Na úvod položil Petr Hampl hostu následující dotaz: „Mohlo by se stát, že by stát neměl peníze na policii či armádu?“

„V Evropě se nyní můžeme setkat s tím, že státy jeden po druhém přestávají plnit úlohu, kvůli které stát vlastně vznikl. Vidíme obrovskou epidemii kriminality v řadě zemí, které jsme ještě nedávno považovaly za symboly evropských zemí,“ reagoval Kohout a pokračoval: „Pamatuji si, že když jsem v sedmdesátých letech chodil do základní školy, tak jsme se učili, že Švédsko a Norsko jsou bezpečné země, kde se vůbec nekrade. Tam si můžete nechat otevřené auto nebo v zámku klíče od bytu. Dnes už si to nikdo netroufne. Když se podíváte na bezpečnost, když se projdete za setmění po ulici, zjistíte, že Praha už je bezpečnější než Stockholm, natož pak Paříž či dokonce Marseille.“

Jak si sociální stát vyrábí džihádisty

Dále Pavel Kohout řekl: „V některých zemích to dochází tak daleko, že docházejí peníze na to, aby bylo možné financovat policii, dokonce i v takové vyspělé zemi, jako je Švédsko. Ve Francii zase existují různá místa, kde se raději nedoporučuje chodit do určitých čtvrtí, protože policie to tam nemá pod kontrolou. Problém je v tom, že se to tak rychle rozšiřuje. Před deseti lety to začínal být problém, před dvaceti lety o tom nikdo neslyšel.“ Má to prý jeden důvod. „Pokud někde chybí peníze, tak to může znamenat, že stát jich málo vybírá. Ale když se podíváte na statistiky, tak zjistíte, že západoevropské státy vybírají 40 až 50 procent HDP na nejrůznějších daních.“ Problém je podle Kohouta v tom, že stát sice vybírá obrovská kvanta peněz, ale věnuje je na účely, které nesouvisí s těmi základními funkcemi státu. Z té vybrané částky například Francie vydá polovinu na nejrůznější sociální výdaje, což má za následek, že zde existují široké sociální vrstvy obyvatelstva, které podle jeho názoru nepracují, protože je platí stát. „Necítí potřebu pracovat, protože mají pocit, že ten stát je vždycky platit bude a mají přitom spoustu volného času. V lepším případě na to, aby sledovali televizi a sport, v horším na to, aby si přečetli něco o džihádu. Máme tu tedy takovou dvousečnou zbraň, která na jednom místě odsává prostředky, které jsou nutné pro zabezpečení základních rolí státu a na druhé straně dotuje určité vrstvy obyvatelstva, které jsou řekněme rizikové. Pokud si přečtete životopisy pachatelů různých teroristických útoků, tak velmi často zjistíte, že ten člověk buď byl na sociální podpoře, nebo alespoň na této podpoře strávil velkou část svého dospělého života a nebo že pochází z rodiny, která byla na sociální podpoře. V podstatě je to tak, a to vůbec nepřeháním, jedním z hlavních zdrojů financování terorismu je západoevropský sociální stát,“ šokoval přítomné renomovaný ekonom.

Zdroj obživy: Sociální podpora

Hampl pak k tomu dodal: „Na příkladu USA je vidět, že při určitém zvyšování výdajů na sociální programy nedochází k tomu, že by ubývalo chudých a naopak jich přibývá a zvyšují se rozdíly mezi nimi a zbytkem společnosti.“

„Pokud je systém dobře navržený, neměl by podporovat takové ty kariérní nezaměstnané a čerpače sociálních dávek,“ prohlásil Kohout. "Problém je v tom, že některé politické strany v tomto vidí podporu svých voličů, vlastně si vychovávají voličskou základnu. Když se podíváme na Velkou Británii, tak tam existují etnické menšiny, které jsou nadprůměrně nezaměstnané, které mají dost často ve zvyku – ne úplně paušálně, nechci zevšeobecňovat – žít na podpoře a tyto menšiny většinou volí britskou variantu sociální demokracie. A jsou jiné etnické menšiny, které zase mají jiný způsob života, například přistěhovalci z Indie, ti jsou pracovití a mají ve zvyku volit spíše konzervativce.“