V některých zemích docházejí peníze na policii. Sociální dávky, volný čas a čtení knih o džihádu... Ekonom Kohout a sociolog Hampl na veřejné akci

07.04.2016 20:55

REPORTÁŽ Nejen o Evropské unii či případném odchodu Británie z EU, ale také o migrantské krizi, chybných rozhodnutích Angely Merkelové i budoucnosti civilizace se hovořilo na besedě Úsvitu – Národní koalice a Bloku proti islámu, který uspořádal v Berouně setkání s občany, na které dorazil ekonom Pavel Kohout a sociolog Petr Hampl. Necelá padesátka lidí středního věku se zúčastnila živé diskuse a celý večer trval téměř dvě a půl hodiny.

V některých zemích docházejí peníze na policii. Sociální dávky, volný čas a čtení knih o džihádu... Ekonom Kohout a sociolog Hampl na veřejné akci
Foto: Daniela Černá
Popisek: Ekonom Pavel Kohout
reklama

Na úvod položil Petr Hampl hostu následující dotaz: „Mohlo by se stát, že by stát neměl peníze na policii či armádu?“

„V Evropě se nyní můžeme setkat s tím, že státy jeden po druhém přestávají plnit úlohu, kvůli které stát vlastně vznikl. Vidíme obrovskou epidemii kriminality v řadě zemí, které jsme ještě nedávno považovaly za symboly evropských zemí,“ reagoval Kohout a pokračoval: „Pamatuji si, že když jsem v sedmdesátých letech chodil do základní školy, tak jsme se učili, že Švédsko a Norsko jsou bezpečné země, kde se vůbec nekrade. Tam si můžete nechat otevřené auto nebo v zámku klíče od bytu. Dnes už si to nikdo netroufne. Když se podíváte na bezpečnost, když se projdete za setmění po ulici, zjistíte, že Praha už je bezpečnější než Stockholm, natož pak Paříž či dokonce Marseille.“

Jak si sociální stát vyrábí džihádisty

Dále Pavel Kohout řekl: „V některých zemích to dochází tak daleko, že docházejí peníze na to, aby bylo možné financovat policii, dokonce i v takové vyspělé zemi, jako je Švédsko. Ve Francii zase existují různá místa, kde se raději nedoporučuje chodit do určitých čtvrtí, protože policie to tam nemá pod kontrolou. Problém je v tom, že se to tak rychle rozšiřuje. Před deseti lety to začínal být problém, před dvaceti lety o tom nikdo neslyšel.“ Má to prý jeden důvod. „Pokud někde chybí peníze, tak to může znamenat, že stát jich málo vybírá. Ale když se podíváte na statistiky, tak zjistíte, že západoevropské státy vybírají 40 až 50 procent HDP na nejrůznějších daních.“ Problém je podle Kohouta v tom, že stát sice vybírá obrovská kvanta peněz, ale věnuje je na účely, které nesouvisí s těmi základními funkcemi státu. Z té vybrané částky například Francie vydá polovinu na nejrůznější sociální výdaje, což má za následek, že zde existují široké sociální vrstvy obyvatelstva, které podle jeho názoru nepracují, protože je platí stát. „Necítí potřebu pracovat, protože mají pocit, že ten stát je vždycky platit bude a mají přitom spoustu volného času. V lepším případě na to, aby sledovali televizi a sport, v horším na to, aby si přečetli něco o džihádu. Máme tu tedy takovou dvousečnou zbraň, která na jednom místě odsává prostředky, které jsou nutné pro zabezpečení základních rolí státu a na druhé straně dotuje určité vrstvy obyvatelstva, které jsou řekněme rizikové. Pokud si přečtete životopisy pachatelů různých teroristických útoků, tak velmi často zjistíte, že ten člověk buď byl na sociální podpoře, nebo alespoň na této podpoře strávil velkou část svého dospělého života a nebo že pochází z rodiny, která byla na sociální podpoře. V podstatě je to tak, a to vůbec nepřeháním, jedním z hlavních zdrojů financování terorismu je západoevropský sociální stát,“ šokoval přítomné renomovaný ekonom.

Zdroj obživy: Sociální podpora

Hampl pak k tomu dodal: „Na příkladu USA je vidět, že při určitém zvyšování výdajů na sociální programy nedochází k tomu, že by ubývalo chudých a naopak jich přibývá a zvyšují se rozdíly mezi nimi a zbytkem společnosti.“

„Pokud je systém dobře navržený, neměl by podporovat takové ty kariérní nezaměstnané a čerpače sociálních dávek,“ prohlásil Kohout. "Problém je v tom, že některé politické strany v tomto vidí podporu svých voličů, vlastně si vychovávají voličskou základnu. Když se podíváme na Velkou Británii, tak tam existují etnické menšiny, které jsou nadprůměrně nezaměstnané, které mají dost často ve zvyku – ne úplně paušálně, nechci zevšeobecňovat – žít na podpoře a tyto menšiny většinou volí britskou variantu sociální demokracie. A jsou jiné etnické menšiny, které zase mají jiný způsob života, například přistěhovalci z Indie, ti jsou pracovití a mají ve zvyku volit spíše konzervativce.“

„Systém v ČR má tu nevýhodu, že pokud v něm člověk umí chodit, tak je schopný si pomocí kombinace různých dávek zabezpečit dosti slušnou životní úroveň, a to bezpracně. Kolikrát se tomu až nechce věřit, co je některá rodina si schopna zařídit, aniž by kdykoliv pracovala. Často se tvrdí, že to není pravda, že podle zákonů to tak nejde. Tito lidé jsou ale tak vynalézaví, že jsou schopni ty zákony různě obcházet a pak ještě jsou natolik chytří, že čerpají sociální dávky jak v ČR, tak v Británii.“ Tam se podle uznávaného ekonoma Kohouta předpokládá, že když někdo žádá o sociální dávku, tak je to prostě gentleman, který se dočasně dostal do potíží a nebude to zneužívat

Hampl na to: „Zmínil jste to gentlemanství . Byly doby, kdy být bez práce a dostávat peníze za nic bylo pokládáno za něco amorálního, a naopak lidé, kteří se snažili nějak udržet nad vodou, nějak udržet rodinu, byli hodni úcty. To zmizelo, jak mezi nižší vrstvy chodí aktivisté různých neziskovek a říkají jim – ono to vlastně nevadí, vy máte právo na tohle, máte právo na tamto, nemusíte se cítit zahanbeni, když si berete peníze za nic – a to se samozřejmě dobře poslouchá.“

Nepoužitelní vysokoškoláci

„Co říkáte u nás na vysoce inteligentní lidi s vysokými školami, kteří jsou ale v praxi nepoužitelní?" zazněla následně otázka z publika.

„Máme relativně nejvíce kvalifikovanou pracovní sílu v porovnání k tomu, co je zapotřebí. Česká pracovní síla je na jedné straně překvalifikovaná a na druhé straně máme málo lidí, kteří by chtěli jít do fabriky k pásu. Z té části, která je překvalifikovaná, často pocházejí lidé, kteří nemají jiné uplatnění než v neziskových organizacích, které často dělají práci, bez které bychom se obešli. A někdy jsou tyto organizace vysloveně zaměřeny na to, aby čerpaly různé dotace a granty a kolikrát to jde až tak daleko, že ty problémy si spíše vytvářejí, než aby je řešily,“ pokračoval Pavel Kohout.

Hampl pak k tomu ohromil přítomné: „Když jsem nastupoval na sociologii, tak v Praze každý rok bylo 14 sociologů a politologů. Teď jich nastupuje každý rok dohromady jenom na Karlově univerzitě 400.“

Běloši mohou za vše!

Další tazatel se následně zajímal o to, proč si tak vyspělá občanská společnost s těmito fenomény nedokáže poradit.

„Když někdo chce ovládnout společnost, tak to může udělat dvěma možnostmi – buď silou, což v moderní Evropě v podstatě nejde. A nebo tak, že místo těch silových složek ti, kteří se chtějí uchopit moci, obsadí školství a vzdělávací systém,“ řekl Pavel Kohout. „Tak to začalo v USA. Říká se tomu Frankfurtská škola, jsou to v podstatě marxisté, kteří ve třicátých letech emigrovali z Německa do Ameriky. Americe se odvděčili tím, že začali vymýšlet teorie, jak ji rozvrátit zevnitř. Ta teorie vznikla na bázi, že není možné provést nějakou socialistickou nebo komunistickou revoluci na Západě, ale je možné indoktrinovat mladou generaci, aby byla takto zmanipulovaná.“ Jedním z těch postupů je podle Kohouta takzvaný komplex bílé viny. „Když jste běloch, tak jste automaticky zodpovědný za vyvražďování Indiánů, za otroctví černochů, za hladomor v Súdánu, za konflikt v Izraeli a Palestině, prostě za všechno možné. Pokud jste bílý, tak jste automaticky vinen za všechno zlo světa.“

Kohout pak dále pokračoval: „Z ekonomického hlediska je to samozřejmě nesmysl. Pokud je nějaká země bohatší než jiná, tak to vůbec neznamená, že to bylo na něčí úkor. Jestliže je Švýcarsko bohaté a Súdán je chudý, vůbec to neznamená, že Švýcaři vykořisťují nebohé Súdánce. Prostě v tom Súdánu jsou problémy, za které pravděpodobně může leckdo, jenom ne Švýcaři. Spíše bych hledal vinu u těch Súdánců samotných.“

Následovalo několik dotazů najednou: „Jestliže Němci mají problém s Turky a přitom argumentují posílením ekonomiky, jak je to podle vás. A jaký je váš názor na EET a kontrolní hlášení a Babišovu politiku, který nepáchá pravicovou politiku, ale levicovou, regulační?“

Turci a Somálci

“Měl jsem v Německu strýce. Ptali jsme se jej, jak ti Turci, jak to vnímáte – a on říkal -Turci jsou fajn, pracují, jsou spolehliví, nedělají problémy, kriminalitu. To bylo v sedmdesátých letech. V té době proudili do Německa Turci, kteří byli předem vybráni, protože měli nějakou použitelnou kvalifikaci a proto, že tam jeli pracovat a ne se tam nechat živit. Problémy se pak začaly množit, když počet Turků vystoupal do poměrně velkých čísel. Už to nebyli jen ti pracanti, co si tam chtěli vydělat, ale už tam jezdila i ta horší kvalita emigrantů," prohlásil Kohout.

„Když jsem byl v Americe, navštívil jsem tam spolek, který sdružoval Somálce a dával jim takové rady, jak podnikat. V Evropě nemají Somálci úplně nejlepší pověst,“ přerušil Kohouta smích v sále, „…a to je prostě tím, že do Ameriky a do Evropy jdou dvě různé třídy Somálců. Do Ameriky především chodí ti, kteří tam chtějí pracovat nebo založit živnost. Do Evropy se jezdí převážně pro dávky.“

Babiš oči nepřimhouří

„Nejsem fanoušek EET, protože si myslím, že to přidělává starosti drobným podnikatelům,“ odpověděl ekonom na druhou otázku tazatele. „Podnikatel se má starat o podnikání, ne o administrativu a i když se někdo dopouští drobných daňových úniků, je to tak drobná zanedbatelná kapka v porovnání s těmi velkými rybami, že bych nad tím mávl rukou. Bral bych to jako takovou neformální podporu podnikání na menších obcích.“ Dánsko má podle Kohouta jedno z největších daňových zatížení na světě vůbec. „Mimo jiné, má DPH ve výši 25 procent na úplně všechno. Člověk by očekával, že taková technicky vyspělá země bude mít naprosto dokonalou evidenci o každé dánské koruně, která se převede z účtu na účet. Nemá. Je to záměr, protože dánská vláda ví, že kdyby opravdu důsledně kontrolovala veškeré peněžní toky, že by položila možná polovinu, možná tři čtvrtiny drobného soukromého byznysu. Je to stát, který je schopný zamhouřit obě oči prostě proto, že dánská vláda je raději, když lidé jsou zaměstnaní nebo se sami zaměstnají, než aby byli na podpoře.“

Následoval dotaz k odvolatelnosti politiků. „Praha má absurdně vysoký počet členů městského zastupitelstva. Magistrát má 65 členů. Když se podíváte na mnohem větší Londýn, má jich pouhých 25. Londýn má přímo voleného starostu, začátkem května tam budou volby. Mimochodem, docela legrační je, že tam kandidují proti sobě Žid a muslim.“

Pomoc pro kraje po vzoru Švýcarska

Petr Hampl se poté dotkl krajské daňové konkurence „Není to v českém prostředí nezvyklé, šli jsme do toho i na vaše doporučení…“ První, co politika napadne, tak je prý „naprat“ dotace do chudších krajů. „Ale první věc, co se s nimi stane, je, že je někdo šikovně odkloní. Jedna země ovšem funguje mimořádně dobře, a to je Švýcarsko. Každý kanton má rozsáhlé pravomoci a mezi nimi také stanovovat daně pro jednotlivce a firmy. „Ve Švýcarsku existuje federální daň a ústava stanovuje její maximální hranici. Nad ni si může stanovit svoji daň z příjmu každý kanton a případně ještě město. To znamená, že každý Švýcar platí třínožkovou daň – jedna jde do hlavního města Bernu, druhá do kantonálního hlavního města a třetí jde do toho příslušného bydliště dotyčného poplatníka. V ústavě je dáno, že ty kantonální daně musí být stanoveny nezávisle, nesmějí se domluvit, že si společně nastaví nějakou daň. Už z ústavy si musí konkurovat.“ Kdo chce žít nebo mít sídlo firmy v prestižní Ženevě, si připlatí. Pokud se někdo spokojí, že bude sídlit v méně známém kantonu, bude platit nižší daně.“ Pokud by to tedy platilo i u nás, tak Středočeský kraj by si mohl nastavit o něco nižší daně než třeba Praha, Karlovarský nižší daň z příjmu než Středočeský.“

Hledání odborníků

A přišel další dotaz z publika: „Když nás, Slováky a Poláky, vzali do EU, tak Německo dostalo hysterický záchvat, že tam můžeme sice jezdit, ale nesmíme tam sedm let pracovat. Nyní potřebují čerstvou pracovní sílu a nevyšlo by jim to levněji než živit lidi z Blízkého východu, kde musí začít úplně od začátku, včetně od hygienických návyků?“ A sál zaburácel smíchem „Myslím, že dnes Němci litují, že požadovali tu přechodnou dobu. Měli obavu, že se jim tam nahrnou hladové kobylky, které budou krást v samoobsluhách. Mám pocit, že v tom bylo trochu rasismu. Ty pololidi raději budeme zaměstnávat na jejich území…,“ rýpl si do doby po otevření hranic Kohout.

„Mladoboleslavská Škodovka si zadala analýzu, odkud čerpat pracovní sílu, zda z Ukrajiny nebo Rumunska. Vypadá to, že to bude lepší z Ukrajiny, o Syřanech a podobných národnostech se tam neuvažuje. Kvalifikace Syřanů a Iráčanů vypadá podle toho, jaký je stav jejich průmyslu – skoro žádný.“ Lid v sále zašuměl: „...všichni doktoři a inženýři!.“. „Řada z nich prostě nemá žádnou kvalifikaci, včetně třeba znalosti latinky. Ještě před migrační vlnou podle statistik pouhých 9 procent Syřanů, kteří tehdy žili na území Německa, mělo zaměstnání s normální pracovní dobou. Pak ještě byl nějaký počet, který pracoval na zkrácený úvazek a včetně příležitostných prací jich pracovalo asi 40 nebo 45 procent. A to bylo v roce 2014,“ uvedl ekonom Kohout.

Afrika se má nadmíru dobře…

A následovala otázka k migraci: „Migranti, kteří přicházejí z Afriky, kde nyní neprobíhá žádný otevřený vojenský konflikt, jdou za lepším,“ reagoval Kohout. "Utíkat před chudobou a jít za lepším, to jsou dvě různé věci. Když se podíváte na statistiku délky života, vybavenosti domácností, zjistíte, že nikdy v historii se Africe nedařilo tak dobře, jako nyní. Největší pokrok byl dosažen v severní Africe, kde byla vlna revolucí, které tam nebyly proto, že tam lidé hladověli nebo strádali, ale že se jim začalo dařit trochu lépe a oni chtěli, aby se jim začalo dařit mnohem lépe. Když je někde hladomor, tak jsou lidi tak zesláblí, že nemají sílu nikam cestovat, dělat revoluci.“ To, co se děje v Africe, je prý doprovodný jev, že se jí daří. „Typicky je to tak, že obyvatel africké vesnice si pořídí internet nebo má na něj někde přístup, pořídí si televizi, začne se dívat na americké a západoevropské filmy a seriály, vidí, že ti lidé se tam mají daleko lépe než u něj doma na vesnici. Pořídí si facebook a začne komunikovat a někdo mu pošle návrh, jak se dostat do Evropy. Koupí si mobilní telefon nutný pro navigaci a vydá se na cestu,“ popisoval situaci ekonom.

Nejvíc se množí - muslimové

„Příroda si to dokáže zařídit tak, že když zvířata nemají podmínky, tak se nemnoží. Když jsem chodil do školy, tak jsem se učil, že na světě je 3,5 miliardy lidí. Za můj život se ten počet zdvojnásobil. Když vidím, jak se vozí humanitární pomoc do Somálska, kde tam každých 14 dní přijede konvoj, pokud jej tedy nepřepadnou a nerozkradou, tak je nakrmí a co oni tam dělají mezi tím.. oni se množí! A to přináší světu další hladové krky…,“ konstatoval starší muž z publika. „Platí, jak společnost postupně bohatne, tak upouští od modelu mít 7 a více dětí, aby se o nás postaraly. Kde se lidem daří lépe, tam nemají tendenci mít velmi početné rodiny. To je celkem optimistická vize,“ řekl Kohout a Hampl dodal: „Demokratická křivka nefunguje v islámských zemích. Tam to vypadá, že díky islámským zvykům se nesnižuje porodnost, i když by měla. Tam populačně explodují do nekonečna. Tam je exponencionální nárůst a tím pádem jsou ty země pod obrovským tlakem zbavovat se své části obyvatelstva.“

Až Brusel ztrestá Londýn…

Další aktuální dotaz byl na Brexit a „czechexit“ – bylo by pro nás problém vystoupení z EU? „Bude opravdu napínavé sledovat v červnu, jak to nakonec dopadne,“ odpověděl Kohout a pokračoval v prognóze: „Moje osobní hypotéza je, že spíše 51 ku 49, že Británie zůstane, protože není příliš zřejmá mlčící většina. Když vystoupí Británie a bude se jí dařit dobře, tak je to velký precedens pro ostatní. Nedávno proběhla simulace. Když by Británie vystoupila, bruselští politici a úředníci by pocítili touhu ji ztrestat za tu neposlušnost. V Británii často slyšíme, že vystoupí z EU, zbaví se Bruselu a dalších nepříjemností a zůstanou v Evropském hospodářském prostoru jako Norsko,“ pokračoval dále Kohout. To je podle něj prostor, kde chce každý zůstat, dokonce i euroskeptici. „Pointa je v tom, že o jeho členství rozhoduje bohužel Brusel. V tom případě, že referendum schválí odchod Británie, tak se obávám, že bude následovat dosti zdlouhavé a hodně nepříjemné vyjednávání pro Londýn.“

Chybující německá kancléřka

K mentalitě Angely Merkelové pak Pavel Kohout ještě dodal: „Do její duše nevidím a vůbec nevím, co bych tam viděl. Je to osoba, která velmi často mění názory. Má tendenci dělat ukvapená rozhodnutí. Když se vrátíme do období řecké finanční krize v roce 2010, tak udělala vůbec nejhorší možné rozhodnutí. Ona prohlásila, že bude sledovat situaci a až to bude zlé, tak něco udělají. V situaci Řecka udělal všechno to nejhorší, co mohla udělat. Ona prohloubila řeckou krizi a přivedla do ní i jiné státy. Totéž se týká i energetiky. Její rozhodnutí o ukončení provozu jaderných elektráren v něm po katastrofě ve Fukušimě bylo naprosto mimo mísu a stejně tak je to i s emigrační vlnou.“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Václav Fiala
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

To chvilkaře zklame! Xaver vytáhl projev o situaci v ČT. A radoval se

19:25 To chvilkaře zklame! Xaver vytáhl projev o situaci v ČT. A radoval se

Moderátor Luboš Xaver Veselý na svém Facebooku sdílel videa s názory na jeho zvolení do Rady České t…