„Tři roky jsem byl nervozní z toho, že se mi nedaří napsat písničku k uprchlictví tady v Česku. Letos v únoru a březnu se mi v Indii roztrhl pytel s novými písněmi a tahle z něj vypadla taky. Ale bylo mi hloupé to pustit jen tak, když teď se musí písničky youtubat s obrázky, jako kdysi na tržištích ty kramářské. Nemáme žádné profesionální studio a George Soros nám ne a ne zaplatit za nějaké monumentální video. Postěžuji si Orbánovi. Tak jsem požádal Honzu Dusíka, co mi už druhé desetiletí vede a vytváří tu moji příšerně obsáhlou a uspořádanou webovou stránku, jestli by mi k tomu nějaké obrázky nepřilepil. Ať začne českými monumentálními stavbami a pak ať si to udělá po svém. Napsal jsem mu včera. Teď na to koukám, že zrovna ke slovům: Domov je postel, stůl a židle... ty současné Hradčany zase moc nepasují, ale už tam jsou. Prostě kontrast...“ poznamenal Hutka ke skladbě.

„Teď ještě s Honzou řešíme, jestli ty doprovodné obrázky by se neměly nalepit jinak. Asi méně, scénář ani investora nemáme, můžeme si s tím udělat co chceme, jen ta písnička zůstane celá, spíš aby nebyla těmi obrázky, když už tam musí nějaké být, poškozená,“ zmínil poté ještě v komentáři.

A o čem se ve skladbě zpívá? „Domov je postel, stůl a židle. Střecha pro matku s dítětem. Rodinný večer, kruh při jídle, stále se stejným příběhem. Večer a ráno, dětství, stáří, pražádné drama v kalendáři. Vše provázeno úsměvem,“ zpívá Hutka. „Domov, kam smím se vždycky vrátit. Mé pevné místo na zemi, tak vzácné, že se můžu dělit s přítelem, který přichází. Šťastně v něm život v míru žijeme. My dole a bůh nad námi,“ dodává Hutka.