Návštěva Petra Macinky v Maroku se ve čtvrtek dostala do titulků médií marockých, ale i ve zbytku Afriky. Zásadně k tomu přispěla dvě slova, která zazněla během tiskové konference v tiskovém středisku marockého ministerstva zahraničí.
Na Macinku společně s jeho hostitelem Nasirem Bouritou čekaly kromě české novinářské delegace také desítky žurnalistů místních, takže zjevně šlo o událost očekávanou. Petr Macinka při svém vystoupení promluvil také o potřebě společně se postavit teroristům. „A nejen těm z fronty Polisario,“ poznamenal s trochu spikleneckým mrknutím doleva na svého protějška.
A krátce poté byl ještě konkrétnější: „Chtěl bych říct, že velmi oceňuji pokrok v realizaci vize, které vy říkáte Marocká Sahara. A vidíme, že řešení, na kterém pracujete, je to nejlepší z možných“.
Spojení „Marocká Sahara“ si samozřejmě okamžitě všimli novináři, včetně těch českých. Do jejich mikrofonů poté ministr Macinka vysvětloval, že mluvil o vizi, kterou jako Marocká Sahara nazývají místní politici, přesto jeho slova vyvolala mezinárodní rozruch.
Macinka totiž mluvil o území, kterému diplomaté volí korektnější název „Západní Sahara“. A jeho spletitá historie se odvíjí od doby, kdy se mu ještě říkalo „Španělská Sahara“.
Oblast s hlavním městem Al-Ajun byla coby hodnotné území na břehu Atlantiku předmětem sporů a bojů mezi koloniálními velmocemi. Od roku 1884 patřila Španělsku, stejně jako protilehlé Kanárské ostrovy.
Od šedesátých let, když v celé Africe dochází k vlně dekolonizace, roste tlak na nezávislost i zde. V roce 1973 vystupuje jako osvobozenecké hnutí Fronta Polisario, která kombinuje vlastenecké ambice s levicovým programem a metodami boje, které mohou jedni nazývat jako guerilla, ale jiní by asi akceptovali i pojem „terorismus“.
Španělsko si v sedmdesátých letech řeší mnoho domácích problémů a z oblasti se de facto stahuje. V roce 1975 se v kolonii chystá referendum.
V tuto chvíli do dění vstupuje sousedící Maroko. Země, jejíž území bylo koloniální državou Francie a Španělska (s občasnými ambicemi dalších západních zemí). Po vlastním dramatickém boji získala nezávislost už v roce 1957, když se sultán Mohamed V., který byl třicet let uznávanou hlavou osvobozeneckého hnutí, prohlásil za krále.
Během šedesátých let se za vlády jeho syna Hassana II., otce současného krále Mohameda VI., země stabilizovala, získala mezinárodní uznání a přijala poměrně demokratickou ústavu. V roce 1975 ale přistoupila k radikálnímu řešení problému s povstaleckým hnutím Polisario.
Petr Macinka v památníku marockých králů
Zvolené řešení bylo důsledkem několika incidentů v rámci kampaně před chystaným referendem. V říjnu 1975 totiž události nabraly spád. 16. 10. vydal Mezinárodní soudní tribunál dost šalamounské rozhodnutí, které konstatovalo, že území Španělské Sahary pojí určité historické vazby s Marokem a Mauritánií. 30. 10. upadlo do politické krize a chaosu i samotné Španělsko, v souvislosti s přechodem z frankistického režimu k monarchii.
V druhé polovině října se do dění vložilo i sousední Alžírsko, které Frontu Polisario tradičně podporovalo.
6. listopadu 1975 pak marocká armáda zahájila akci, dodnes známou jako Zelený pochod. Šlo o kontroverzní nástup do nárokované oblasti, kterou část světa neuznávala a zpochybňovala. Ve studené válce bylo Maroko na straně USA, zatímco sousední Alžírsko na straně SSSR, čemuž odpovídala i reakce supervelmocí. Liga arabských států byla rozdělena poměrem 11:9 ve prospěch Maroka.
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?
Formálně bylo předání Španělské Sahary Maroku a Mauritánii stvrzeno Madridskými dohodami 14. listopadu.
Anketa
Fronta Polisario vyhlásila v únoru 1976 stát Saharská arabská demokratická republika, s územím celé dosavadní Španělské Sahary. Tento stát doposud uznalo asi 50 zemí, ovšem Maroko s Mauritánií na jeho existenci nebraly zřetel a v březnu uzavřely dohodu o delimitaci společné hranice. Na své části území vyslaly armády a podstatná část povstalců se stáhla do Alžírska.
Teroristické akce na území obou států vedly k odlišným řešením. Zatímco chudší Mauritánie se spoustou dalších vnitřních problémů Frontu po několika letech uznala a reálně jí předala moc na vlastní části Západní Sahary, Maroko bylo v čištění svého území od povstalců, otevřeně financovaných z Alžírska, mnohem ráznější.
Na začátku osmdesátých let už fronta kontrolovala jen asi dvacet procent z území, o které se přela s Marokem. Roku 1988 nakonec byl za zprostředkování Organizace africké jednoty uzavřen mír. Roku 1992 se mělo konat v oblasti referendum, které ale bylo zmařeno spory o voličské seznamy. Následovalo z obou stran několik návrhů budoucího uspořádání oblasti, které ale byly vždy protistranou odmítnuty.
Současný stav je takový, že drtivou většinu sporné oblasti Západní Sahary ovládá Maroko, takzvaná Svobodná zóna ovládaná Frontou Polisario je tvořena několika nevýznamnými regiony v poušti. Hlavním nebezpečím, které pro Maroko obnáší, jsou příležitostné akce, které vláda v Rabatu kvalifikuje jako terorismus. Zdaleka nedosahují intenzity akcí ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy docházelo k únosům diplomatů i útokům na lodě. Maroko však chce dlouhodobou nejistotu vyřešit jednou pro vždy.
Prohlášení českého ministra zahraničí je v tomto směru zásadní podporou. V minulosti několik světových státníků mluvilo o nároku Maroka na toto území, ale použít termín Marocká Sahara si netroufl ani Donald Trump. Ten v roce 2020 mluvil o „marocké identitě Sahary“ a podobnou slovní ekvilibristiku volili i Emmanuel Macron nebo někteří britští politici.
Fotogalerie: - Macinka s podnikateli v Maroku
Český ministr zahraničí je v poněkud jiné pozici, protože Česká republika v oblasti nemá žádné strategické ambice, ani kontroverzní historii. Může být tedy vnímána ve sporech mezi Rabatem a Frontou Polisario jako neutrální síla.
Přesto Macinkova slova vyvolala rozruch. Seznam Zprávy psaly: „Je to jen jedno slovo. Ale v diplomacii může mít váhu obratu v zahraniční politice. Petr Macinka se při návštěvě Rabatu zmínil o „Marocké Sahaře“. Naznačil tak možný posun v české pozici k území, o které se pře Maroko a Alžírsko“.
Server Voxpot, zabývající se bezpečnostní politikou, konstatoval, že „může jít o diplomatický zlom, nebo o neuvážené plácání“.
Vzhledem k tomu, že Petr Macinka dotyčnou větu četl z papíru, bylo zřejmé, že akce byla plánována. To ParlamentnímListům.cz potvrdily i zdroje z Černínského paláce. Šlo o jeden z důležitých momentů návštěvy Maroka.
Tam Macinka primárně přivezl velkou obchodní delegaci a zahájil zde obchodní fórum 25 českých a 40 marockých společností. Na sociálních sítích ministr uvedl, že jen během návštěvy se podařilo uzavřít dohody nebo memoranda o obchodní spolupráci za půl miliardy korun.
Sám Macinka na tiskovce mluvil o tom, že vzájemný obchod v posledních letech roste každým rokem a Maroko, které se díky tomu stalo největším českým obchodním partnerem v Africe, je pro nás strategickým partnerem.
V tomto kontextu může jeho diplomatické „vyklonění“ trochu připomínat výrok Miloše Vystrčila „jsem Tchaj-wanec“. Od něj se však lišil v tom, že vystoupení předsedy Senátu v tamním parlamentu bylo nejen šťouchnutím do Číny, která si na ostrov stále dělá nárok, ale také zásahem do vnitropolitického dění. Na ostrově bylo v roce 2020 jedním ze zásadních témat, zda zemi nadále nazývat „Čínská republika“, nebo ji přejmenovat po světové hovorově užívaném označení „Tchaj-wan“, jak propagovala vládní strana, která Vystrčilovi pro jeho projev zorganizovala patřičné entreé.
Macinkovo vyjádření tuto výbušnou vnitropolitickou linku postrádalo, nárok na území Sahary podporuje celá marocká politická scéna jednohlasně. Téma Západní Sahary je pro zemi kruciální otázkou bezpečnosti i národní identity, kvůli kterému byli za posledních padesát let ochotni obětovat mnohé příležitosti.
A podle Macinky byl jeho výrok velmi oceněn a okamžitě se pozitivně projevil na vstřícnosti Maroka k obchodní výměně. Jak ministr uvedl na sociálních sítích: „Raději ani nemluvím o tom, jak se proměnila atmosféra i osazenstvo při jednání zástupců AERA VODOCHODY na ministerstvu obrany poté, co jim na papírku přinesli poznámku, že jsem na tiskovce utrousil zcela vážně míněnou větu o ,Marocké Sahaře'.”
Tato věta následně našla vyjádření i v diplomatických dokumentech. V deklaraci, kterou ministři zahraničí před novináři podepsali, a ParlamentníListy.cz mají její text k dispozici, je „Saharské otázce“ přímo věnován jeden z bodů. Odkazuje se v něm na rezoluci Rady bezpečnosti z roku 2025 a marocký návrh autonomie z roku 2007.
Výsledný text memoranda podle diplomatů vznikal celkem komplikovaně. A právě formulace bodu týkajícího se západní Sahary patřila k těm nejnáročnějším.
Přesto v Černínském paláci vládne s dohodou spokojenost, kterou potvrzuje i ministrovo vyjádření na sociálních sítích.
Psali jsme:
Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Měl se Petr Macinka pouštět do vyjádření v takto citlivé otázce?
