Nejdůležitější záležitostí roku 2014 je podle Friedmana ta, která se v podstatě neuskutečnila. Evropě se dle jeho názoru opět nepodařilo vyřešit své dlouhotrvající ekonomické, politické a sociální problémy. „I přesto však zůstává evropský kontinent centrem globálního systému. Ekonomika Evropské unie je největší na světě a Evropa i nadále hraje ústřední roli v oblasti obchodu, vědy a kultury. Hlavním problémem jsou ale neustále se rozevírající nůžky mezi relativně prosperujícími státy typu Německa či Rakouska, a naproti tomu jihoevropské státy s vysokou nezaměstnaností a nízkým ekonomickým růstem. Tato otázka budí pochybnosti nad životaschopností celého evropského projektu,“ obává se předseda společnosti Stratfor, jež se zabývá vytvářením strategických analýz a odhadů budoucího vývoje v oblasti politiky a ekonomie.
„V loňském roce jsme rovněž byli svědky vzestupu protievropských politických stran. A to nejenom v jižní Evropě, ale na celém kontinentu. Žádná z nich sice nezískala rozhodující vliv, ale všechny společně posiluje jejich myšlenka, že nevýhody členství v EU převažují nad výhodami. V Řecku se budou brzy konat parlamentní volby a pravděpodobný vítěz již nyní uvažuje o vystoupení z eurozóny. Britská UKIP by zase ráda opustila rovnou Evropskou unii. Tyto aspekty vzbuzují otázky, jestli jsou vůbec současné problémy řešitelné. Zdá se mi, že kdyby tomu tak bylo, dávno by se tak stalo. S každým uplynulým rokem bychom měli počítat s možností, že to, co prožíváme, není krize, ale setrvalý stav,“ varuje Friedman.
Za druhou nejdůležitější událost minulého roku považuje předseda Stratfor George Friedman ukrajinskou a ruskou krizi. „Již před několika lety jsme předvídali, že Ukrajina se může stát spouštěčem hluboké krize mezi Evropou a Spojenými státy na straně jedné a Ruskem na straně druhé. Stejně tak jsme se domnívali, že udržitelnost vývoje Ruska coby regionální mocnosti je sporná. Rusko dostihly obdobné problémy, které se podepsaly na rozpadu Sovětského svazu. Očekávali jsme, že další studená válka začne kolem roku 2010. Ekonomický pokles Ruska jsme však odhadovali až o několik let později,“ píše Friedman.
celý text v angličtině najdete ZDE
Friedman konstatuje, že ukrajinská krize se nejspíš nerozroste do válečného konfliktu a Rusko nepostihne úplný kolaps. Přesto míní, že svět v roce 2014 vstoupil do nové etapy, ve které se pravděpodobnost vzniku přímé konfrontace zvyšuje. Možnost válečného konfliktu dle jeho názoru není úplně vyloučena, stejně jako další propad Ruska. „Rusové se domnívají, že tyto události spustily Spojené státy. V listu Komersant jsem byl citován, že jsem prý prohlásil, že převrat na Ukrajině podporovaný USA je nejvíce do očí bijící událost tohoto ražení. Já jsem přitom pouze použil podmiňovací způsob a neřekl jsem, že převrat skutečně organizovaly Spojené státy. O to však nejde. Na tomto příkladu se však ukazuje způsob ruského myšlení. Rusové se domnívají, že proti jejich zemi pracují skryté síly. To je sice pravda, až na to, že ty síly nejsou nijak zvlášť skryté,“ uvádí Friedman.
Třetí klíčovou událostí roku 2014 je podle Friedmana výrazná desynchronizace globální ekonomiky. Předvídá, že i v letošním roce bude dosahovat Evropa jen velmi malého růstu ekonomiky. Ještě hůře je na tom Japonsko, které se potácí v hluboké recesi. „Zato ve Spojených státech se už projevily náznaky zlepšení a za poslední čtvrtletí rostla tamější ekonomika o 5 %,“ uvádí Friedman a konstatuje, že vzhledem k výše zmíněné desynchronizaci světových ekonomických center dochází k posunu fungování současného světa. „To vyvolává otázku, co vlastně představuje globalizace a jaký má vůbec smysl. Navíc se nenaplnily mnohé prognózy předních ekonomů z roku 2008. V současné době čekáme, jestli se někomu podaří vysvětlit, jak dnes z ekonomického pohledu svět funguje,“ píše Friedman.
Čtvrtou událostí v pořadí, jež nejvíce ovlivnila loňský rok, jsou podle Friedmana změny probíhající v oblasti mezi Středozemním mořem a Persií. Svět, který po 1. světové válce v mapách narýsovali britský diplomat Mark Sykes a jeho francouzský kolega Francois Georges-Picot, se rozpadl. „Právě oni fakticky vytvořili státy typu Libanonu, Jordánska, Sýrie a Iráku. Některé z nich se nyní nacházejí uprostřed chaosu. Centrální vlády se hroutí a nepřátelsky naladěné skupiny bojovníků přebírají moc nad jednotlivými částmi těchto států. Klíčovou otázkou tedy je, jestli národní vlády posílí svůj vliv, či dojde k dalšímu rozdělení jejich území. To je dle mého názoru důležitější i než vznik Islámského státu. Syrský prezident Asad je nyní pouhým vojenským vůdcem jedné skupiny a vláda v Baghdádu se snaží být víc než jen další z mnoha frakcí,“ vysvětluje Friedman.
V samotném závěru ještě Friedman vysvětluje, proč zařadil události v tomto regionu až na poslední místo. Zdůvodňuje to poklesem spotřeby Číny a vznikem nových ropných nalezišť. „Proto události v této části světa považuji za méně důležité. Ne, že by snad na nich nezáleželo. Jistě však ne tolik jako ve dřívějších letech. Za neméně důležitéou považuji otázku, jestli jde o signál vzniku rostoucího vlivu Turecka v regionu. Tedy země, která byla v historii jako jediná schopna stabilizovat region. Nejsem si však jistý, jestli je Turecko v danou chvíli schopno takovou roli přijmout. Byť by si to jistě samo přálo,“ uzavírá Friedman.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
