"Děsí mne, kam směřuje naše společnost, v níž se tolik lidí snaží najít důvod k oslavě těch, kteří se zcela dobrovolně upálili, aniž by jim předtím cokoliv hrozilo. Kde to jsme, když okázale uctíváme lidi, kteří zbytečně utráceli své životy, narozdíl třeba od odbojářů, kteří bojovali a své životy nasazovali za vlast," posteskne si Marie Kovalová z Měšetic právě v době, kdy od velkolepého pohřbu první sebevražedné pochodně Jana Palacha uběhlo padesát let a noviny jsou plné zpráv o něm a jeho následovnících. Právě ona je vnučkou legionáře Františka Maška, který absolvoval celou ruskou anabázi.
Názory vnučky legionáře
Nikdy do tuzemské komunistické strany nevstoupila, všem tlakům odolala, a to i tehdy, když jí kolegové spílali za to, že nechce podpořit Dubčeka a ostatní poté, co se v srpnu 1968 vrátili z Moskvy. Dlouhé roky po "plyšáku", jak nazývá sametovou revoluci, volila Občanskou demokratickou stranu, která ji však kvůli podpoře a prosazení církevních restitucí zklamala. Následně ve volbách se prý rozhodovala na poslední chvíli. Svobodní neměli šanci na postup do parlamentu, tak volila ANO. Andreje Babiše sice obdivuje, ale nedávno se jí nelíbilo, jak se podvolil tlaku Britů a EU v kauze dvojitého agenta Sergeje Skripala, kdy Česká republika vypověděla tři ruské diplomaty. Teď proto zvažuje, že bude volit Svobodu a přímou demokracii. I když je také zvědavá na nové politické hnutí List Jaromíra Soukupa.
"Rusko za hrozbu nepovažuji. Rusové k nám vtrhli jen jednou, a to na pozvání našich lidí. Na řeči o imperiálních choutkách Rusů odpovídám, že určitě nejsou větší, než například ty americké, o Francouzích a Němcích nemluvě. Nikdo tady nechce slyšet třeba o roce 1898, který byl pro USA mimořádně úspěšný v obsazování cizího území. Anektovaly Havajskou republiku, vyrvaly Španělům Kubu, Haiti, Filipíny a další ostrovy," podotýká a ohledně prezidenta Miloše Zemana obviňovaného z prosazování ruských zájmů v Evropě dodá: "Mám k němu sice výhrady, ale nikoho vhodnějšího jsem mezi kandidáty neviděla, proto jsem ho volila. Nechápu, proč ho spousta lidí označuje za opilce. Nevěřím ani, že byl tenkrát, když se potácel u korunovačních klenotů, opilý a podle mě nelže víc, než ostatní politici. Prostě je to starý nemocný člověk, takže mi vadí, že je zesměšňován. Václav Havel byl na tom se zdravím a svými postoji mnohem hůř a zesměšňovat bych si ho také nedovolila. Na jeho adresu můžu jen říct, že mi byl ten pán velmi nesympatický."
Psali jsme:
O dědečkovi v Rusku
"Věřím, že by měl můj dědeček stejný názor," stojí si na svém Marie Kovalová z Měšetic, která prý žádnou vlastní publikovatelnou fotografii ze současnoti nemá. Vzpomínky na něj - místy špatně čitelný druhý strojový přepis, protože první se někam ztratil - před lety poskytla archivu v Benešově, který jejich část v roce 2001 zveřejnil ve vlastním sborníku. Její děda František Mašek se narodil roku 1876 v Nových Dvorech nedaleko Prčice, vyučil se zedníkem a do Velké války rukoval 26. července 1914, tedy hned po vyhlášení mobilizace. Jeho setnina byla do bojů nasazena až o více než měsíc později u města Lublin, tehdy na ruském území. V okolních močálech a bažinách byl také zajat, čímž pro něj tato válka skončila.
Zajetí strávil hlavně na Sibiři, ale po určitém čase se přidal k československým legiím. Byl zařazen k 5. rotě 8. střeleckého pluku - Slezského, který se účastnil bojů na Ukrajině a na trase Transsibiřské magistrály. Nicméně podrobnějších líčení bojů je v jeho vzpomínkách málo, asi už si nechtěl při jejich sepisování připomínat hrůzy občanské války v Rusku. V únoru 1919 byl Mašek (na fotce vpravo) z důvodu dlouhodobé nemoci zařazen do druhého transportu, který s našimi legionáři odplul kolem Číny, Indie a Suezským průplavem do Itálie.
Za vojenské zásluhy obdržel právo provozovat v Sedlci trafiku. Prodával nejen cigarety, ale půjčoval i knihy a noviny ze své velké knihovny. Eva Procházková ve zmíněném sborníku pod titulkem "V ruské legii na cestě domů ze vzpomínek Františka Maška" mimo jiné napsala: "Ve vzpomínkách hovoří o tom, že znal Masarykovy práce z předválečného Času a to jistě nebyl běžný časopis pro každého obyvatele venkovského městečka. Ctitelem prezidenta Masaryka zůstal až do smrti. Československá myšlenka mu zůstala blízká."
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
