Základní otázku, zda je ozbrojený odpor separatistů z východu legitimní, Hájek odmítl, neboť je podle něj prefabrikovanou manipulativní odpovědí. Otázka podle něj sugeruje, že na východě Ukrajiny jsou nějací separatisté. To však podle něj vůbec nezohledňuje, že Ukrajina je uměle vytvořeným státem, kde se spojila západní část, patřící historicky k Polsku či Rakousku, s východem, který je autenticky ruský. Navíc byl v dobách SSSR administrativním rozhodnutím připojen Krym. To vše mělo za důsledek, že obě části země se nikdy necítily jako jednotný celek, ale soupeřily spolu - občas viditelně, občas skrytě.

Navíc podle něj není pravda, že by se vzbouřenci chtěli oddělit od země a připojit k Rusku, čímž by naplnili definici „separatistů“. Jejich požadavkem prý není nic jiného než široká autonomie v rámci federace či konfederace. Otázka legitimity ozbrojeného odporu je podle něj irelevantní, protože bez ohledu na její zodpovězení jsou jejich akce legitimní stejně jako převrat, který dostal k moci současnou kyjevskou vládu. Jedná se podle něj o jednoznačnou odpověď na státní převrat, po kterém na základě chování vítězů reálně hrozilo, že by měl pro východ země fatální důsledky.

„Smyslem povstání původně bylo vymoci si na nelegitimní nové moci záruky vlastní bezpečnosti a svobodného života,“ píše Hájek. Situace se však zásadně změnila po zvěrstvech páchaných armádou či soukromými gardami oligarchů v Oděse nebo Slavjansku.