Podle Spencerové se totiž všeobecně očekává, že hlavním tématem bude další osud premiéra Jaceňuka. Analytička připomíná nezvyklou věc. Totiž, že čtrnáct dní po prezidentovi Petru Porošenkovi vyrazil na tutéž zahraniční cestu, konkrétně do Německa, i premiér Arsenij Jaceňuk. Ten se první dubnový den vydal do Berlína, přičemž ukrajinská média jeho jednání s Angelou Merkelovou víceméně „promlčela“ a nepozastavila se příliš ani nad tím, že cesta byla oznámena pouhý den předem.
Ukrajinští politici jsou doma tvrdí nacionalisté, v Berlíně jsou zastánci minských dohod
Spencerová si všímá faktu, že zatímco doma se ukrajinští politici tváří jako muži tvrdé nacionalistické pěsti, v Berlíně „na koberečku“ se jako kouzlem mění v rozhodné zastánce minských dohod. Prokázal to prý Porošenko a nyní se totéž v německé metropoli přihodilo i premiérovi Jaceňukovi. „Zničehonic totiž podporuje ideu co nejrychlejšího vypsání voleb na Donbasu, přičemž už netrvá na podmínce, že ještě předtím musejí rebelské republiky rozpustit své armády, jak to v rozporu s Minskem II odhlasoval kyjevský parlament,“ píše Spencerová.
Poukazuje na to, že ukrajinský portál Vesti Jaceňukovu nenadálou cestu do Berlína spojuje s pokračující mocenskou válkou o Kyjev. Porošenko prý německou kancléřku zklamal tím, že vzápětí po svém návratu z Berlína porušil vše, co slíbil, a nechal v parlamentu odhlasovat zákony popírající Minsk II, což ve finále vyústilo v citelné ochlazení vztahů EU vůči Kyjevu. Přineslo to také změnu v dosavadní praxi. Francie si už například svou kritiku Kyjeva nenechává do kuloárů a ze snahy sabotovat mírové řešení krize ho viní už i otevřeně.
Porošenko přitom ale zároveň zahájil, a poměrně rychle vyhrál, bitvu proti Ihoru Kolomojskému, spolu s nímž byl fakticky oslaben i Jaceňuk. Ten přišel o Kolomojského politickou a částečně i o finanční podporu. „A co víc, Porošenka v tomto tažení podpořil i americký viceprezident Joe Biden, který až dosud stál na Jaceňukově straně,“ podotýká analytička.
Slábnutí pozice Jaceňuka už se začíná projevovat
Podle ní se Jaceňukovo politické slábnutí začalo už projevovat v praxi. „V parlamentu zaznívají první návrhy na jeho odvolání spolu s požadavkem prověřit zkorumpovanost členů jeho kabinetu, s jehož činností nejsou poslanci Porošenkovy strany vůbec spokojeni,“ upozorňuje Spencerová s tím, že do hledáčku se dostávají Jaceňukovi oligarchové. Na premiérovu hlavu také padá kritika, že nejméně pět jeho ministrů sabotuje naplňování asociační dohody s EU.
Za takové situace se Jaceňuk musí bránit a vzhledem k tomu, že zřejmě ztratil jednostrannou podporu amerického viceprezidenta Joe Bidena, obrátil se na další v pořadí, jíž se nelíbí současná politika nejvyššího kyjevského vedení. „Stačilo pak v Berlíně říci Angele Merkelové, co chtěla slyšet, v očekávání podpůrného pohlazení po hlavě,“ píše Spencerová, že není jasné, zda se podpora v Berlíně získává tak snadno.
Splnit slib o volbách na Donbasu nebude snadné
I německá vláda musí vědět, že splnit slib o volbách na Donbasu nebude snadné za situace, kdy si ani sám premiér nemůže být jistý, zda by dokázal přimět alespoň svou nacionalistickou poslaneckou frakci, aby hlasovala proti zákonu, pro který před dvěma týdny zvedla ruku. A celkem je k tomu v parlamentu nutné najít hned 226 hlasů.
Analytička poukazuje na ukrajinského politologa Vadima Karaseva, podle kterého Jaceňuk „chápe, že USA nyní plně delegovaly řešení ukrajinské otázky na Německo a samy se soustředí na problémy Íránu, IS a Jemenu. A k tomu si uvědomuje, že pády a přesuny v ukrajinských mocenských kruzích v mnohém závisí na reakcích západních lídrů, a proto musí posílit své zahraničněpolitické pozice. Pokud se to má vše nějak shrnout, nelze nedojít k závěru, že se Porošenko přeorientoval z Berlína na Washington, zatímco Jaceňuk z Washingtonu na Berlín. Pro Ukrajinu se tím ale nic nemění: vedení země jako takové dál není připravené činit kompromisy vůči separatistům a Rusku, zatímco Putin ustupovat nemíní.“
Jaceňuk se asi bojí odvolání
Politolog Vladimír Fesenko dodává, že z Jaceňukovy cesty do Berlína netřeba vyvozovat dalekosáhlé závěry: „Jaceňuk se snažil zalíbit Merkelové, a tak jí říkal, co podle něj chtěla slyšet. Premiér je ale oportunista, včera se snažil zalíbit Merkelové, zítra se bude snažit zalíbit parlamentu. Přitom všem to beztak nebude on, kdo určí osud Donbasu. Neumím si představit, že by parlament odhlasoval volby tak, jak v Berlíně navrhl Jaceňuk. Proč to tedy říkal? Mám pocit, že se premiér bojí odvolání (byť nejspíš zbytečně) a zkusil ostatní předběhnout – zajel k Merkelové, aby ji přesvědčil, že musí podpořit uchování koalice Majdanu a jeho osobně ve funkci premiéra.“
Spencerová poukazuje na to, že z pohledu obyčejných Ukrajinců je mocenský spor mezi prezidentem a premiérem hodně podobný sporu Marťanů. „V době, kdy dál prudce stoupají ceny nejzákladnějších služeb, Jaceňuk ujišťuje, že zbankrotovaná vláda má na sociální dávky pro 15 milionů občanů, přičemž média už nyní ale popisují přípravy Ukrajinců na falšování příslušných dokladů, které jim dopomohou k různým úlevám,“ píše analytička.
Že se mírové snahy německé kancléřky mohou setkávat s obtížemi, naznačuje mimo jiné reportáž Pepe Escobara, podle které si část separatistů přeje válku.
Porošenko dál upevňuje svou moc
Sám ukrajinský prezident se dle Spencerové dál věnuje upevňování moci: blíže neurčeným způsobem chce odzbrojit nepoddajné početné „nelegální ozbrojené skupiny“, jiné naopak začleňuje do státních struktur, což se týká i nacionalistického Pravého sektoru, jehož vůdce Dmytro Jaroš aktuálně přijal funkci poradce náčelníka generálního štábu ukrajinské armády. Spencerová připomíná, že Pravý sektor až dosud patřil k soukromé armádě bývalého dněpropetrovského oligarchy Ihora Kolomojského a není jasné, zda se tímto krokem jejich vazby zpřetrhaly, nebo zda je to naopak tradiční Kolomojského snaha mít své lidi na důležitých státních úřadech.
Celý text najdete ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vam
