První otázka Veselovského se týkala důvodů, proč se Martinu Konvičkovi nepodařilo dostat do Sněmovny. „Hlavním konkurentem byl Okamura, ten měl na rozdíl od Konvičky jméno z dřívějška. Byl zavedená osobnost, měl peníze,“ vysvětluje Abramjan. Roli hrála také rozdílná situace Konvičky a Okamury. „Okamurovou výhodou paradoxně bylo, že po rozpadu hnutí Úsvit byl sám a mohl stoupat nahoru. Kdežto oni (konvičkovci) se měli ještě kam rozpadat,“ míní Abramjan. Za nevýhodu považuje i nedostatek pragmatismu v řadách hnutí. „Konvičkovci byli idealisté, pro ně to byla srdeční záležitost,“ dodává.

Dále hovořili o tom, zda vůbec konvičkovci měli reálnou šanci uspět, když se podle Abramjana jednalo spíše o idealisty než o pragmatiky. „Chvíli to vypadalo, že ano, protože byli napojeni na Úsvit-NK, ale rozpadli se dříve, než byli schopni něčeho dosáhnout. Zpětně si myslím, že tu šanci spíše neměli,“ říká Abramjan. Moderátor Veselovský k tématu dodává, že neúspěch ve sněmovních volbách sice může vypadat jako neúspěch, nicméně lidé kolem Martina Konvičky zvládli do českého éteru přinést téma nebezpečí islámu. „Ano, to se jim povedlo, z tohoto hlediska uspěli. Myslím, že oni sami to tak vnímají, že se jim povedlo dostat tuto ideologii do mainstreamu,“ souhlasí Abramjan.

Rozhovor se poté stočil na téma ústřední postavy celé dokufikce. Proč se hlavní postavou nestal jeden z lídrů hnutí, tedy Martin Konvička, nebo Petr Hampl? „Mně přišel mnohem zajímavější Tomáš Měšťan, který nejenže je neviditelnou součástí celého toho vývoje, on je ale i zajímavá filmová figura. U něj se prolíná téma rozostřené hranice mezi realitou a fikcí. To mě na tom zajímalo nejvíc,“ vysvětluje Abramjan. „On je velký fanoušek filmů, takže rád např. cituje z těch filmů a uvádí tak příklad pro nějaká praktická řešení. Zároveň ale vytváří propagandu hnutí a umisťuje ji na internet. Stále se tedy pohybuje na rozmezí reality a fikce,“ dodává.