„Mám silný pocit frustrace. Maminka, o kterou se starám, nic neocení, všechno je jí málo a nic není dobře. Řekla mi, že je povinností dětí se o rodiče postarat,“ přiznala se jedna z účastnic seminářů pro pečovatele-amatéry, které pořádá občanské sdružení Život 90. Péče o seniory je totiž často velmi vysilující a lidé pečující o své rodiče či prarodiče jsou občas v úzkých.

Nastavit hranice

„Pečovat o někoho blízkého, tedy partnera, rodiče, prarodiče a další potřebné, bývá vždy velmi náročné. Pečující jsou často bezradní, cítí se osamocení a nevědí, kam se obrátit,“ říká Michaela Sladká ze sdružení Život 90. Proto se s kolegy rozhodla sepsat návody možných řešení.

„Nemůžete být míčkem, kterým rodič pinká, jak se mu zlíbí. Dobrý pečující není ten, který udělá všechno, co rodič chce. Pečující má právo myslet rovněž na své vlastní potřeby, mít volný čas. Jde o to, hledat kompromisy a nastavit hranice. Poradit se o vhodném způsobu komunikace se svým rodičem se můžete v naší poradně pro pečující osoby,“ podotýká k útrapám výše zmíněné amatérské pečovatelky. Ostatně podobných případů je nespočet.

„Mám obavu o maminčino bezpečí. Vařila si na plynovém sporáku rýži a usnula. Jen náhodou se jí nic nestalo. Nechce ale za žádnou cenu opustit svůj byt a přestěhovat se k nám,“ zoufala si při semináři pečující dcera. Z praxe sdružení Život 90 vyplynula tato rada: „V bytě, kde senior bydlí, je třeba myslet na jeho bezpečí. Pomocí různých opatření lze tuto bezpečnost zvýšit. Například nahradit spotřebiče, které fungují na plyn, nastavit průtok vody v bateriích, tak aby netekla příliš horká voda, umístit madla v koupelně a na toaletě anebo použít protiskluzové podložky.“