za pozitivní postavu československých dějin.
„Mám obavu o svůj vlastní osud. Výroky paní Semelové mě jakožto občana šokovaly, a vyvolává to ve mně dojem, že i v budoucnu tady mohou být koncentráky,“ zmínil kromě jiného dnes u soudu na vrub konání Semelové v ČT politik TOP 09 Michal Kincl. Prý na své žalobě trvá.
Kincl totiž postavil svůj petit žaloby nejen na tom, že jej výroky Semelové jakožto občana šokovaly, ale že má strach a úzkost z možné restaurace zločinného totalitního komunistického režimu. A u soudu dnes k tomu navíc naznačoval, že by KSČM v budoucnu také mohla požadovat vystoupení z NATO či z EU, a to nelze prý připustit.
Omluvu žádal Kincl po komunistické straně, neboť ta se prý od výroků své poslankyně nedistancovala, což na druhou stranu znamená, že s nimi souhlasí. Pokud by se KSČM neomluvila, tak Kincl žádal omluvu přímo od Semelové.
„Domnívám se, že žaloba byla podána důvodně,“ zdůraznil politik TOP 09 v soudní síni, která praskala ve švech. Na soud s Martou Semelovou se totiž přišlo podívat hodně lidí a nechyběli jak přívrženci poslankyně – mezi nimi byl dokonce místopředseda KSČM Petr Šimůnek – tak ani fandové Kincla a rovněž europoslance Jaromíra Štětiny, který se k žalobě Kincla na ochranu osobnosti připojil. Ovšem jen někteří se do soudní síně vešli. K dispozici pro veřejnost totiž byly pouze dvě řady lavic, a protože se při projednávání nesmí v soudní síni stát, ti, kteří se dostatečně nepoprali o místo, museli postát na chodbě.
Jako první se na přetřes při procesu dostala připojená žaloba zmiňovaného europoslance Štětiny. Ten svými slovy soudci Pavlu Freibertovi vysvětloval, proč mu vlastně slova Semelové tak vadí a proč tedy i on se domáhá u soudu jakéhosi zadostiučinění. Prý mu kromě slovníku Semelové vadí také fakt, že se samotná KSČM navenek chová velmi nedemokraticky.
Komunisté mu prý vyhrožují i smrtí
„Já se cítím nejen slovy Semelové osobnostně ohrožen, ale již dlouhou dobu dostávám od členů KSČM výhrůžné e-maily a tyto projevy sílí po každém projevu, který paní Semelová pronese. Navíc dostávám i výhrůžky smrtí,“ svěřil se soudci. Prý o něm dokonce i Haló noviny, na jejichž vydávání se podílí právě KSČM, často píší v negativní konotaci. Ovšem jak již prý poslední dobou pozoruje, nejsou tyto výpady proti němu už tak časté jako dříve. Navíc má prý z Haló novin pocit, že zase brzy přijde na řadu v ČR totalitní systém, a on by pak „šel do koncentráku“.
„Do posledního písmene podporuji návrh žalobce,“ sdělil nakonec Štětina soudci Pavlu Freibertovi. Ten však neměl pro srdceryvný popis lynčování jeho osoby ze strany KČM žádné pochopení. Nejenže naznačoval, aby Štětina mluvil k věci, ale také jej vyzýval k tomu, že pokud na něj někdo z komunistické strany útočí, má podat svou vlastní žalobu.
„Nepřipouští se vaše žaloba,“ uvedl poté soudce směrem k europoslanci a tak jej neuznal jako takzvaného vedlejšího účastníka řízení. „Neshledávám právní zájem pana Štětiny na výsledku řízení žalobce,“ vysvětlil Freibert. Štětina si proto přisedl k veřejnosti a průběh soudu sledoval už jen jako nestranný pozorovatel.
Právník: Každý občan může vyslovit i věci šokující
„KSČM je demokratickou stranou,“ uvedl později ke slovům Štětiny a hlavně Kincla jeden ze dvou právníků, které měla po svém boku Semelová. Podle advokáta prý žalobce nikdy neměl snahu si prostudovat oficiální stanoviska KSČM k historickým skutečnostem, které Kincla prý tak dráždí.
„Každý občan má právo vyslovit i názory šokující (k těmto historickým milníkům),“ sdělil právník Semelové s tím, že KSČM rozhodně netouží po tom, aby byl v Česku odstraněn pluralitní systém. A žádný člověk si podle něj prý jen tak nemůže nárokovat obecnou pravdu na vše.
Samotná Semelová později jeho myšlenku doplnila o vysvětlení, že i samotní historici se nemohou shodnout na jednoznačném stanovisku o tom, zda šlo v roce 1968 o okupaci Československa a jakým člověkem vlastně byl Vasil Biľak. „Dohadují se o tom i historici a soud by měl nyní rozhodnout o tom, jaká je pravda? Můžeme o roku 1968 a o Biľakovi diskutovat, ale není to tak, že by to byla pravda, či nepravda," řekla Semelová, která jinak oproti Kinclovi i Štětinovi působila klidně a hovořila vyrovnaným hlasem. Dokonce se tu a tam nad výroky žalobce pousmála.
Stojím si za svými výroky...
„Odmítám názory žalobce a za svými výroky si stojím,“ pronesla rudá poslankyně dále mimo jiné.
Právník KSČM soudu také navrhoval, aby nechal vypracovat psychiatrický posudek, který by objasnil, zda Michal Kincl po zhlédnutí diskusního pořadu skutečně pocítil úzkost. Poukázal také na to, že soutěž politických stran nepatří do soudní síně.
„Nemám žádnou psychiatrickou poruchu,“ namítal ale na to Kincl. „Účelovost, účelovost, účelovost! To je to, co slyšíme z druhé strany,“ oponoval navíc Kincl, čímž vyzdvihoval fakt, že KSČM tento spor z jeho strany považuje za účelový. KSČM totiž dlouhodobě tvrdí, že žalobu proti Semelové před časem využil v rámci své předvolební kampaně, a populisticky tak jen uplatnil „primitivní antikomunismus“.
„Ona ale působí na svůj elektorát tak, že se toto může říkat,“ atakoval ovšem na Semelovou vzápětí Kincl.
Soudce: Žádná újma se nekoná!
Nakonec soud jeho žalobu smetl ze stolu. Soudce Freibert ji dokonce označil za nedůvodnou, protože výroky Kinclovi prý nezpůsobily žádnou relevantní újmu. Zároveň ale uvedl, že rozumná obava z komunistické ideologie je podle něj zdravá. Ovšem podle něj není možné se tímto způsobem po Semelové domáhat toho, aby vyslovila nahlas to, co si nemyslí. Freibert navíc zdůraznil, že předmětem sporu není to, zda takové výroky obecně pronášet lze, nebo nelze, ale to, zda zasáhly do Kinclových osobnostních práv, což se však podle něj nestalo.
„Já sám také s paní žalovanou vřele nesouhlasím – s jednou výjimkou v tom směru, že ta žaloba není důvodná. Rozumná obava z komunistické ideologie a lidí, kteří ji zastávají, je podle mého názoru zdravá. Je dobře, že paní žalovaná tyto věci říká nahlas, takže víme, co si myslí, a že nám tímto způsobem připomíná tu dobu, jejíhož návratu se pan žalobce bojí,“ uvedl soudce při odůvodnění verdiktu, což ovšem způsobilo u jedné z fanynek Semelové hlasitý slovní odpor a její následný odchod ze soudní síně. Podle soudce je ale na Kinclovi – a nejen na něm – aby „pověstnou drobnou masarykovskou politickou prací“ přesvědčili voliče o tom, že to není tak, jak Semelová říká.
Verdikt není pravomocný, Kincl se proti němu odvolá.
Štětina: Oni se jen vymlouvají na svobodu slova!
„Já s rozsudkem samozřejmě spokojený nejsem a myslím si, že se otevřela jedna zásadní otázka, a to je nemravnost komunistické strany vymlouvat se na svobodu slova,“ komentoval rozsudek na přeplněné chodbě Obvodního soudu pro Prahu 1 europoslanec Štětina.
„Já avizuji, že mám jiný právní názor nežli soud a budu podávat odvolání. V tom jsem vytrvalý,“ zmínil pak k tomutéž Michal Kincl, který je paradoxně rovněž právníkem. Podle něj je to ale i tak dnes jeho úspěch, neboť předseda senátu přece prý řekl sám, že se neztotožňuje se žalovanými výroky Semelové.
„Já si myslím, že soud rozhodl podle práva. Já jsem toto rozhodnutí očekávala, protože jak jsem již říkala před jednáním, podle mě ta žaloba byla absurdní. Žalovat někoho za vlastní názor – když máme svobodu slova – který navíc vyslovil v diskusním pořadu v televizi, tak tady můžeme diskutovat o názorech, ale rozhodně by soud neměl rozhodovat o tom, zda to či ono je historická pravda, nebo není. To musí rozhodovat někdo jiný a je to na základě diskusí. Já to považuji za rozhodnutí soudu, které je opřeno o právo,“ dodala k rozsudku sama Semelová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
